Povídky:

Jdu otevřít dveře a ty tam opravdu jsi. Nechce se mi věřit. I když bydlíš jen o pár pater níž, tak jsem nevěřila, že přijdeš. Proč? Protože si už několik týdnů píšeme. Začalo to nevinným "Zdravím, mohl byste si prosím přeparkovat? Stojíte na mém parkovacím místě.", pokračovalo to takovým tím okukováním, když jsme se potkali venku při venčení psů....

V dalekých krajinách, kde řeky tečou živelnou dravostí, kde hory jsou stvořeny ze samého bolu nitra matky přírody a kde stvoření mají plachá srdce, chodila po sotva znatelných stezkách žena s holí a proutěným košem. V dlouhém, tmavomodrém plášti.... Vchoulená do jeho tepla vypadala jako přízrak vlnící se nad jílovitou krajinou. Tvář pod kapucí se...