Pošmourný konec listopadu. Igor s Natašou měli jednání v "Malé Moskvě", což bylo sídliště na Praze 13, kde byla silná komunita rusky mluvicích obyvatel. Vystoupili z metra. Vedle nich šla žena s kočárkem a za nimi starší muž v kabátě s kožešinovým límcem. "Divím se, že to tady ještě někdo nosí." konstatuje suše Nataša. Sama ovšem měla kožešinkový...

Sedí a dívá se. I když je na viditelném místě, je neviditelná. Pro něj. Pro koho?

Usínám s představou polibků v rozespalých polštářích. Usínám, když tvé teplo pohltí můj chlad. Ve chvíli, kdy není stud či rozpaky. Kouzelný okamžik, kdy vlny oceánu laskají nekonečná nebesa v jejich klíně plném hvězd. Stejně jako ty laskáš můj klín svými rty. Tvé dlaně drží mé boky, když se můj svět poddá proudům divoké řeky mého chtíče. A já vím,...

Seděla v rudém křesle, v koutě místnosti plné lidí. Dívala se, jak se před ní utváří skupinky a páry, které dřív či později budou shluk na sobě a v sobě propojených těl. Její křeslo jí dávalo výsostnou pozici. Byla tou, kdo toto soaré pořádal každý rok. Kdo se bavil pohledem. Všichni si mysleli, že to ona dělá zábavu pro ně....

Ona skoro čtyřicetiletá milfka. Prsa čtyřky, velký boky. Vlasy skoro černé až do půl zad.

Sedíš v křesle . . . nahý . . . je hluboká noc. . . Přítmí lampy kreslí stíny naší přítomnosti po zdi včerejška. Stojím před tebou . . . jen v lodičkách s vysokým podpatkem. . . černých, krajkových kalhotkách a černém, průhledném županu sahajícím do půli lýtek, který obtahuje siluetu mého těla. Mlčíš. Vnímám jen tvůj dech.

Ležím ponořená ve vaně. Naproti mně sedíš ty. Vyprávíš. Vždy jsi uměl vyprávět skvěle. Poslouchám melodii tvého hlasu, která mi ježí chloupky vzadu na krku. Zbožňuji tyto převzácné momenty. Uspokojená po animálním šukání. Vnořená do tvých svalů. Obklopená tvými slovy. Provokuješ můj smích. Jsem šťastná.

Pendlovky v pracovně oznámily její příjezd. Osmá večer. Jejich čas. Druhé úterý v měsíci. Pokolikáté se již viděli? Přemýšlel a došel k číslu 16. Ten neklid, který v něm vzbuzovala, v něm zůstával ale pořád. Byla mu vzácná ve své zjevné obyčejnosti a o to unikátnější svým myšlením. Byla racionální . . a přesto uměla být šílená.