Anna se tiše vytratila chodbou přes sklepení ven. Netušila, že ji sleduje Arystan. Vlastně ani nevěděla, že je uvnitř na hradě. Takže když ji chytily jeho ruce, když opouštěla hrad, tak byla vyděšená a netušila vůbec co se děje. Táhl ji hradbou do severní věže. Ale ne do věže po schodech nahoru, ale dolů. Do toho sklepení, kde nikdo nechtěl...
"Pošli za mnou Arystana. Do knihovny. Rychle." pronesl prudce Modrovous na strážce brány, když se vrátil na svůj hrad. Byl pryč příliš dlouho. Projel přes most do hradu. Sesedl z koně, který byl plný vypocené soli a prachu. Stájníkovi hodil uzdu, sundal si těžký, špinavý plášť s vlčí kožešinou a kvapným krokem vyšel schody do svých komnat. Otevřel...
Další dny plynuly Dorce pomalu. Modrovous totiž po její jízdě na trestném oslu ještě v noci odjel. Kam a proč nikdo Dorce nesdělil. Po týdnu za Dorkou přišla Anna s malou dřevěnou krabičkou. Dorka ji otevřela a na sametové podušce byly podivné porcelánové kuličky připomínající křepelčí vejce, spojené šňůrkou. A vedle nich ležel též porcelánový...
Když Modrovous procházel chodbou vedoucí uvnitř hradby, jeho vysoký přítel už dívce podával odvar z bylin a koření. Spánek ji navštívil velice záhy. Pak už stačilo jen pustit do hradu onoho mladého muže. Tuto a každou další noc, dokud nebude jisté, že byl počat potomek, snad chlapec nesoucí Gerhardovu pečeť v tajném řádu. Jako každý z nich, který...
Ráno posnídali sušené maso, jablka a med. Pak Modrovous připravil koně a vydali se nazpět k hradu. Počasí se začínalo kazit už před svítáním. Ostrý vítr vířil sníh, který zavál cestu. Koně si ale s počasím poradili bez větších obtíží. Modrovous se spíš bál o svou choť. Aby neomrzla v tom větru, který šlehal do tváře mrazivé krystalky zmrzlých...
Když se probudila, tak v krbu hořel oheň a za okny bylo vidět pichlavé zimní slunce. Rozespalá přemítala nad tím, co se událo. Celá ta noc. Slova jejího muže, že "tady žádný Bůh není". Tajná chodba. Všechny ty osoby obcující se sebou navzájem. Všimla si, že má na sobě jen šaty připomínající spodničku. Dlouhé, splývavé a zase z té průsvitné,...
Dorčiny ruce byly uvězněné v poutech, které Modrovous zavěsil pod strop na kovový hák. Stála uprostřed místnosti přípomínající sklepení. Jen hořící louče, oheň v krbu a okolo ní nahé postavy mužů a žen, které byly navíc ozdobeny jen krásnými šperky. Mladé dívky i ženy o generaci starší. Muži postavami statní, věku různého. Modrovous se svlékl a než...
Ráno ho už v posteli nenašla. Brzy vstal a odjel z hradu pryč. Nikdo ze služebných nebyl ochoten či schopen jí říci kam a kdy se vrátí. Pouze u snídaně našla svazek klíčů a u něj dopis psaný Modrovousem.
Modrovous k ní přistoupil. Nahý. Vzrušený. Toužil po ní a přesto se snažil ovládat. Byla to jejich svatební noc. Ale bylo brzo, aby ji zasvětil do svých choutek. Při pohledu na ni viděl krásu ženy a přesto nevinnost. Chtěl ji utrhnout, ale ne urvat. Toužil ji šeptat všechna ta krásná slova, která kdysi šeptal své první manželce, jenže i ona...
Projížděl sněhem zasypaným panstvím. Kolem svých poddaných. Viděl, jak klopí oči. Jak se ho bojí. Jak před ním skrývají své tváře. Věděl proč. Vyjel totiž hledat svou už sedmou manželku, kterou se žádná nechtěla stát. Kůň ho nesl trpělivě v sedle již třetí den, až zavítal na vzdálený statek, kde žil starý muž se dvěma dcerami na vdávání.
