Vysoký, ramenatý muž s plnovousem se procházel ve vlněném plášti na pastvině pod lesem v horách, které se dotýkaly svými vrcholky mraků. V ruce měl dlouhou, sukovitou hůl a jeho kroky byly takřka neslyšné v mechem prorostlé půdě. Obcházel svá stáda dobytka tak, jako to dělával každý den. Společnost mu dělal statný medvěd, který ho doprovázel už...
Byl svátek Velké matky a Rohatého boha lesů. Svátek oslavy plodnosti a života. Dívky si obličej umývaly ranní rosou, aby byly krásné. Pletly si věnce z jarního bejlí, do kterých zaplétaly svá přání, aby je poté pustily po vodě nebo nechaly plout po jezeru. Žehnalo se vodě. V ohni se pálilo to, co lidem už nesloužilo a čeho se chtěli...
Lada je bohyní lásky, plodnosti a stvoření. To ona vzala od Mokoš - bohyně země a osudu - hlínu, kamení, slanou mořskou vodu a trávu. Uhnětla z toho tělo člověka. Svarog - bůh nebeského ohně - do něj vdechnul duši. Poté přišel na řadu Rod - bůh tvoření a znovuzrození. Ten políbil čelo tohoto těla a tím mu dal myšlenky a vědomí. A tělo obživlo....
Obleva jarních dní se živelně hrnula proti proudu řeky. Teplé slunce rozpouštělo ledový příkrov, pod kterým štíty vysokých hor spaly dlouhým zimním spánkem. Ptáci na větvích začínaly švitořit a zvěř z lesních úkrytů vycházela k lesním potůčkům, aby se napila průzračné vody.
Ittan-momen . . . kousek látky poletující vzduchem. Hedvábný šál bílé barvy, který působí jako letící motýl nebo mlžný opar. Vypadá neškodně, než se omotá kolem hrdla opozdilce vracejícího se potemnělou ulicí domů. Pokud dotyčný u sebe nemá dýku či meč a hedvábí u svého krku neprořízne, jeho osud je zpečetěn. Ale komu tento hedvábný šál patří?
Kicune. Slovo, které se dá přeložit jako "liščí duch". Jsou to bytosti obdařené nadpřirozenými schopnostmi. Mohou to být laskavá stvoření, které ochraňují, pomáhají. To jsou tzv. božské lišky. Ale liščí duch se jim neříká pro ni za nic. Bývají totiž taky velice zlomyslné a lstivé, jako ty lišky divoké v horách a lesích. Každý Kicune si nese svou...
"Oširoibaba jde! Oširoibaba jde do vesnice s pudrem!" volali děti běžící od zasněžených polí. A matky schovávaly své dcery. Otcové zatarasovali vstup do jejich domovů. To aby Oširoibaba neukradla obličej i duši jejich dcerám toužících po neutuchající kráse.
A kdo že byla JorōGumo? Někdo o ní mluví jako o obřím pavoukovi, který se mění ve krásnou ženu svádějící muže. Když muže svede, zabalí ho do pavučiny, kterou utkala, otráví ho a nakonec ho povečeří. Jiná legenda praví, že jako žena oslovuje kolemjdoucí, aby jí podrželi její nemluvně. Pokud tak učiní, dítě se rozpadne na maličká pavoučí vajíčka,...
