Zpopelnění - část 26.
Luna zavedla Richarda do laboratoře. Hodinu předtím strávili nad otázkami, na které Luna trpělivě odpovídala. Richard nakonec souhlasil, že do projektu půjde. Pokud byla pravda, že byl jen jedním z několika operujících klonů po celém světě, tak nejspíš nebude tak těžké pro jeho šéfy "rozmrazit další filé" a oživit ho. Luna se zarazila jen u jedné z posledních otázek, kdy se Richard zeptal jak vysvětlí jeho zmizení. Nadechla se a odpověděla "Nijak. Prostě jim hodíme Vaši mrtvolu Richarde. Pěstujeme si prázdné lidské obaly, do kterých stačí naočkovat štěp Vašeho DNA. Během 48 hodin tyto buňky osídlí nosič. Při trošce snahy Vás nepatrně domodelují genetici a nosič bude vypadat jako Vy. Akorát budete mrtvý po napadení nebezpečným virusem K6-SAR-401, který do Vás naočkujeme též. Nikdo tudíž nebude riskovat podrobnější zkoumání a tělo zlikvidují.
Rezignoval. Kývl Luně na vše. Uvědomil si, že je vlastně jen sloužící mrtvola, co má požitek pouze z masturbace. A tady viděl něco, co mělo možná šanci něco změnit. Mohl být u toho. Dávalo mu to smysl.
V laborce mu vzali štěpy a vše se dalo do pohybu.
Na základnu poslal hologram s výsledky svého DNA napadeného virusem. Virus měl být údajně objeven při rutinní kontrole při vstupu do podzemí. Naima se dala do kontroly dat, co dostali. Odkývala, že opravdu jde o K6-SAR-401 a že v tuto chvíli nemůžou ani Richarda na základnu přijmout, leda ho poslat v kapsli na kontinent. Že by smrtelně ohrozil každého, kdo by s ním přišel do styku a že je to obrovský hazard pro lidskou populaci.
O dva dny později, kdy Naima procházela každý výsledek vzorků, co jí dvojky poslaly, věděla, že virus rozložil jeho orgány. V tu chvíli bylo jasno - zbývají mu hodiny. Možná den. Ale není šance ho uzdravit. Dle údajů od dvojek byl už připojen na umělé oběhy.
O šest hodin později:
Naima předávala podklady k aktivaci dalšího klonu a dokončovala testování na všechny osoby na základně. Nedokázali přijít na to, kde se Richard nakazil. Ve hře bylo i jeho úmyslné nakažení dvojkama. A pak to našli. Jedna z želv, kterou používali. Stopy viru našli v ní. Podle GPS z ní a dat v palubním počítači to byla ta Richardova želva.
"Musel projet něčím, co bylo kontaminované. Virus je z venku i uvnitř. Je jen zázrak, že se nepřenesl na další lidi"
podávala Naima hlášení na poradě. Nikoho ale nenapadlo virus "pitvat". Byl totiž neškodný už ve chvíli, kdy byl na želvu naimplantovaný. Přesně jak Luna tušila.
O 16 hodin později na základnu přišla zpráva:
"Jak si přejete převzít tělo?" Naima cítila, jak je jí těžko. I když věděla, že skutečný Richard . . . to už dávno není.
"Tělo můžeme předat na povrch v izolovaném obalu nebo zlikvidovat jako biologickou hrozbu a předat Vám ostatky po zpopelnění."
"Pokud můžeme využít druhou variantu - oceníme to." odepsal velící důstojník s Naimou stojící za ním.
Za dalších osm hodin si dvojčlenná hlídka přebírala malý box s popelem, se kterým přiletěl již dobře známý dron.
Kapitola Richarda se na této misi uzavřela. Pouze Elena s Erikem věděli, že na příští misi se spolu potkají opět. Co ovšem Elenu zaujalo, že nebyly předány čipy, co v sobě měl Richard implantované. Zdůvodnění bylo prosté. Riziko přenosu viru. "Nejsme schopni čipy dokonale vyčistit. Pouze na 89% povrchu. Riziko šíření viru je proto příliš vysoké." Čipy měly být zničeny stejně ostatky Richarda.
Eleně se něco nezdálo. Ale tohle šlo přes jejich nadřízené. Její intuice se neměla o co opřít. A každý byl rád, že virus není na základně. Navíc přišel povel k urychlenému opuštění zóny vzhledem k výskytu viru.
Dvojky dodržely slovo. Transportéry si odvážely včelstva robotických včel i kompletní podklady k technologii vyrovnávacích fénů.
Za dalších 24hodin byla zóna kompletně odstřižena od kontinentu. Základna byla opuštěna. Každý si směl odvézt pouze své osobní věci. Technologie byly odpojeny a zničeny. Zůstaly jen moduly skyhousů.
Richard čekal. Zbývalo několik hodin do oplodnění Luny. Chtěl to "lidsky". A uvědomil si, že se na to těší.