Mnoho vzpomínek mám spojených s vůněmi. Moje dětství vonělo po lese, senu, louce plné bylinek, včelím medu, hořícím dřevě v kamnech, po koňské srsti, máminých buchtách, trhaných jabkách a pryskyřici borovice.
Je přesně ten den, kdy sedím ve svém křesle a při pohledu z okna cítím špetku jemné nostalgie. Té spokojené nostalgie. Vzpomínky se vynořují a mizí. Ale některé se po čase vracejí častěji a jiné se naopak zase na čas zasouvají hlouběji, aby se vrátily, až je něco "vyvolá z archivu".
takové, že když vyhodíte krajíčky chleba do vzduchu, máte topinky dřív, než spadnou. Je přesně to horko, kdy litujete všech těch tesařů, pokrývačů, kuchařů, patologů, gynekologů či chlapců na pozici "semafor" u práce na silnici. Je takové horko, že chcete odejít z práce domů, kde je taky horko. Ale doma si můžete zout boty, sundat kalhoty, triko,...
Tím to začíná. Když žena čeká na to, až ta polička v krabici konečně změní své místo. Až se z podlahy přesune na stěnu. A někdy to takovou poličkou prostě jen skončí. Bez jiných slov. Bez emocí. Lhostejností. Zakopáváte o problémy tak dlouho, že si na ně zvyknete. Jako na tu krabici s poličkou.
V minulém blogu jsem se zamyslela nad tím, jak by do kostela mohlo přivést víc lidí jinak zpracované umění. Takové to vyobrazení svatých třeba. Ale s postupujícím časem a tím, jak přibývaly odezvy od těch, co mě čtou, ta myšlenka šla ještě dál. A to sice jak by takový chrám pro běžného smrtelníka měl vypadat, kdyby sloužil lidské duši...
Čas nechat jít se naplnil a tak jsem týden smutku završila tím, že jsem zapálila svíčku v chrámu svaté Barbory v Kutné hoře.
"Apačský náčelník Vinnetou je společně se svým přítelem a pokrevním bratrem, Old Shatterhandem, nejznámější literární postava, kterou vytvořil německý spisovatel Karel May. "
Zase ty devadesátky . . . Strýček Skrblík, Dulík, Bubík a Kulík, kačer Donald, Rampa McKvák, Šikula, paní Čvachtová, Magika von Čáry (tu jsem měla nejraději) a . . . Rafani - na ty nemůžu přece zapomenout. Postavy z animovaného seriálu, co k nám přišel po pádu železné opony. Vlastně taky jedno z těch měřítek, že se u nás...
Každý ho má rád jinak. Někdo večer s kámoškou. Někde u bazénu nebo ve vířivce. Někdo v láhvi. Zavřené.
Přenesme se v čase. Nějakých... 20 - 25 let zpět. Abych Vás uvedla do toho času lépe... Z výroby ve Škodovce vyjížděly nové vozy Felicia. Z okresů jsme se přeorientovali na správy krajské. Na 3310 jsme si mohli zahrát hada. Točil se prvni film ze série o Harry Potterovi nebo Pán prstenů. Pro ty, co dávají přednost velkofilmům pro velké...
Máme ho za sebou. Pro někoho den jako každý jiný. Pro některé den "já to neslavím". Pro jiné je to den čekání (někdy marného) na karafiát a bonboniéru.
Když začínáme randit - myšleno jako že randit i fyzicky, nikoliv jen po videohovoru, jak je dneska populární - procházíme si určitými procesy, které navazují na procesy porozchodové (obarvení si vlasů, ostříhání se atd.). Mimo jiné vyměníme minimálně z části šatník. Zatoužíme ukázat to nejhezčí na nás. Vytáhneme botky na podpatku, kratší délku...