Zápis druhý

"Promiň, to jen posílám odkaz na jednu chalupu známé." a dala odeslat. Chtěla to nějak zakecat. Odvést pozornost. Držet tu iluzi, že je pořád na severu a dlouho tam ještě bude. Minimálně dokud bude on psát.

"Miláčku vím že jsi zpět v Čechách." a přidal mrkacího smajlíka.

Zmohla se jen na otazník jako odpověď.

"Metadata. A nesedí ti počasí. Dneska v oblasti Uppsaly prší a je tam sotva šestnáct stupňů." a přidal mrkacího smajlíka.

Vždyť ty fotky upravovala tak, aby tam ta metadata . . . Počasí? On sleduje jaké je tam počasí?

"Ty sleduješ počasí v Uppsale?"

"Ano. Hned jak jsi odjela."

Vstala od počítače. Cítila se trapně takhle nachytaná při lži. Další zpráva.

"Ta chalupa vypadá dobře. Orlické hory? Že bych vytáhl motorku?"

Přesně to nechtěla. Oprava. Nechtěl to jen její mozek. Její tělo chtělo, aby na tu motorku sedl ještě hned teď a jel rovnou sem. Rozbušilo se jí srdce. Ne od emocí. Sprostá nadrženost, chtíč. Přesto její prsty na prázdno ťukaly nad klávesnicí v odpovědi, kterou nepsala. Nadechla se. Vydechla.

"Nemáš to trošku z ruky?" odeslala odpověď.

"Když budu mít kde přespat, tak ani ne." odpověděl jí.

Zavřela chat. Pocit, že jí hoří tělo.

"Luci? Pošleš mi tu adresu?" přišla jí další zpráva. Jasně. Zapomněla ji poslat tam, kam měla. Napravila to se slovy, kdy že se má v plánu stavit a co bude potřebovat.

"Podívej asi nic. Všechno vezmu sebou. Jen abys byla doma. Počítej, že to chvilku potrvá, než to namontuju. Co kdybych se teda stavil zítra po obědě?"

Potvrdila mu čas a poděkovala, že na to nezapomněl. Na rozdíl od ní.

Viděla číslovku tři u chatu s ním. Náhled poslední zprávy začínal "Tak jak bude hotovo, stavím se za tebou."

Jasně. Má čas to nějak vymyslet a zakecat. I když netušila co má být hotové a kdy. Prostě to bude ignorovat. Všechny ty zprávy, které ji děsí a těší zároveň. Vzala psa, obula se a vyrazila na kopec.

Napojila se na stezku, na které potkávala turisty, co šli z nedaleké rozhledny. Vmísila se mezi ty, co teprve šli nahoru a jen nechala myšlenky volně plynout krom za krokem. Vnímala na zápěstí vibrující hodinky, ale když viděla, že jsou to zprávy od něj, odmítala je číst. Prostě počká, až to přejde.

Uniklo jí tedy to, kde jí psal, že má teď nějaký servis na motorce a jak bude hotový, že sedne na mašinu a přijede. Jen ať mu potvrdí kam. Další, že teda vyjíždí na její adresu. I to, jak jí psal, že zvonil, otevřel mu její syn a ten jí řekl, že máma už tam nebydlí, že se přestěhovala na hory a že teda když jí potvrdil, že ano, to je ta adresa, kde bydlí teď, že jede na tu adresu, co mu předtím nasdílela do chatu a že tam bude za dvě hodinky. Tou dobou seděla u kiosku, který sloužil z části i jako útulna pro turisty, pila točenou kofolu a sledovala lidi okolo. Rozvibroval se telefon v kapse. Na hodinkách uviděla příchozí hovor od něj.

Překvapilo ji, že volá, ale nezvedala to. Dopila. Zvedla se a zamířila domů. Bylo už pozdní odpoledne, spíš podvečer a ještě ji čekala práce. On jí volal když sjížděl z R35 směr sever a tankoval. Ty nepřečtené zprávy ho zneklidňovaly. Ale už vyjel. Přinejhorším tam někde přespí a pojede ráno zpět.

Cestou zpět přemýšlela co mu odpoví, až dorazí domů. Něco ve stylu, že tam někoho potkala? nebo že někoho potkala tady? Nechtěla mu lhát. Jenže on odmítal její pohled na věc. Chtěl ji. Možná na sex. Možná protože se mu nepletla do života a mohl si žít po svém a jen když měl náladu, tak se za ní stavil? Vyhovovala mu svoboda, kterou mu ona dávala? Svoboda . . . Chtěla si ji od něj nechat vzít. Nechat si přivázat ruce a být jím šukaná. Tvrdě. Dlouho. Zase jí ty myšlenky utekly k tomu, co mezi nimi bylo. Vzpomínala na všechny ty něžné, intimní okamžiky i sprosté šukání. Na chvíle, kdy se spolu smáli. Uvědomovala si, že má jeho úsměv vypálený v hlavě. Ten úsměv, kdy on moc dobře věděl jak moc který sval v obličeji použít, aby se jí podlamovaly kolena. Vnímala vlhko v kalhotkách a neklid v konečcích prstů. Zbývalo posledních pár desítek metrů domů. Nevšimla si, že na příjezdovce stojí motorka. Šla zadem. Přes zahradu.

Vešla do domu a rozsvítila. Slunce už zapadalo. Pustila kávovar a natáhla ruku pro hrnek. Položila ho pod trysky kávovaru a nechala se vtáhnout vůní čerstvé kávy do požitkářské nálady. Vzala kávu, odnesla si ji do křesla v pracovně. Otevřela počítač a dala aktualizovat okna. Osm nových zpráv. Otevřela chat. Poslední zpráva od něj:

"Jsem tu. Na zvonku je tvé jméno, ale asi nejsi doma. Nevadí. Počkám. Auto tady máš, tak hádám nebudeš daleko. Doufám. Pokud nejsi na večeři s někým zajímavějším, než jsem já a tedy bys mi dala kopačky. Ha Ha. Rozpačitý smailík."

Lucie se protáhla k oknu a vykoukla před dům. Viděla jeho motorku, ale on nikde. Šla ke dveřím, odemkla a otevřela. Spadl na ni. Opíral se totiž o vstupní dveře a usnul.

Rozespale se na ni podíval.

"Ahoj." a usmál se na ni přesně tím úsměvem s nádechem lehké rozespalosti. Byl k sežrání. Jo. Chtěla se od něj nechat šukat hned na těch třech schodech před vchodem, na kterých seděl a doteď spal. Okamžitě jí v hlavě proletěl jeho chlupatý hrudník, do kterého chtěla zabořit tvář a nadechnout se jeho vůně. Sedící obkročmo nahá na něm. S jeho pérem v ní. Ale mlčela. Cokoliv, co by totiž řekla, by vyznělo v tuhle chvíli určitě dvojsmyslně. I kdyby se ho ptala jen jaká byla cesta. Jen se na něj podívala s tázavým výrazem.

"Co se divíš? Chtěl jsem tě vidět." s drzým úsměvem pronesl k ní.

"Tu motorku si dej za roh, jestli teda nechceš hned jet. Mám tam zastřešené stání pro auto, ještě se tam vejde. A můžeš pak jít zahradou zadem. Je tam otevřeno."

"A pusu mi nedáš?" zeptal se jí opět s tím drzým úsměvem. Jen mu ukázala rukou a otočila se k odchodu.

"Lucie. Miláčku." pronesl nekompromisním, neústupným hlasem. Otočila se k němu už s rukou na klice dveří. Stoupl si k ní a tu pusu jí dal. Nebránila se. Chtěla věřit, že ji překvapil. Její tělo si pamatovalo dotek jeho dlaně, vůni jeho kůže i chuť jeho polibku. Reagovalo na něj instinktivně opětovným způsobem. Pak se na ni znovu usmál. Najednou tam stál nejistej, nesmělej kluk, co se otočil a šel uklidit motorku.

Když přišel přes zahradu, začal si rozepínat hadry na motorku a přemýšlel kam je může dát. Předběhla ho.

"Tam je koupelna, ručníky jsou v šuplíku pod umyvadlem a dveře naproti." ukázala na druhou stranu chodby "tam si dej věci. Jestli chceš, tak tu můžeš zůstat přes noc."

Otevře prvně dveře naproti koupelně. Pokoj byl vybavený dřevěným nábytkem, dřevěné trámy ve stropě, jedna stěna měla i dřevěné obložení a jinak byl laděný do bílé a pískové barvy. Vypadalo to jako pokoj pro hosty. Trošku zklamání. Přijel, aby byl s ní, ne aby tu přespal. Odložil si batoh, svlékl se do boxerek a šel si dopřát sprchu. Nachystala mu tam i župan. Takže když v něm pak přišel za ní, viděl její pohled, který klouzal po jeho těle a věděl, na co myslí. Doufal, že ví.

"Podívej. . ." začala odměřeným tónem. Přísahal by, že slyší, jak jí drhne sucho v krku. "Já. . . Vím. Nebylo to nic, na co bych byla hrdá. Chtěla jsem toho využít, aby. . ." jednoduchým gestem zastavil její slova. Jen položil prst na její rty.

"Ty mi nemusíš nic vysvětlovat Lucie. Měla jsi určitě důvod proč jsi to udělala. Nebudu se ptát jaký. Zajímá mě jen jestli chceš, abych tu zůstal a šukal tě až do rána." pronesl s klidným hlasem. Přitáhl ji k sobě a čekal, co mu odpoví. Byla otázka vteřin, kdy mu rozhalila župan a začala prsty přejíždět po jeho hrudníku. Kdy její tělo bylo nahé stejně jako to jeho. Kdy ležela pod ním a on v ní přirážel. Zase chtěla jen jedno. Víc toho všeho, co jí dělal.

První číslo bylo dost drsné a rychlé. Intenzivní. Hladové. Nedokázal zpomalit a přestat. Jeho ruce se zatínaly do její kůže. A ona jeho tělu šla naproti. Byla tak mokrá a žádostivá. Udělal se do ní po pár minutách. Pak se položil na ni, čelo na její rameno a jen oddechoval. Zvedl po chvíli hlavu. Díval se na ni. Ona na něj. Chtěla trošku rozptýlit jeho pozornost úhybným manévrem, že se potřebuje napít. Ale zastavil ji.

"Lucie chceš, abych za tebou jezdil?" zeptal se přímo a bez okolků. Ona se na něj dívala jako by ji dal k řešení neřešitelnou rovnici o tuctu neznámých.

"Proč jsi překvapená? Chci se s tebou stýkat. Jako doteď. Nemám důvod přestat. Chci tě." pronesl lehce nejistým tónem. Ona mlčela. Zvedla se z pohovky, hodila přes sebe jeho župan a šla do kuchyně. Nechtěl ji nechat odejít z jeho otázky a tak se zvedl. Nahý, napůl tvrdý v rozkroku. . . šel za ní.

"Lucie." pronesl k ní, když se opřela zády o linku se sklenicí vody v ruce. Stoupl si k ní. Jeho penis si říkal o další číslo. Cítila, jak se jí tlačí do nohy. Díval se na ni. Mlčela. Chytil ji a otočil zády k sobě. Přehnul ji přes linku a jeho ruka zajela mezi její stehna. Cítil, jak z ní teče jeho sperma. Prsty zajel do ní a začal jí to dělat rukou. Chtěla ho. Předklonila se, rozkročila a nastavila se tak, že neodolal a musel být v ní. Zase ji šukal. A ona mu držela jako nadržená, háravá fena.