May byla její přezdívka. Dostala ji, když nastoupila do armády na oddělení kybernetických sil. Uplynuly od té doby už dva roky. Prošla si základním výcvikem a pak ji přidělili na útvar, který se v té době přesouval prvně do Krakova a potom dál na sever. Nejdřív Klajpeda a potom Uppsala. A to sice kvůli posouvající se bojové linii. Byli totiž...

Měla ráda tohle předjaří, kdy po zimě začínalo sluníčko mít přes den sílu a ze země se začínaly klubat výhonky prvních zelených nedočkavců. Mohla konečně vyrazit na delší procházky se psem, než jaké chodívala v zimních měsících, kdy led sevřel okolní krajinu. I dnes tomu tak bylo. Procházela vesničkou až na její konec. Prohodila pár slov s...

Bývaly dny, kdy svou samotu nepociťovala tak intenzivně, jako jiné dny. Prázdnotu svých dnů vyplňovala prací. Žila jí. Bavila ji. Dávala jí smysl. Jenže i ona měla dny, kdy zůstala doma. Zima na její duši doléhala o to víc. Byly to dny, kdy sundávala svou platinově blond paruku dlouhých, dokonale rovných vlasů. Dny, kdy sundávala kostýmky nebo...

Horečka mi už konečně opadla. Né že by mi bylo o tolik líp. Jdu si uvařit polívku. Takovou tu poctivou. Uzený, brambory, cibulka, kořenovka . . . koření. Prostě takový ten hrnec všeho, co Vám udělá dobře po několika dnech, co Vás okolí prohlásilo za mrtvou.

V malém, starobylém městečku pod horami měli malé náměstíčko s radnicí, morovým sloupem a na rožku veliký kostel se zvonem, jehož srdce odbíjelo už stovky let na čas krásným tónem. Náměstíčko tvořilo seskupení stařičkých měšťanských domů, ve kterých jste našli pekaře, hodináře, květinářku, keramičku, kamnáře, knihkupkyni nebo . . . malou...

Seděla v lenošce u knihovny. V bílém, porcelánovém šálku měla nalitý černý čaj a v ruce držela knížku, ve které spíše listovala, než četla. Po hřbetu nosu jí pomaličku sjížděly brýle, když se konečně nechala pohltit tím, co jí písmenka nabízela. Do uší ji proudila hudba. Esence klavírních tónů od Rachmaninova. Nevšimla si, že prosklenými dveřmi z...

Inid byla něco jako státní zástupkyně, co vystudovala ještě ve starém světě. V tom, kde pitná voda byla ještě relativně běžná, kdy občas na ulici člověk potkal auto na benzín a kdy vrcholným výkřikem modernosti v oblasti trendy vánočních dárků dominoval prodejnímu žebříčku vibrátor na vodíkový pohon. Byla to doba, kdy mladí žili programováním. Teda...

Roztíral sůl po kůži jejích zad. Obklopovala je horká pára a přítmí solné sauny. Byli tam jen oni dva. Nazí. Zvědaví. A stále ještě se snahou udržet své chování pod kontrolou. Zatím. Jako by se ostatní na pár okamžiků vytratili. Využili toho. Moment, kdy byli konečně o samotě. Kdy se mohli jeden druhého dotýkat aniž by na ně někdo civěl....