Stála na dřevěném molu zabíhajícím ze břehu do klidné vody ukryté pod krustou ledu. Suchá tráva na břehu v povívajícím větru tiše šustila listím o sebe a z mraků se snášely sněhové vločky. Byla zima a přesto ji cosi hřálo. Vědomí, že tam nestojí sama? Pocit jeho blízkosti? Ta příjemná sounáležitost dvou mlčících těl, co se dotýkala. . . Ani...

Sedím v křesle na balkóně. Dívám se na večer okolo. Jak se mezi domy sousedů táhne namrzající mlha, která dělá pod každou lampou závoj paní zimy.

Šeptám tvé jméno . . . potichu. Tak, aby jsi ho slyšel jen ty. V každém písmenku slyšíš kousek vydechnuté touhy. Šeptám ho znovu a zase. S každým vyřknutím upisuji další kousek své duše tobě. Jsem tvoje. Jenom tvoje a ty jsi můj.

Vnímám tvůj pohled. Vím, že se díváš. Vím, že mě svlékáš. Že si představuješ moje prsa ve svých dlaních. Cítím to. V každém tvém nesmělém úsměvu. Občas se usměju já. Povzbudím tě tím snad? Nevím. Líbíš se mi. Tvé modré oči pod vlnící se ofinou. Tvé rty vybízejí k ochutnání. Žádný letmý polibek. Něžný dotek. Ne. Chci se do nich...

Dotýkám se tě jako plátna, do kterého kreslím příběh. Ale ... Umím snad malovat? Prsty roztírám barvu slov do kůže tvých zad. Šeptám jejich obrysy pod klenbou tvého snu. A já vím, že nesníš o mně. Vím, že tvá slova utíkají pryč.

Naše oči se nesměly setkat, přesto jsme vždy věděli, že se ten druhý dívá. Tiše jsi poslouchal, když jsem mluvila poblíž tebe. Vnímal jsi kdo jsem. Chtěl jsi být blíž. Tvá vůně mě objímala, když tvé ruce nemohly. Byl jsi tam.

Chyběl jí. Ten dotek jeho dlaně na její tváři. Jeho paže, které ji objímaly, když spala vchoulená do něj. Chyběl ji pro svou výjimečnost. Byl jí oporou i pokušením. Odvahou i útočištěm. Byl jí vším a všechno jí vzal. Melancholie jeho duše i vášeň jeho těla ji přiváděla k šílenství. Jako Stradivariho housle v rukách šíleného houslisty. Jeho slova v...

Sedím ve vaně naproti tobě. Voda opájí mou mysl houpavým teplem. Natahuji si nohy. Chodidlem se dotýkám tvého zarostlého hrudníku, ve kterém se odráží kapky vody. Pocit líné šelmy, která se právě uvelebila. Dívám se ti do očí a vidím v nich otázky i odpovědi. Prolétám ve tvých myšlenkách s pocitem uvolnění na duši.