Když Modrovous procházel chodbou vedoucí uvnitř hradby, jeho vysoký přítel už dívce podával odvar z bylin a koření. Spánek ji navštívil velice záhy. Pak už stačilo jen pustit do hradu onoho mladého muže. Tuto a každou další noc, dokud nebude jisté, že byl počat potomek, snad chlapec nesoucí Gerhardovu pečeť v tajném řádu. Jako každý z nich, který...
Dorčiny ruce byly uvězněné v poutech, které Modrovous zavěsil pod strop na kovový hák. Stála uprostřed místnosti přípomínající sklepení. Jen hořící louče, oheň v krbu a okolo ní nahé postavy mužů a žen, které byly navíc ozdobeny jen krásnými šperky. Mladé dívky i ženy o generaci starší. Muži postavami statní, věku různého. Modrovous se svlékl a než...
Projížděl sněhem zasypaným panstvím. Kolem svých poddaných. Viděl, jak klopí oči. Jak se ho bojí. Jak před ním skrývají své tváře. Věděl proč. Vyjel totiž hledat svou už sedmou manželku, kterou se žádná nechtěla stát. Kůň ho nesl trpělivě v sedle již třetí den, až zavítal na vzdálený statek, kde žil starý muž se dvěma dcerami na vdávání.
Procházeli potemnělou chodbou ústavu. Dva muži. Staršímu z vesty pod bílým pláštěm vykukoval cvikr a hodinky na řetízku. Mladší měl ještě sako a na nose už moderní brýle s bočnicemi.
Zaklínala déšť, když se k ní blížil dlouhým, pomalým krokem. Vedl sebou koně, který začal být neklidný z jejího vlka stojícího poblíž. On nevěřil svým očím. Byla tajemnou, strach vzbuzující čarodějkou opanující hory i řeky z nich stékající dolů do údolí. V jednom z nich měl on svoje panství. A na něm bratra sraženého při lovu rozzuřeným medvědem....
Jela na koni lesem. Na lesních stezkách byl už sníh, který cukroval i větve stromů okolo. První sníh. Zima už byla tady. V údolích sice ještě byl podzim, ale byla to otázka pár týdnů, kdy sníh napadne i tam. Těžký vlněný plášť ji držel sice v teple, ale ruky měla prokřehlé navzdory koženým rukavičkám. Byla v sedle už přes deset...
wa watashinojinsei no mokutekides . . . třešňový květ smyslem mého života.
