Klára se procházela pěšinou v písčité půdě pod mladými borovicemi obrůstajícími břeh umělého jezera, který před lety vybudovali na dohled z její terasy jako rekreační zónu na konci města. Kdysi tu byl celkem klid, ale s tím, co tady udělali to jezero a kolem něj stezku pro běžce, se tam naučilo jezdit hodně lidí za "relaxováním pod korunami...

Udělala si čaj. Černý, s mlíkem. Troška cukru. Takový, jaký měla ráda na líné ráno. Hodila na sebe jeho košili. Byla jí trošku větší, delší. . . zkrátka ideální na válení se v křesle. Nezapínala ani všechny knoflíčky. Takže byla vidět ta cestička mezi jejími prsy.

"Klekni si na to podium. Na čtyři. A rozkroč se." pronesl k ní tichým, klidným hlasem.

Znali se přes písmenka několik měsíců. Dost dlouho na to, aby si psali o svých touhách, ale pořád moc málo na to, aby se nazývali jménem. Psali si na dobré ráno a usínali spolu v písmenkách. Ona mu na rameni. Avšak každý ve své posteli. Bavilo je to tak.

Byl teplý večer končícího jara. Vyzula se a zabořila chodidla do jemného písku, ve kterém sem tam prorůstala tráva. Měla ráda ten pocit, kdy jemný, teplý písek protéká mezi jejími prsty. Večer voněl pryskyřici nedalekých borovic. Vnímala ji podprahově, ale byla tam . . . vzadu v její hlavě. Stejně jako jeho vůně. Dívala se na hladinu vody a měla...

Ležím na zahradě v křesle, které jsem vytáhla po dlouhé zimě. Jen se tak líně převaluji pod sotva znatelnými slunečními paprsky padajícími na mou kůži do rozepnuté košile. V prstech držím cigaretu. Jen ji tak nechávám hořet a občas potáhnu. Okamžik pro mě. Unáším se představou tebe.

Dvě tiché cinknutí upozornily na zavírající se dveře výtahu. Stála uvnitř. Jen v tom béžovém, trenčokotovém kabátě ke kolenům. Na první pohled nikdo nemohl tušit, že pod ním má jen prádlo a punčochy. Jediný výrazný doplněk na ní byly vlastně boty. Lodičky tělové barvy na tenkém, vysokém podpatku. Celkem nenápadný outfit pro každého, kdo jde kolem.

Klíčem pootočila v zámku a odemkla si dveře. Byt byl prázdný, příjemně vyhřátý a tichý. Svlékla si kabát a sundala si lodičky, které rovnou uklidila do botníku. Z vlasů vytáhla sponu, což vedlo k tomu, že se jí vlasy rozpustily po ramenou na záda. Na stole měla balíček. Od něj. Jejího milence.