Jestli se ti pod tímto názvem vybaví stará paní, co má natáčky ve vlasech, sedí v houpacím křesle, háčkuje dečky a všude okolo ní polehávájí líné kočky, tak nejsi dál od pravdy... Milý čtenáři.

Měla krámek s květinami. Svůj sen, který si splnila až v osmatřiceti letech. Předešlá léta se upisovala na všechny možné sezónní práce v zahraničí. Na jaře a v létě jahody, potom vinobraní nebo česání jablek. Až konečně dala dohromady dost peněz na to, aby si mohla koupit starší domek v uličce, kde se potkávala historie starého města s brutalismem...

Lucie měla patnáctým rokem knihkupectví na rohu náměstí. Pod věží kostela. Byl to krámek s klenbovým stropem, zařízený starožitným nábytkem a jediný výkřik moderní doby, byl počítač s internetem, přes který odbavovala zákazníky, a vedle něj ležící telefon. Jinak si člověk připadal jako by stisknutím kliky a překročením prahu zároveň překročil linku...

Klára. 38 let. Pracovala ve středním managementu, hodně práce od počítače, něco ježdění autem, hodně na telefonu. Deset let zadaná. Ona o sobě říkala "obyčejná baba, co ráda vaří". Pro lidi okolo byla věčně toužící idealista s analytickým myšlením a černým humorem. Jak vypadala? Nevýrazná, dokud se nezasmála. Její smích byl hlasitý, srdečný a smála...

Jela po dálnici v autě, když jí přišla zpráva od Honzy.

Odbočila z hlavní na úzkou příjezdovou cestu krájející smrkový les. Zbývaly poslední dva kilometry. V rádiu poslouchala zprávy. Neměla už na nic z toho náladu. Všechno, co řešila ve městě, tam chtěla i nechat. Zapnula dálková světla. Už byla tma a i přes nízkou rychlost, kterou jela, se jí nechtělo tahat zvěř z chladiče. Zatáčka do kopce a...

Vypije poslední doušek kávy, co si udělala. Umyje po sobě hrnek a odloží ho vedle dřezu dnem nahoru. Dopne si boty a hodí na sebe černej křivák. Z botníku vezme klíče a přilbu. Zamkne za sebou dveře a seběhne tři patra po schodech do garáží, kde má svou motorku. Černý supersport. Sedá na ni. Je 5:37. Nadrotmistr Viktorie Weissová vyjíždí...

Ležím jen tak položená do lenošky na terase, ve tvé košili a čekám na tebe. Vím, že už jsi na cestě. Zbývá ti už snad jen pár ulic, zaparkovat a odemknout. Mám přes sebe přehozený přehoz. Vnímám, jak mě obklopuje ten příjemný chlad proudící z hor. Přináší vůni podzimu. Vůni dolů snášejícího se listí do deštěm skrápěné půdy, s tóny...