Zápis sedmý - pod čarou?

"Nechceš si ten čaj vypít na terase?" zeptala se ho, když ji přešla ta slabá chvilka.

"Nevím,jestli jsem na to oblečený." a gestem dlaně poukazál, že stále tam stojjí jen v tom ručníku. "A na převlečení tu nic nemám."

Lucie se začala smát.

"Jsi na samotě na horách. Tady tě nikdo šmírovat nebude." a šla ke dveřím na terasu.

"No tak jo. Proč ne." dodal spíš pro sebe a šel za ní.

Posadil se na lehátko vedle ní. Najednou si uvědomil, jaký je tam klid. Vnímal jen cvrčky, šumění listí stromů a vůni večerního lesa.

"Podívej. Světlušky!" ukázala Lucie ke keři, který stál pár metrů od nich. Měla pravdu, několik jich tam lítalo. Jen mlčky sledoval Lucii. Byla jeho typ. V duchu se usmál. Mladej podědil jeho vkus. I jemu chybělo těplo ženského těla. Se ženou měli už delší čast oddělený intimní život. Ale nebyl ten, kdo by hledal útěchu jinde. Koupil si motorku a vléval si energii do života skrze adrenalin ředěný benzínem. Ta zápalná kombinace mu docela stačila. A fyzický aspekt potřeby uměl vyřešit sám. Jen dneska se ta potřeba hlásila o slovo víc, než kdy v poslední době. Takže se asi po deseti minutách omluvil, že půjde spát. Musel, jinak by na Lucii něco zkusil. I když vlastně co? Nebalil ženské od svatby.

Sotva za sebou zavřel dveře, sedl si do křesla, které v pokoji bylo. Zavřel oči. Před ním byla Lucie. Měl dobrou představivost, uměl si představit mnoho detailů jejího nahého těla. Začal si to dělat. Trošku po zapomněl, kde je. Nechal se unášet. Takže když Lucie šla zamknout vchodové dveře, uslyšela ho skrze dveře, jak vzrušeně oddechuje. Bylo jí jasné, co se tam děje. Lákalo ji chvíli poslouchat za dveřmi. Jen tak nevinně. Jeho vzdychání bylo rychlejší, hlasitější. Vzrušovalo ji. Vnímala pod látkou ztvrdlé bradavky, které jako by žadonily, aby se jich dotkla mužská dlaň. Když se očividně blížil do finiše, uslyšela ho, jak volá její jméno. Jak se poddává potřebě a jak vrcholí s jejím jménem na rtech. Chtěla v tu chvíli stisknout kliku a říct, že . . . Nedomyslela tu myšlenku. Dva kroky ke dveřím a pohyb kliky. Dveře do ní vrazily. Trapas. On tam stál postříkaný od spermatu a ona se svalila jak hruška na zem. Bylo jasné, co dělá za dveřma.

Na vteřinu se její zrak zastavil na jeho ještě téměř tvrdém penisu. Jo, geny se v tomto ohledu asi dědí. Měla chuť si nabrat na prsty jeho sperma, které měl na podbřišku.

"Bože, sakra. Promiň Luci, nezranil jsem tě těma dveřma? Jsi v pořádku?" hned se k ní ohýbal a pomáhal jí na nohy. Bylo mu jedno, že je nahý a že ji přistihl při jeho chvilce. Staral se o ni.

"Jo, já byla jsem jen zamknout." pomalu ze sebe soukala.

Jak ji pomáhal se zvednout, otřela se o něj bokem.

"Sakra, do háje. Promiň. Jsem . . ."

"Neřeš to. Pračka mi funguje." a usmála se na něj.

"Jdeš do koupelny hádám." dodala už s šibalským pousmáním.

"No chtěl jsem. Ale nevím, jestli ji nechceš využít první." dodal s pohledem na fleky od jeho spermatu na jejím triku.

V Lucii se ozvalo cosi nezbedného. Přetáhla si přes hlavu triko a odhalila tím svoje prsa.

"Můžem jít spolu." a mrkla na něj. Nečekala na odpověď. Vyšla do koupelny první. Triko odhodila na koš s prádlem a nátáhla se nad vanu. Pustila vodu. Pak se otočila na Martina, kterým tam stál zkaměnělý.

"Dáš si vanu se mnou?"

"Nevím. Hodí se to?"

"Tak si ji dáme po tmě. Aby to nikdo neviděl."

Pak zapálila pár svíček, zhasla světlo a udělala na něj prstem gesto, aby šel blíž. Moc dobře viděla, že mu zase stojí penis. Martin si vlezl do vany. Lucie si sedla naproti němu. Voda je postupně pohlcovala a chlácholila jejich obezřetnost.

"Mimochodem pěkná motorka." zapředla nenásilnou konverzaci, aby prolomila mlčení.

"Jooo, tu jsem si koupil asi jako lék na krizi středního věku."

"Pomohlo to?"

Martin se rozpovídal. O tom proč si ji koupil. Kde s ní už všude byl. A o pocitu uspokojení a svobody, který mu ta motorka dává. Lucie jen mlčky poslouchala. Uměl vyprávět. A ona ráda poslouchala. Pak Martin otočil pozornost na ni.

"Co to Švédsko?"

Lucie mu začala vyprávět o své práci, o projektech, na kterých pracuje a že ve Švedsku rozjíždí projekt, který pro ni je pomyslnou špičkou ledovce v tom, co umí. Že to původně byl jen dočasný projekt, ale nakonec se pomaličku rozvíjí na dalších úrovních a že na ten projekt původně kývnula, ale nakonec zatím neodletěla, protože se někde zdržel jeden grant, který hradí část projektu. A že je možné, že nakonec ani neodletí.

Povídali si, jako si dva dospělí povídají nad kávou. S rozdílem, že oni byli nazí a ve vaně. Dotýkali se jeden druhého navzájem. Spíš letmé, rozhodně ne náhodné doteky. Jenže voda pomalu chladla.

"Podám ti ručník." pronesla a zvedla se, aby vylezla z vany. Byl to okamžik, kdy se mohl pokochat pohledem na její tělo. Vyzařovala z ní síla a plnost života. Celou tu dobu ve vaně, co se snažil rozptýlit erekci, najednou vzal ďas. Zase se mu postavil. Lucie mu podala ručník. Vzal si ho s tím, že se ještě chviličku zdrží. Usmála se, jako že chápe a dala se na odchod.

"Nebo bys mi mohla pomoct." řekl tak nějak napůl doufajíc, že ho neuslyší.

Lucie se otočila k němu. Měl na tváři tak trochu rozpačitý a trochu nešťastný výraz. Začala se smát.

"Jsem netušila, že vana se mnou je takovým utrpením."