"Tým Charlie napaden humanoidy na koních. Čtverec K3 oblast X2 Y4. Záchranná mise tým Bravo a Delta. Alfa vzdušná podpora. Foxtrot bude připraven jako záložní tým."
"Ahoj Richarde. Tak jak se daří na tvé misi? Odjel jsi stejně jako Elena. Rychle a zběsile. Jako vždy. Ani rozloučit jsme se nestihli. Máš za to u mě vroubek." zněl krátký video vzkaz od Zuzany. Richard si ho přehrál se dvoudenním zpožděním.
"Poběž Irino! Nebo uletí." volal malý chlapec běžící po písčitém pobřeží Baltského moře ženoucí se za motýlem. Dívka v letních šatičkách za ním klopýtá. Sotva mu stačí. Motýl jim ulétá.
"Irina Malenkovičová. Podle naší databáze jste nezvěstná pátým rokem. Digitální stopa nulová . . . Systém Vás už chtěl prohlásit za mrtvou. A Vy jste se přestěhovala pod zem. Jako správná krysa . . ." začal Richard výslech v bílé, kulaté výslechovce. Elena se zatím jen dívala na přenos. Irině se očividně nelíbilo, že tam musí sedět a ještě...
Elena došla do zasedačky. Prošla hlášení od Roba. Přestávalo se jí to líbit.
Erik tam stál jako by nikdy nezmizel. Elena nebyla schopna slova. Zuzana nadhodila něco k případu Rasmusen. Chytil se Rob. Netušil co Elenu tak vyvedlo z konceptu, ale ujal se slova. Erikův kolega přešel k projekční desce a začal s ním procházet veškeré podklady ke spisu Jense Rasmusena.
Cestou do práce Elena už četla co se v noci stalo. O útoku plynem na členy týmu operativy. Hrklo v ní, když viděla, že v týmu byla Zuzana. Znaly se od mladí ještě z doby, kdy nebyly čipy proti stárnutí. Byla její oporou tehdy v Grónsku, když přišla o Erika. A skončila s misemi zároveň s ní, aby spolu rozjely...
"Vy čtyři jste byli vybráni, aby jste odletěli na základnu Station Nord v Grónsku. Odlet je za týden. Byla Vám udělena výjimka k předčasnému dokončení výcviku. Vaše mise bude spočívat ve střežení severní trasy a ochrana základny."
