Modrý kámen

Klára se procházela pěšinou v písčité půdě pod mladými borovicemi obrůstajícími břeh umělého jezera, který před lety vybudovali na dohled z její terasy jako rekreační zónu na konci města. Kdysi tu byl celkem klid, ale s tím, co tady udělali to jezero a kolem něj stezku pro běžce, se tam naučilo jezdit hodně lidí za "relaxováním pod korunami stromů". Tak to aspoň bylo na poutači, když celou rekultivovanou oblast staré průmyslové zóny město představovalo veřejnosti.

Zamyšlená nijak nevnímala čas. Sedla si k vodě a jen se dívala na klidnou hladinu, nad kterou občas přeletěli kachny. Slunce jí dopadalo na ramena. Vnímala jak hřeje a užívala si ty doteky babího léta. Než ji vytrhlo nenápadné dusání nějakého běžce. Jen se otočila směrem, odkud zvuk přicházel.

Její oči se potkaly s jeho. Modré, hluboké že by se v nich mohla utápět s chutí hodiny. Byl o kousek starší, než ona. A díval se na ni. Ten pohled ve skutečnosti trval dvě, možná tři vteřiny. Přesto měla pocit, že se zastavil čas. Usmála se. Nesměle? Nebo jako pozdrav? On jí úsměvem odpověděl a bez zpomalení běžel dál.

Ještě chvíli tam seděla, než se zvedla a šla opačným směrem, než kam běžel on. Domů. Jenže než došla na cestičku, která od jezera odbočovala k zástavbě domů, kde bydlela, narazila na něj podruhé. Dobíhal. Zpomaloval. A pak se jen usmála. Zeptal se, jestli by nešla na kávu.

Tak to všechno začalo.

Sebastian pocházel kousek odtud, ale žil roky v Německu. Vrátil se sem v nedávné době a teprve se zabydloval. Jak zjistila, bydleli od sebe kousek. O pár domů dál přes ulici. Začali se vídat. Přátelsky. Trávili poslední teplé večery na terase u vína a vyprávění. Až jednou ji Sebastian při loučení konečně políbil. Jen dotek rtů na rty. A mlčky odešel. Nechal jí jen malou, modrou krabičku na křesle. Malý, přehnutý lístek s popiskou, že ji v něm chce vidět, byl schovaný pod mašlí.

Když ji Klára otevřela, našla v ní řetízek, který se nezapínal, ale stahoval kolem krku. Na jeho konci byl krásný, modrý kámen.

Další večer venku pršelo. Klára nečekala, že Sebastian přijde. Napsala mu zprávu, ale neodpovídal. Věděla, že se ozve nejspíš až večer, jako to dělával, když měl dlouhý den v práci. Takže si dala vanu a s myšlenkami na něj si to začala dělat. Ještě pořád cítila ten dotek jeho rtů na svých.

"Máš ho na sobě?"

Zpráva, která se jí objevila na telefonu od něj. Přistihl ji a absolutně netušila co myslí. Poslala jen otazník jako odpověď.

"Ten řetízek."

"Ne." odpověděla po pravdě. A dodala, že teď na sobě nemá nic.

"Lákavá představa. Dej si ho na sebe."

Nechtělo se jí z vody, ale je pravda, že tohle bylo poprvé, co po ní něco chtěl a navíc takového . . . Zvedla se, hodila na sebe tmavě modré kimono, které nosila místo županu a přešla ke komodě, na které měla onu krabičku. Otevřela ji, vytáhla dlouhý řetízek, povolila ho skrze očko tak, aby ho přetáhla přes krk a pak ho nepatrně utáhla. V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře. Tušila, že to bude Sebastian. Nepletla se.

Když viděl její mokrou kůži a kimono, které dávalo tušit, že pod ním nic nemá, polkl a s pomalu se nadechl.

"Klaro Klaro . . . proč mi to děláš?" pronesl s lehce útrpným tónem hlasu.

O pár kroků dál, kdy Klára dovřela akorát dveře, už ji bral do náruče a tiskl ji ke stěně, aby ochutnal kůži na její šíji. Chytil ji přitom za konec řetízku a zatáhl za něj. Ten se stáhl kolem jejího hrdla. Zalapala po dechu. Ne proto, že by jí to škrtilo, ale protože to nečekala. Ten nový pocit spojený s jeho polibky ji připomněl to nedokončené probuzení touhy v jejím klíně.

Skončili v její posteli. Už nazí. Jeho tělo bylo příjemně vysportované. Každý stisk jeho dlaní působil pevně a jeho penis. . . lákal ji k ochutnání. Neptala se. Prostě se mu uvelebila mezi nohama a vzala si ho do pusy. Sála ho, olizovala a její jazyk zabloudil i na jeho koule a vnitřní stranu stehen nebo do třísel . . . Dívala se, jak šílí touhou proudící v celém jeho těle, na jeho naběhlý penis i do jeho očí, které potemněly. Nechal ji. Ať si hraje. Dokud to dokázal vydržet. Pak jen prsty zajel do jejích vyčesaných vlasů a přidržel si její ústa obepínající jeho žalud a vrazil jí penis hlouběji do pusy. Pár pohybů a naplnil její pusu spermatem. To už měl zavřené oči a jen nechával stříkat svůj orgasmus z něj ven.

Když je otevřel, dívala se na něj jako mlsná kočka, co si právě olizovala prsty.

"Kde jsi je měla?" zeptal se jí. Ona se jen usmála a vzala jeho ruku. Nasměrovala ji do klína. Začala se pomaličku vrtět v jeho dlani. Zajel prsty do ní. To už zavrněla rozkoší. Mezi jejími prsy se houpal modrý kámen na řetízku, který vzal do volné ruky a zase za něj zatáhl. Zasténala. Vytáhl z ní prsty a dal jí ochutnat.

"Slízej z nich vše." zašeptal. Ona začala olizovat prsty a pak přešla k sání. Sála je jako by to byl jeho penis a mu se znovu postavil. Chtěl do ní. Takže ji položil na záda a položil se na ní. Byla tak nedočkavá, mokrá a horká uvnitř, že měl problém se znovu hned neudělat. Přirážel do ní celou délkou a pomalu. Nechtěl spěchat. Vychutnával si, jak se dokáže stáhnout uvnitř, jak se pod ním vrtí a jde naproti jeho přirážení. Jak po něm touží a její tělo si říká o každý další příraz.

Když se do ní udělal, sama už byla ve stavu, kdy se jí slíval jeden orgasmus do druhého. Pak znovu zajel prsty mezi její stehna a zase jí dal ochutnat. A ona je zase opět olízla a sála.

"Zasloužíš si ještě přídavek?" zeptal se jí tiše.

Jen zavrtěla souhlasně hlavou s pohledem upřeným do jeho očí.

Začal jí dělat prsty. V jejím stavu tělo reagovalo takřka ihned. Tvrdé bradavky na jejích prsou. Rychlý dech. Prohnutá bedra. Nastavovala se mu a on si užíval jak jí ovládá chtíč. Znovu zatáhl za řetízek.

Cítila ten pocit, jak se stáhl kolem jejího hrdla. Nebránil jí úplně v dýchání, ale přece jen cítila to utažení v kůži.

"Udělej se." řekl trošku ochraptěle Sebastian.

Udělala se. A pak znovu. 

Měl ji omotanou kolem prstů svých rukou.