Klara pracuje jako kontraktorka v zemích jako byl Izrael, Keňa nebo Maroko. Ale . . . taky je dcerou vlčího mága. Sama podědila dědictvím krve velkou moc, ale rozhodla se ji nepoužívat. Ptáš se na její věk milý čtenáři? Klara mohla mít třicet stejně tak jako tři sta let. Její rod byl velice starobylý a uznávaný napříč celým společenstvím bytostí....
Inid byla něco jako státní zástupkyně, co vystudovala ještě ve starém světě. V tom, kde pitná voda byla ještě relativně běžná, kdy občas na ulici člověk potkal auto na benzín a kdy vrcholným výkřikem modernosti v oblasti trendy vánočních dárků dominoval prodejnímu žebříčku vibrátor na vodíkový pohon. Byla to doba, kdy mladí žili programováním. Teda...
Roztíral sůl po kůži jejích zad. Obklopovala je horká pára a přítmí solné sauny. Byli tam jen oni dva. Nazí. Zvědaví. A stále ještě se snahou udržet své chování pod kontrolou. Zatím. Jako by se ostatní na pár okamžiků vytratili. Využili toho. Moment, kdy byli konečně o samotě. Kdy se mohli jeden druhého dotýkat aniž by na ně někdo civěl....
Jestli se ti pod tímto názvem vybaví stará paní, co má natáčky ve vlasech, sedí v houpacím křesle, háčkuje dečky a všude okolo ní polehávájí líné kočky, tak nejsi dál od pravdy... Milý čtenáři.
Zaklínala déšť, když se k ní blížil dlouhým, pomalým krokem. Vedl sebou koně, který začal být neklidný z jejího vlka stojícího poblíž. On nevěřil svým očím. Byla tajemnou, strach vzbuzující čarodějkou opanující hory i řeky z nich stékající dolů do údolí. V jednom z nich měl on svoje panství. A na něm bratra sraženého při lovu rozzuřeným medvědem....
Měla krámek s květinami. Svůj sen, který si splnila až v osmatřiceti letech. Předešlá léta se upisovala na všechny možné sezónní práce v zahraničí. Na jaře a v létě jahody, potom vinobraní nebo česání jablek. Až konečně dala dohromady dost peněz na to, aby si mohla koupit starší domek v uličce, kde se potkávala historie starého města s brutalismem...
Lucie měla patnáctým rokem knihkupectví na rohu náměstí. Pod věží kostela. Byl to krámek s klenbovým stropem, zařízený starožitným nábytkem a jediný výkřik moderní doby, byl počítač s internetem, přes který odbavovala zákazníky, a vedle něj ležící telefon. Jinak si člověk připadal jako by stisknutím kliky a překročením prahu zároveň překročil linku...
Jela na koni lesem. Na lesních stezkách byl už sníh, který cukroval i větve stromů okolo. První sníh. Zima už byla tady. V údolích sice ještě byl podzim, ale byla to otázka pár týdnů, kdy sníh napadne i tam. Těžký vlněný plášť ji držel sice v teple, ale ruky měla prokřehlé navzdory koženým rukavičkám. Byla v sedle už přes deset...
Klára. 38 let. Pracovala ve středním managementu, hodně práce od počítače, něco ježdění autem, hodně na telefonu. Deset let zadaná. Ona o sobě říkala "obyčejná baba, co ráda vaří". Pro lidi okolo byla věčně toužící idealista s analytickým myšlením a černým humorem. Jak vypadala? Nevýrazná, dokud se nezasmála. Její smích byl hlasitý, srdečný a smála...
Jela po dálnici v autě, když jí přišla zpráva od Honzy.
Odbočila z hlavní na úzkou příjezdovou cestu krájející smrkový les. Zbývaly poslední dva kilometry. V rádiu poslouchala zprávy. Neměla už na nic z toho náladu. Všechno, co řešila ve městě, tam chtěla i nechat. Zapnula dálková světla. Už byla tma a i přes nízkou rychlost, kterou jela, se jí nechtělo tahat zvěř z chladiče. Zatáčka do kopce a...
Je tomu už stovky let, kdy jeho drakkar přirazil ke břehům země Keltů s mnoha dalšími loděmi. Jeho příběh už je dávno zapomenutým. Přesto magičnost onoho času v něm stále dřímá i pro duši dnešního čtenáře a jen čeká na objevení.