Druhá lovecká sezóna VII.

Oblíkl si kalhoty a nazul boty. Bez šněrování tkaniček . . . jen tak, jak je měl nachystané vedle pušky a kuše. Vyšel tiše na terasu, zvedl pušku a skrze nokťák na ní sledoval co se bude dít. Laura spala a doufal, že spát vydrží až do rána. Tohle nechtěl řešit s ohledem na její přítomnost.

Čtyři chlápci se motali kolem jeho auta. Kanystr s benzínem? Jak neoriginální. Čekal víc. No nic. Odložil pušku, vzal kuš, kterou měl nachystanou pro "hořlavý případ" a namířil. Tiché zasvištění. První týpek to schytal do nohy. Zařval jak střelený zvíře. Sakra. Probudí Lauru.

Ostatní chlapi se rozhlíželi odkud to přišlo. Bylo jim jasné, že je Max má na mušce a že nechybil, že je jen varoval. Vzali toho zraněného kolem ramen a pomohli mu do auta. Ten čtvrtej váhal. Díval se Maxovým směrem. Těžko říct, jestli ho v tom měsíčním světle viděl. Pak vytáhl zipák. Škrkl a hodil ho pod kapotu Maxova auta. To okamžitě chytlo. Teď už se viděli dobře. Týpek se otočil a odešel. Sedl si do auta na místo řidiče a s úplným klidem odjeli.

Zavolal hasiče a Henryho.

"Kůlna. Pod poklopem v podlaze je napojení na vodu a jsou tam proudnice." bylo jediný, co Henry stihl říct. Max na nic nečekal. Auto hořelo a od něj začínaly hořet stromy.

"Proč to neprobudilo Lauru?" vrtalo mu kdesi vzadu v hlavě. Pak mu to došlo. V tom autě seděli jen dva muži na předních sedačkách. Max zaklel. Běžel do domu. Ale bylo pozdě. Jeden ji držel pod krkem a druhý se pokusil prokopnout Maxovi koleno sotva se ukázal ve dveřích. Ne že by ho ta rána nesundala k zemi. Koleno bolelo, ale vydrželo.

"Ty si myslíš, že se nám budeš plést do našeho byznysu? Jako ta špinavá čubka?" ukázal jeden z mužů na Lauru.

Tohle nebylo dobré. Max věděl, že tohle nezvládl.

"Nech ji být." zavrčel Max.

"Proč? Zapálíme to tady celý. Nehoda? Nikdo to nebude řešit. Prostě chytl srub. A uhořeli v něm dva . . . švábové."

Muž s nožem na Lauřině krku si tak jistý nebyl. Klepaly se mu ruce. Max viděl, jak se nůž začíná zařezávat do její kůže.

"Fajn, chceš peníze?" vytáhl Max něco aby získal čas. Za jeho zády se ozvala rána. Takže auto je definitivně v prdeli. Touhle dobou už hoří i stromy kolem. Jestli zablokují příjezdovku, tak je nemají šanci najít včas.

"Svoje prachy si strč do prdele Maxíku, nikdo o . . . ." nedořekl to. Kuš, kterou Max nechal na terase byla přesná. Nad lopatkou střeleného se rýsoval karbonový zachránce v rudém koláči krve, která se zvětšovala

"Pusť ji!" zaburácel Henry ve dveřích na toho s nožem, co držel Lauru. Teprve teď si Max uvědomil, že je vlastně nahá tak, jak usnula a že Henry tu byl nějak moc rychle.

"Hele já nikomu nechtěl ublížit. Zabít nějaký zvíře ok, ale zabít člověka, to fakt ne. Nechte mě jít. Jinak ji podříznu! Odhoď tu kuši. Jasný? Nechtě mě vypadnout!" překotně ze sebe sypal ten s nožem na Lauřině krku.

Henry se podíval na Maxe. Ten jen kývl. Henry pomalu odkládal kuši na podlahu, čímž odvedl pozornost a Max vytáhl Stayera, kterého si strčil předtím za opasek. Jedna mířená rána do ramene. Tři rychlé kroky Henryho. Za pár minut už byla Laura oblečená, dva vážně zranění čekali na sanitku a policii, která jela za hasiči.

Laura se chvěla. Zimou, strachem, šokem. Těžko říct.

"Do háje Maxi můžeš mi říct co se to dělo?"

Max s Henrym jí vše odvyprávěli, stejně jako policii. To už za účasti rozespalého právníka, který se fakt netvářil, že má jet někam do lesa v obleku k zahašenému požáru, vysekávat klienta ze dvou vážných ublížení na zdraví. Samozřejmě se jednalo o krajní mez a sebeobranu, vniknutí na soukromý pozemek, napadení, ohrožení jeho klienta a dalšího člena domácnosti na životě a všechny ty právnický zaklínadla. O jejich partyzánské akci na pytláky nikdo neřekl ani slovo. Ať si to spoji policie s požárem u Laury a s dalšími souvislosti.

Bylo sedm ráno, když poslední hasiči dohašovali zbytku auta. A kdy volal velitel policie, že má zbylé dva útočníky. Trestní oznámení obsahovalo tolik paragrafů, že bylo jasné, že se pánové ven chvíli nepodívají. Právník věděl za co je placený.

"Pověz mi, jak jsi se tady zjevil tak rychle Henry?"

"Popravdě Maxi? Nebude se ti to líbit. Ale celou dobu jsem seděl támhle a díval se sem. A ukázal na novou kazatelnu na svahu u jezera, kterou sice Max zachytil, ale nevěnoval jí pozornost. Jasně. Vzhledem k tomu, jak byla udělaná a nasměrovaná. . . Henry musel vidět vše, co skrze okna vidět být mohlo.

"Jo Maxi. Chápu proč tě tak Laura baví. Jen ji neubliž." poplácal ho po rameni a odjel.

"Co si zajet na snídani? Nemáš hlad Lauro?" zeptal se Max jako by se nic nestalo. Jako by neměl zafixované koleno a jeho auto neshořelo na torzo. Jako by prostě jen vstal a měl hlad. Laura na něj nevěřícně koukala.

Max zmizel, aby za minutu na ni volal ze sklepa.

"Umíš to řídit?" a stál u čtyřkolky. Laura kývla na souhlas. Pořád jí nebylo moc do řeči.

Odjeli spolu do města. Zastavili u obchodu. Max vzal do batohu nějaké pečivo, sýry, kousek slaniny, rajčata a . . . dvě kávy.

"Pojď. Ukážu ti kam pojedeš." záhadně se na Lauru usmál.

Po dvaceti minutách ji ukázal, aby sjela z cesty na lesní cestu. Po dalších deseti minutách v terénu ji zastavil.

"Pomůžu ti." nabídla se Laura. Max se ale nějak sesoukal ze čtyřkolky sám. Kdyby ji neměl zafixovanou v ortéze, byl by pohyblivější. Co už. Doktor na ní trval, jemu přišla zbytečná.

Vzal z bedny za sedačkou deku a pronesl, že těch pár kroku dojdou. Dal Lauře pusu. Vnímal, jak je pořád plná napětí. Nedivil se. Po pár minutách se před nimi odkryl plácek u říčky, porostlý trávou a obklopený vysokými stromy.

"Pomůžeš mi?" poprosil tiše Max Lauru zvedajíc ruku s dekou. Ta ji vzala, rozložila a zula si boty, aby si na ni rovnou mohla sednout.

"Dej mi ten batoh. Nachystám jídlo." řekla mu bez otázek, přímo. Podal jí ho. Za pár minut už jedli a bavili se o tom, co se stalo. Laura se z části zlobila, z části jí to bylo líto. Uvědomovala si, že to Max s Henrym udělali, aby jí pomohli.

"Lauro pojeď se mnou do Belgie. Mám tam menší dům v Ardenách. Jen na pár týdnů, než se to tady přežene." pronesl Max mezi sousty. Laura se na něj podívala výrazem, který říkal, že se Max musel zbláznit.

"Víš co Maxi? Pobavíme se o tom zítra večer. U mě doma."

Max se na ni podíval s otazníkem v očích, ale Laura se jen usmála úsměvem, který Maxe maličko znervóznil.

Den i druhý utekly celkem v poklidu. Max s Henrym sjeli pro nové auto, pak na policii podepsat papíry.  Už ten první večer mu chyběla. Druhý den se stavili zkontrolovat jak probíhá rekonstrukce domu po jeho rodičích. Trošku doufal, že tam Lauru potká, ale byl tam jiný zahradník, který chystal terénní úpravy. Když se blížil večer, dostal Max textovku, že má být v osm u ní.

Když zaklepal, otevřela mu dveře s tím, že se má svléknout a jít za ní. Sama měla na sobě černé, krátké šaty a lodičky s vysokým, tenkým podpatkem. Musel uznat, že vypadala dokonale žensky.

"Maxi. Svléknout. Nebudu to opakovat znovu." uslyšel ve chvíli, kdy se zamýšlel nad křivkou jejího pasu, boků a dlouhých nohou.

"Už jsem si odložil."

"Říkám svléknout. Úplně!"

Max začal tedy s košilí, pak si rozepl džínsy, ponožky . . . zůstal jen v boxerkách. Na tváři nechápavý úsměv. Všimla si, že už nemá ani ortézu a podle chůze byl v pohodě. To se hodilo.

"Úplně." dodala káravě Laura.

"Ale . . . to budu nahý." zavtipkoval nad zjevným faktem.

"Ano Maxi. Přesně to chci."

Svlékl si tedy i boxerky.

"Na kolena Maxi." a ukázala na místo před ní. Max popošel pár kroků a klekl se před Lauru. Tahle rovina Lauřiny povahy ho zaujala a tak se rozhodl tuhle hru hrát s ní. Laura vzala ze stolku černý kožený obojek a nasadila mu ho na krk. Pak k němu připnula kovový řetízek sloužící jako vodítko. Tou dobou už jeho tělo reagovalo na Lauřinu blízkost viditelnou erekcí.

Laura si sedla do křesla. Položila si nohu přes nohu a Maxe si na vodítku přitáhla k sobě blíž.

"Chci se dívat, jak si to budeš dělat. Teď a tady!"  jasný, tichý pokyn, který byl vyřčen s razantností a dikcí nepřipouštějící žádné ne. Udělal to. Klečel před ní a honil si ho. Dívala se na něj. Pak dlaní zajela do výstřihu pod látku šatů. Uvědomil si, že nemá na sobě prádlo. Že látka šatů obtahuje její tvrdé bradavky a že tak, jak on si to dělá před ní, ona si při pohledu na něj mne prsa a bradavky, aby si ten pohled ještě víc užila. Chtěl ji. Zatraceně moc ji chtěl. Ale pokazil by tím tuhle hru, kterou měla v režii ona.

Když už myslel, že se udělá jen z toho pohledu na ni, tak si rozkročila nohy, povytáhla šaty a zatáhla za vodítko tak, aby jeho obličej doslova přitáhla na svůj klín. Pak mu rukou zajela do vlasů a přitlačila si jeho tvář přímo do rozkroku.

"Snaž se mě potěšit Maxi. Ať se mi líp rozhoduje, jestli s tebou chci odjet, nebo ne."

Max neváhal. Začal jazykem, občas se přisál, občas jemně kousl zuby. Pak přidal prsty. To byl okamžik, kdy ze slastného vrnění přešla do hlasitého vzdychání. Prohnula se v bedrech a doslova se mu nabídla k tomu, aby se do ní zakousl a vypil ji. Tou dobou už cítil, jak i on sám je na hraně toho, co ještě vydrží, než se udělá. A Laura to moc dobře věděla. Viděla tu kapičku na jeho žaludu. Viděla jeho rychle se zvedající hrudník. . . Otočila rukou, aby si kolem zápěstí omotala vodítko a Maxe tím odtáhla od jejího klínu. Zároveň si ho přitáhla ale blíž na sebe.

"Přejížděj mi tím krásným pérem po mém rozkroku Maxi. Smíš. . . Ale jen po něm. Nesmíš do mě. Vydržíš to?"

Tou dobou už Max pořádně nevnímal, co mu ona říká. Chtěl se udělat. Do ní. Ale chtěl ještě chvíli vydržet. . . Jeho penis se začal třít o její mokrý klín. Svádělo to vniknout do ní. I pohyby jejího těla působily tak, že o nic jiného nemůže jít, že jde jeho pohybům naproti.

"Nesmíš Maxi. Jinak tě potrestám." šeptala Laura s pohledem, který hořel chtíčem. V tu chvíli Max chtěl jen jedno: "Ať  je ten trest jakýkoliv, přijímám." dodal a vrazil do ní svůj penis. Laura v tu chvíli doslova vytekla pod přírazem, který provázela dávka horkého semene do ní. Pár dalších přiražení a Max nebyl schopen jediného pohybu. Byl to moment, kdy Laura zajela Maxovi rukou do vlasů, podívala se mu do očí a zašeptala:

"Zlobivý Max. Zaslouží si potrestat. Nastav se mi. Na čtyři! A hned!"

Max nebyl schopen slova ani odporu. Strnule sledoval Lauru. Té v očích tančil oheň a v koutcích rtů se líně uvelebil záhadný úsměv. Poslechl tedy a vrátil se z křesla na podlahu. Klekl si na čtyři a čekal co se bude dít.

Laura se zvedla. Před obličejem viděl její klín. Vnímal, jak voní po jeho sperma, které jí vytékalo ven na stehna. Obešla ho. Vytáhla opasek z jeho kalhot. A práskla s ním o Maxův zadek. Nečekal to. Propnul se v zádech. Nebylo to tak bolestivé, jak čekal. Ale ten pocit spojený s Laurou, doznívajícím orgasmem, nahotou a obojkem, který přes vodítko spojoval Lauřinu dominanci s jeho poslušností, ho vzrušoval. Uvědomoval si, že jeho penis se zase začíná zvedat do pozoru. Nebo spíš . . . viset ve tvrdnoucím stavu mezi jeho rozkročenýma nohama v poloze vyjadřující absolutní podřízenost.

"Ta první byla za to, že jsi mě neposlechl a penetroval jsi mě bez souhlasu." tiše pronesla za jeho zády Laura s odměřenou, ráznou dikcí a perfektní artikulací každé jedné hlásky. Poté přišlo další prásknutí opasku po jeho zadku.

"Ta druhá je, že jsi mě při té penetraci ani neudělal." a další prásknutí. Tentokrát už cítil, že kůže jeho zadku štípe víc, než při prvních dvou ranách.

"Ta třetí je za to, že jsi se nezeptal, jestli se smíš udělat."

Následovalo pět dalších ran.

"Tyhle jsou za to, že jsi se udělal."

Cítil každou z nich. Bál se, že opasek skončí na jeho koulích nebo už plně tvrdém penisu. Přesto držel. Laura si klekla za něj. Sledovala, jak mu v něm cuká. Chytila ho do ruky, párkrát po něm přejela. Jemně. Pak se sklonila a jazykem zajela mezi jeho půlky. Masírovala mu jazykem anál. Max začínal šílet.

"Drž Maxi. Už jsi výprask jeden dostal. Přece se neuděláš bez mého svolení znovu." a pokračovala nasliněným prstem v masírování jeho análu. Pomaličku kousek za kouskem začínala prst zasouvat dovnitř, až si Max na ten pocit jejího prstu v něm zvykl a ona mu začala prstem šukat zadek.

"Drž Maxi. Jen hezky drž." zašeptala předkloněná k němu. V tu chvíli měl opravdu pocit, že ho ona šuká a on jí jen drží. Ani si neuvědomil kdy, jeho tělo se sehrálo s tempem Lauřiných pohybů a začal se na její prst narážet sám.

"Maxi Maxi Maxi . . . Tohle se ti líbí? Nechávat se ojet?"

"Ano. Nepřestávej."

"Takhle se přece neprosí Maxi. Snaž se víc, nebo přestanu.

"Prosím. Moc prosím. Nepřestávej. Prosím."

Vzala do druhé ruky jeho penis. Uvědomil si, že její dlaň je plná lubrikačního gelu a že se ho doslova snaží podojit s prstem v jeho zadku. Laura ucítila reakci na její počínání ihned. Max se uvnitř stáhl a zase povolil, aby se znovu stáhl. Jen se usmála. Stiskla ještě pevněji svou dlaň na jeho penisu tak, aby jen stačil nepatrný pohyb a hrana prstu dráždila žalud. Max se přestal ovládat. Jeho hlasité projevy byly předzvěstí, že se každou chvíli udělá.

"Popros, jinak ti nedovolím se udělat Maxi. pronesla Laura.

Max už jen ze sebe vysoukal "Prosím Lauro. Dovol mi se udělat." a její ruka stiskla jeho žalud tak, že nevydržel. Spokojeně se dívala na každý výstřik, který dopadal na podlahu pod ním. Pomalu vyjela z prstem z jeho zadku, pohladila ho rukou od gelu a sperma po levé půlce, obešla ho, svlékla si šaty a dodala:

"Odteď mi sám přineseš vždy tohle vodítko, když mě budeš chtít o něco požádat. A když budeš poslušný, pak ti vyhovím.  . . . A teď mi to udělej pořádně pusou."