Zápis devátý - pod čarou?

Lucie se ráno probudila dřív, než Martin. Když ho viděla ležet vedle sebe, prohlížela si ho. Lehké strniště na obličeji. Lehce chlupatý hrudník, který se pravidelně zvedal. Široká ramena, která prozrazovala, že na sobě opravdu musí makat.

Vyklouzla z pod deky. Snažila se zahnat morální kocovinu, že strávila noc s otcem svého ex milence. A je už vlastně ex? Rozešli se? A rozchází se lidé, co spolu mají jen poměr, sex?

Nasypala si čaj do konvičky, zalila ho horkou vodou a odnesla ji i s hrnkem do pracovny. Ze šuplíku vytáhla deník. Ten, kvůli komu ho začala psát, se svým odjezdem vzal i důvod v něm pokračovat. Myslela, že už do něj další řádky nenapíše. Ale dnes měla chuť. Jen pár řádek. Možná později.

Listovala zatím stránkami. Pročítala si některé zápisy. Uvědomovala si, jak intenzivní to bylo. Jenže. . . tentokrát už při čtení necítila to známé mrazení na zátylku, které mívala dřív. Upíjela čaj. Začtená si ani neuvědomila, že Martin už vstal a jeho kroky se blíží k ní.

"Dobré ráno. Vyspala jsi se dobře?" zeptal se s rozespalým výrazem ve tváři, naznačujícím lehkou mladickou rozpačitost z nastalé situace. Lucie si posunula na nose brýle na čtení. Usmála se na něj.

"Snídáš?" zeptala se ho.

"A ty? Udělám ti snídani rád, když mi řekneš na co máš chuť. Teda pokud mě necháš." nadhodil a ukázal na lednici. Lucie se jen usmála.

"Dáš si míchaná vejce? Nebo amoletu s tuňákem? Nebooo volská oka, slanina. . . nebo toust s máslem a marmeládou?"

Lucie se co chvíli smála. Bylo vidět, že Martin vůbec netuší kde co má z nádobí, ale pral se s tím statečně. Posnídali společně na terase. Mlčky. Jen si užívali to krásné ráno na horách.

On se pak zvednul, vzal talíře a odnesl je do kuchyně. Lucii bylo dobře. Ale doléhala na ni skutečnost, že se nejspíš za chvíli rozloučí a on odjede. Neptala se ho na to. Čekala s čím přijde sám.

"Luci nějak mi tu chybí pár věcí pro nějakej ten komfort." začal Martin. Ztuhla jí šíje. Je to tady. Trapný výmluvy, aby mohl odjet a už nepřijet?

"Nemusíš nic vysvětlovat. Jak potřebuješ." řekla s tím, že to urychlí.

"Dobře. Chceš teda taky něco ve městě v obchodě? Aspoň nějaké pečivo?" zeptal se jako by bylo přece jasné, že se vrátí.

Lehce po poledni byl zpět. Trošku s rozpaky se podíval na Lucii.

"Myslíš, že bych si mohl půjčit pračku? Já fakt nemám rád, když nemám čisté prádlo a víš jak to je s prádlem z obchodu."

Lucii to teprve teď došlo. Začala se smát.

"Ty se mi směješ?" zeptal se s úsměvem, ale zmatený Martin.

"Ne promiň." pronesla omluvně a ukázala mu komoru, kde měla pračku, sušičku a další věci.

"Chceš to udělat?" pronesla k němu. Martin se na ni podíval s výrazem hraného pohoršení.

"Tady? No když jinak nedáš. Ale nechceš raději v ložnici? Nebo v kuchyni na lince? Sice na pračce se to taky dá, ale . . . " odpověděl s naprosto vážným výrazem. Když Lucii došlo, co tím chtěl říct, zasmáli se oba.

"Okey. Nechám tě tu. Najdeš mě v pracovně."

Když pak za ní Martin došel, tak si sedl do křesla naproti ní s tím, že ji nechtěl postavit v podstatě před hotovou věc, že se snad nezlobí, že by ještě zůstal, ale že si všiml, že na příjezdovce má nějaké stromy, co jsou zralé se vyvrátit, že se na ně chce podívat a že by vymyslel kdy přijede je skácet. Pokud nebude proti. Jasně, že nebyla.

Všiml si jejího otevřeného deníku, co ležel na stole.

"Píšeš si deník?" zeptal se se zájmem.

"Už vlastně ne." odpověděla a deník zavřela.

Uvařili spolu oběd, povídali si u toho, odpoledne obešly příjezdovku a pozemek kolem domu. Celkem našel pět stromů na pokácení na podzim, až skončí doba hnízdění, ale ty dva na příjezdovce, to by mohl být malér. Domluvili se tedy na dalším víkendu, že Martin dojede a pokácí je, aby nespadly přes cestu k domu.

Pak si spolu dali kávu. Sedíc naproti sobě na terase. Povídali si a aniž by si Lucie nějak vědomě uvědomila kdy přesně se to stalo, hladil ji po natažených nohách, které si položil do klína. Bylo jí to tak příjemné. Mluvili o práci, o vztazích, o horách a cestování. Pak se Lucie potřebovala protáhnout. Překvapilo ji, když chodidlem protahující se nohy zavadila o jeho penis v připraveném stavu. Cosi se v ní urvalo ze řetězu.

"Ukaž mi jak si to děláš." pronesla bez obalu. Martin se na ni podíval s povytaženým obočím a vytaženým jedním koutkem rtů.

"Jak si přeješ." a poposedl si tak, aby si ho mohl pohodlně vytáhnout z kalhot. Přejížděl po něm pomalu rukou. Lucie se ho zeptala, jestli takhle pomalu si to dělá vždy. Tak trošku podrýpnutí. A tak Martin přešel do režimu pravidelného, rychlejšího tempa. Lucie na něj dostala chuť. Teď na terase. Stáhla si šortky i s kalhotkami, přetáhla si přes hlavu triko, rozepnula si podprsenku a posadila se na něj.

Otírala se klínem o jeho rozkrok a líbala ho na rtech. Byla tak nadržená a mokrá. Voněla mu jako pokušení. Chtěl do ní. Nebránila se. Když do ní vnikl, zavrněla blahem. Přirazil, aby v ní byl celý a ona zavrněla ještě víc. Do dlaně chytil její prso a začal ho mnout. Druhou rukou ji držel za boky. Tlačil si ji na sebe. Lucie začala ztrácet sebekontrolu. Začala se na něm pohupovat v bocích. Uvnitř stažená tak, že cítil jak ji dokonale vyplňuje.

"Lucie chci tě takhle šukat a nepřestávat. Nikdy." pronesl chraplavě Martin.

Věděla, že lidi při sexu říkají spoustu nepravd. Že mají sklon přehánět. Ale tohle? Věřila mu to. I proto, že to sama cítila stejně. Chtěla jím být šukaná pořád.

Když věděl, že se blíží jeho vrchol, zpomalil.

"Luci já s takovou hned budu." pronesl omluvně. Podívala se na něj. Svezla se mu mezi nohy a vzala si ho do pusy. Hodně hladově ho začala kouřit až do konce. Udělal se jí do pusy a ona vše spolykala. Bylo jí v tu chvíli rozkošnicky dobře. Netušila, že tou dobou je sleduje nečekaný host. Martinův syn.