Zpátky v čase

Igor po telefonátu s Jurijem zavolal Vaien.

Několik dní byli jen spolu a pro sebe uprostřed lesa na jeho srubu. Klara hodně spala a nabírala síly. Přeměnění si po nocích užívali hory. Nesčetněkrát spolu měli sex v lidských schránkách nebo jako z části přeměnění. Klara dokončila regeneraci těla. Při průměrné době spánku šestnáct hodin za den to šlo rychleji.

Klara pracuje jako kontraktorka v zemích jako byl Izrael, Keňa nebo Maroko. Ale . . . taky je dcerou vlčího mága. Sama podědila dědictvím krve velkou moc, ale rozhodla se ji nepoužívat. Ptáš se na její věk milý čtenáři? Klara mohla mít třicet stejně tak jako tři sta let. Její rod byl velice starobylý a uznávaný napříč celým společenstvím bytostí....

Putovala proti proudu řeky i času. Od říční delty řeky vlévající se do moře přicházela s vůní soli a pletí barvy písku. Dlouho své kroky vedla údolími pod zasněženými štíty i v lužních lesích na rovinách. Z její krásné řeky už byl jen horský potok. Bystřinka perlící se přes kameny dolů skrze kapradí, blatouchy a krajkoví sasanek na břehu. Blížila...

Jela na koni sněhem zapadaným hvozdem v údolí. Spěchala. Patami poháněla svého grošáka. Spěchala je varovat. Rytíře obývající hrad na jihovýchodní straně hor. Jela už několik dní s menšími přestávkami napříč celým pohořím. Měla náskok sotva pár hodin a jela s vypětím posledních sil, stejně jako její kůň.

Pod horou v jeskyni spávala mladá žena, která utekla kdysi dávno z městečka pod horami. Prý že je posedlá tvrdili. Ona jen byla zamilovaná do chlapce, který byl synem šlechtice. Uhranout ho prý musela, když chtěl si ji vzít. Nedovolili jim to. Ona pak snad zešílela zlobou nebo bolestí. Utekla tam, kde vítr česal trávu na temenech starých skal....

Vysoko v horách jí společnost dělalo už jen pár houževnatých tvorů jako kamzíci, svišti či orlové stoupající z údolí ke štítům v teplých dnech. Pstruzi v jezerech či bystřinách. A sem tam medvěd hledající klid. Byla tu jinak sama. Až příliš sama. Osamělost provázela podstatu její existence podobnou mlze snoubící se s mraky. Byla viditelná, ale...

Mezi šedými kameny a horským kvítím na břehu plesa leží dívka. Možná spící. Její pleť byla jako pouštní růže. Bělostná. Až průhledná. Jako by se ztrácela ve svitu hvězd, zahalená do závoje z měsíčního svitu. Sama se pomalu stávala jednou z hvězd. Tou, která jako šperk v mléčné dráze zdobí nebeský diadém. Její touha žít vyprchávala z jejího těla...