Zápis čtvrtý

Bylo dusno před bouřkou a ona čekala na déšť. Sledovala ho, jak naproti ní spí. Nechtěla přemýšlet nad tím, že se jí to zase vymklo kontrole, kterou se snažila nad situací mít. Alespoň zdánlivě.

Po snídani si dali ještě jedno číslo v kuchyni. Jen ji chytil kolem pasu, když sklízela z jídelního stolu talíře, posadil ji a roztáhl nohy. Klekl si mezi ně a začal jí to dělat pusou. Tak, jak ho to ona naučila, aby jí to dělalo skutečné potěšení. Žádné lízání jak z porna. Ale intenzivní práce jazyka, přesná várka stisku zubů a občas zvědavé prsty. Nikdy mu na tohle nedokázala říct ne. A když se mu ležící na stole udělala doslova do pusy, pak ji začal šukat. Prudce, tvrdě. . . Šílel z ní. A ona mu v takový okamžik ze sebe dávala vše. Její emoce z prožitku mohl uchopit v každém jejím pohybu těla.

Když znovu chytila dech, tak seskočila ze stolu, vzala talíře a odešla s nimi k myčce. Stála zády k němu. Uvnitř ní se vařila bolest s naštváním, něhou i touhou. Chtěla ho. Celého. A taky chtěla být o generaci mladší. Aby on mohl chtít ji. Vnímala, že se na ni mlčky dívá. Pak slyšela pár kroků, uvelebil se na pohovku a prakticky během chvíle usnul. Nechtěla ho budit. Sledovala jeho tvář. Uvolněnou, klidnou. Dívala se na jeho zarostlý hrudník, který v ní vždy probouzel potřebu prsty zajet do té jeho srsti. A pak ho přikryla dekou a sama si sedla s noťasem do křesla naproti. Měla před sebou hodně práce.

Vyřídila nějaké maily, pročetla si nějaké podklady a před polednem si všimla, že on už se začíná probouzet. Dívala se na něj. Pomalu otevíral oči.

"Co se tak usmíváš?" zeptal se ji viditelně zaskočený a v rozpacích.

Ona se jen lehce usmála a pronesla k němu:

"Líbí se mi co vidím."

"A co vidíš?"

"Tvoje oči, rty, ramena . . . tvoje krásný ztopořený péro pod dekou."

Odkryl deku, vzal si ho do ruky a začal si ho honit. Pomalu. V tu chvíli už měl její plnou pozornost.

"Chceš se dívat, jak se udělám přímo před tebou Lucie?"

Neváhala. Jasně, že se chtěla dívat.

Posadil se tak, aby měla dokonalý výhled. Aby viděla každý detail jeho rozkroku. Chtěla si na něj nasednout. Cítil to z ní. Její přivřené oči a pod řasami výraz který hořel chtíčem. Lehce pootevřené rty i nakrčená brada. Prsty, které proplétala do sebe. Byla jeho důvodem toužit a cítit se být živý. Na vteřinu si uvědomil, že možná je tohle naposledy, co ten výraz vidí. Že už jednou mu utekla a že to může udělat znovu. Nemohl ji bránit, ale odmítal ji ztratit. Chtěl ji. Jenom ji.

Dělal si to před ní a jen pro její potěšení. Věděl, jak miluje pohled na jeho tělo. Tak jí ho dal celé. Klekl si mírně rozkročený na podlahu. Dělal si to a opravdu si užíval, že se přitom na něj dívá. Nevšiml si, že se zvedl vítr, že se blíží déšť. Uvědomil si to, až když ho slyšel, jak kapky dopadají na dřevěná prkna terasy. Chtěl se s ní milovat v dešti. Neodolal tomu nápadu.

O pár vteřin později ji šukal na proutěné lenošce, kterou venku Lucie měla. Kapky deště na jeho těle byly jako příval nové energie. Nespěchal. Díval se na ni. Na její plná prsa, po kterých stékala voda, mokré prameny vlasů, mokré rty . . . její mokrý orgasmus byl jen tečkou za celou tou letní bouřkou, která prosákla pod jejich kůži.

Podal jim ručníky a když se oba osušili, tak si ji strhl k sobě na gauč, přitiskl ji do své náruče, obejmul a jen tiše šeptal, že ji už nikdy nepustí. Byl s ní konečně klidný a spokojený. Jen doufal, že ona to vnímá podobně. Možná byl čas jí to i říct.