Povídky:

Ona skoro čtyřicetiletá milfka. Prsa čtyřky, velký boky. Vlasy skoro černé až do půl zad.

Sedíš v křesle . . . nahý . . . je hluboká noc. . . Přítmí lampy kreslí stíny naší přítomnosti po zdi včerejška. Stojím před tebou . . . jen v lodičkách s vysokým podpatkem. . . černých, krajkových kalhotkách a černém, průhledném županu sahajícím do půli lýtek, který obtahuje siluetu mého těla. Mlčíš. Vnímám jen tvůj dech.

Ležím ponořená ve vaně. Naproti mně sedíš ty. Vyprávíš. Vždy jsi uměl vyprávět skvěle. Poslouchám melodii tvého hlasu, která mi ježí chloupky vzadu na krku. Zbožňuji tyto převzácné momenty. Uspokojená po animálním šukání. Vnořená do tvých svalů. Obklopená tvými slovy. Provokuješ můj smích. Jsem šťastná.

Pendlovky v pracovně oznámily její příjezd. Osmá večer. Jejich čas. Druhé úterý v měsíci. Pokolikáté se již viděli? Přemýšlel a došel k číslu 16. Ten neklid, který v něm vzbuzovala, v něm zůstával ale pořád. Byla mu vzácná ve své zjevné obyčejnosti a o to unikátnější svým myšlením. Byla racionální . . a přesto uměla být šílená.

Seděla v křesle své kanceláře. Bylo za deset dvě pátek odpoledne a poslední schůzka byla domluvená právě na druhou odpolední. Kroky v chodbě, zvuk zapínajícího se kávovaru. Kolega, který řešil právní stránku kontraktu dorazil. Uhladila si už tak perfektní černou pouzdrovou sukni ke kolenům. Dvakrát klepnutí a kolega si pokládá kávu na stůl i s...

Procházím se lesem pokrývající mé milované hory. Lehce prší a nohy šustí ve spadaném listí. Myslím na tebe. Na tebe na tvých horách. Hádám, že počasí máš podobné. Mé prsty zebe lezavá zima. Vracím se do chalupy. Prochladlá. Stavím si vodu na čaj, do kachláků přihodím poleno dřeva. Uslyším, jak zapraskala smola a rozvoněla se do celé místnosti....

Sedím v křesle na terase a čekám na tebe. Přicházíš za mnou se sklenkou koňaku. Je poznat, že už je podzimní večer. Mlčky sedíme. Užíváme si to ticho lesa, do kterého je nasměrovaná terasa. Sedáš si za mě a já se v další vteřině opírám zády o tvůj hrudník. Miluju tento druh blízkosti. Cítím se s tebou dobře, i když jsi mladší o tolik let....

Po víc jak deseti letech jela sama na dovolenou. Se svým mužem byla od vysoké, ale před několika měsíci vyeskalovalo jejich vzájemné ticho do podoby papíru na stole a komunikaci přes právníky. V práci měla svou docela dobře rozjetou kariéru a patřila mezi uznávané koučky na komunikační dovednosti. Pracovala často v zahraničí a své práci obětovala i...

Stála na kulatém pódiu o průměru necelé dva metry a vysokém možná metr. Připomínalo spíš velký podstavec pro cínovou figurku. V podstavci zabudovaná polohovatelná světla natočená přesně tak, aby zvýrazňovala její oblé boky, kulatý zadek a velká, pevná prsa. Kaštanové vlasy měla vyčesané nahoru, aby měla odhalenou šíji. Byla nahá, jen zahalená do...

Klečím. Jen v černých, krajkových kalhotkách, které mám přes podvazkový pás držící hladké černé punčochy. Na nohách jednoduché, černé lodičky s jehlovým podpatkem a menší platformou. Na bradavkách magnetické svorky. Vlasy mám vyčesané do jednoduchého copu sahající mi do půl zad. Okolo zápěstí kožené náramky s oky na provlečení provazu. Dlaně...

Vracím se domů z práce. Je už docela pozdě večer. Parkuji. Beru tašky s nákupem, brašnu s noťasem a jdu domů. Divím se, že jsi ještě nepřijel. Volal jsi mi cestou ze cvičení, že sice dojedeš později, ale už je skoro deset. Uklízím nákup. Skládám prádlo... Hádám, že zase dovezeš jezevce plného termoprádla, špinavých maskáčů, triček... Takže pojede...

Píše se rok 2156. Země, jak ji znali naši předkové, už neexistuje. Svět prošel velkou změnou a z deseti miliard obyvatel během sto let zůstalo něco okolo jedné miliardy. Bylo to století, kdy operace srdce začali dělat roboti. Kdy se omezil chov živého dobytka na minimum kvůli metanu, co produkoval, jelikož maso se pěstovalo už v laboratořích....