Okey. Je tady nádherné jaro. Venku už to začíná být na sukýnku, šatičky. A já se tak nějak vnitřně odpoutala od mého milovaného golfika s tím, že je čas na něco nového. Teda jako že... Nového. Celkem jsem věděla co chci. Jaký motor, převodovku, výbavu... A nakonec jsem vlastně dodržela jen výrobce a tu převodovku 😃.
Letmý dotek u kávy dvou prstů. Jako když zápalka dopadne do kaluže benzínu. Začne hořet. Nepřestává. Hoří. Hoří touhou a chtíčem. Spaluje tělo i mysl. Beru do rukou šálek kávy. Je vynikající. Dívám se do tvých očí. Směju se. A můj smích nesou klenby kavárny vzhůru. Naše prsty se dotýkají. Nedrží. Jen konečky dotýkají. Ještě pořád. Tvůj hlas...
"Jak se ti daří?"
"Čauko dievča. Ako vždy - rýchlo. Ty ako? Ozaj si ma potěšila, že si si spomenula na mna."
"Já na tebe myslím vcelku často." a přidávám fotku s hlubokým pohledem na můj výstřih.
"Pozerám foto a tuhnem"
. . .a já posílám druhé foto, poněkud odkrytější . . . explicitnější . . ....
... s kartáčem v ruce.
Ten moment, kdy stojíte v obchodě u pokladny, fakt se nudíte... Čekáte a ono se krom občasného pípnutí kasy nic neděje. Díváte se okolo. Přemýšlíte o lidech ve vedlejší frontě a tak nějak pohledem mimoděk se zadrhnete o týpka na pokladně šest.
Tak si tak prohlížím katalog dodavatele outdoorové vybavení, hledajíc nějaké pohodlné kalhoty na ven. A zastavím se pracovních oděvů. Pro dřevorubce. Strana 221. Jako fakt jsem asi třikrát otočila stránku, jestli na ní nebude pokračování onoho dřevorubce. Tentokrát zezadu. No nebylo. Tak tedy stručný, zaujatý popis. Holky má minimálně 185 na výšku....