Lucie měla patnáctým rokem knihkupectví na rohu náměstí. Pod věží kostela. Byl to krámek s klenbovým stropem, zařízený starožitným nábytkem a jediný výkřik moderní doby, byl počítač s internetem, přes který odbavovala zákazníky, a vedle něj ležící telefon. Jinak si člověk připadal jako by stisknutím kliky a překročením prahu zároveň překročil linku...

Klára. 38 let. Pracovala ve středním managementu, hodně práce od počítače, něco ježdění autem, hodně na telefonu. Deset let zadaná. Ona o sobě říkala "obyčejná baba, co ráda vaří". Pro lidi okolo byla věčně toužící idealista s analytickým myšlením a černým humorem. Jak vypadala? Nevýrazná, dokud se nezasmála. Její smích byl hlasitý, srdečný a smála...

Jela po dálnici v autě, když jí přišla zpráva od Honzy.

Odbočila z hlavní na úzkou příjezdovou cestu krájející smrkový les. Zbývaly poslední dva kilometry. V rádiu poslouchala zprávy. Neměla už na nic z toho náladu. Všechno, co řešila ve městě, tam chtěla i nechat. Zapnula dálková světla. Už byla tma a i přes nízkou rychlost, kterou jela, se jí nechtělo tahat zvěř z chladiče. Zatáčka do kopce a...

Vypije poslední doušek kávy, co si udělala. Umyje po sobě hrnek a odloží ho vedle dřezu dnem nahoru. Dopne si boty a hodí na sebe černej křivák. Z botníku vezme klíče a přilbu. Zamkne za sebou dveře a seběhne tři patra po schodech do garáží, kde má svou motorku. Černý supersport. Sedá na ni. Je 5:37. Nadrotmistr Viktorie Weissová vyjíždí...

Ležím jen tak položená do lenošky na terase, ve tvé košili a čekám na tebe. Vím, že už jsi na cestě. Zbývá ti už snad jen pár ulic, zaparkovat a odemknout. Mám přes sebe přehozený přehoz. Vnímám, jak mě obklopuje ten příjemný chlad proudící z hor. Přináší vůni podzimu. Vůni dolů snášejícího se listí do deštěm skrápěné půdy, s tóny...

Pošmourný konec listopadu. Igor s Natašou měli jednání v "Malé Moskvě", což bylo sídliště na Praze 13, kde byla silná komunita rusky mluvicích obyvatel. Vystoupili z metra. Vedle nich šla žena s kočárkem a za nimi starší muž v kabátě s kožešinovým límcem. "Divím se, že to tady ještě někdo nosí." konstatuje suše Nataša. Sama ovšem měla kožešinkový...

Sedí a dívá se. I když je na viditelném místě, je neviditelná. Pro něj. Pro koho?