Vyznání, stesk i něha . . . touha, smích, radost, starosti . . . to vše jsme dávali do řádků písmenek kreslených indigovým inkoustem. Přehnout, vložit do obálky, nalepit známku a vložit do poštovní schránky. Byly to takové plechové svatyně našich tajemství. Každá z nich jich ukrývala desítky. Byly plné slůvek, která hladila, provokovala, která...
Hodně lidí lační po pikanterii a drbech, odkrytých slabinách a slabostech druhých lidí. Fajn, pojďme se tedy svlékat.
Díváš se na něj. Vidíš ho. Myslí si, že je aspoň polobůh a ty musíš být vděčná, že s tebou má sex. On tomu říká "Nemusíš být dokonalá, líbíš se mi.", ale ty tam slyšíš "Buď vděčná, že si o tebe opřu svůj penis!".
V posledních hodinách mi osud přimotal do myšlenek několik výjimečných žen. Manželek a matek. Krásných ve své laskavosti a milovanosti od jejich potomků. Zoufalé bolavé, vyčerpané, smutné, přesto bojující matky. Neznám úžasnější bytost, než je taková žena. A i přes všechny ty bolesti, utrpení a trápení... Sedící v křesle s dítětem na rukou či na...
Každý moment vnímáme jinak. Vteřiny na záchodě, kdy čekáme jestli jedna nebo dvě čárky na testu mají jinou rychlost, než ty samé vteřiny čekání na zelenou na semaforech
Jsou vzácné momenty v našem životě, kdy se v naší duši rozlije blaho. Jsou to vzácné momenty jako první pusa, které nás pohladí a trvají jen okamžik, přesto v nás přetrvávají na zbytek života. Těch momentů má každý z nás různě. Ale každý si je hýčkáme jako ty pravé poklady našeho života.
Se tak dneska oblékám do práce a jak se tak hrabu v šuplatech s ponožkami a prádlem, tak mi do ruky vplují černé, jemné samodržky s krajkovým lemem. Říkám si, jak dlouho že jsem je to neměla na sobě a pak mě napadne, že bych si je mohla klidně vzít na sebe dnes. Do práce. K šatům a lodičkám. Natahuji...
Jsem ... Díky mami a tati. Letos máte padesát let výročí svatby a já jsem za to šťastná. Protože jen díky tomu, že jsi mami neodešla od táty, když ti zahýbal s tou nádherou z bufetu, kde se chodilo na točený na stojáka, jsem.
Sedím v pohodlném křesle a dívám se před sebe. Partička pěti kluků zaujímá můj zrak. Všichni mají na sobě bílé, rozepnuté košile. Pod nimi bílá tílka. Dole jejich vypracovaná těla obtahují modré džínsy a na nohách mají conversky. Tancují. Svlékají se. Moje tepovka letí nahoru. Obzvlášť ten vysoký blonďák poněkud zaujal mou představivost.
Ten pocit, když masturbuješ ve sprše... Na rukách chytré hodinky... Držíš balanc na mokrých kachličkách... Víš, že už budeš. Na krku ti vystoupne TA žíla. Zavíráš oči. Zrychluješ. Druhá ruka drží prso. Prsty svírají trošku hruběji bradavku... Potřebuješ se udělat... Opřeš se o mokrou stěnu obloženou kachlema. Cítíš, jak studí do tvé kůže.... Je to...
Je 22:30 a já jdu venčit psa. Zabouchnu dveře a namířím si to rovnou na cestu. Lampy už zhasly, takže jdu po tmě. Většina sousedů už má zhasnuto. Jen soused naproti má rozsvíceno. Najednou v mém periferním vidění zachytím pohyb v balkonových dveřích jeho podkrovní ložnice. Automaticky se pootočím a zaostřím. Spíš reflex, než zvědavost, ale v tu...
Proč si muži tolik zakládají na své výšce, když v posteli se to prý srovná?