Za dveřmi

Znali se přes písmenka několik měsíců. Dost dlouho na to, aby si psali o svých touhách, ale pořád moc málo na to, aby se nazývali jménem. Psali si na dobré ráno a usínali spolu v písmenkách. Ona mu na rameni. Avšak každý ve své posteli. Bavilo je to tak.

Nebylo jim už náct, aby museli někam spěchat nebo něco někam posouvat. Každý měl svou kariéru. Svůj život čtyřicátníka. Svoje zázemí. Ale jejich touhy se prostě potkaly. Než ta touha překročila Rubikon fyzické potřeby intimity.

"Jsem kousek od tebe. Teda . . . pokud jsi v Praze." poslala jednoho rána zprávu z knihkupectví na hlaváku. Vybírala si knížku a nečekala, že její zpráva bude téměř ihned přečtena a odpověď jí vlastně překvapí.

"Kde? Dáme kávu?"

Usmála se na telefon. Vážně ji pozval na kávu? Nečekala, že by překročil tu nepsanou hranici.

"Zatím jsem na hlaváku v knihkupectví. Ale chci se posunout do muzea na výstavu." napsala důvod své návštěvy Prahy.

"Chtěl bych tě vidět." jeho odpověď.

"Jak jsi na tom po obědě?" usmála se jako by tím kreslila otazník na konec zprávy.

"To mám čekat tři hodiny, když jsi tady?" a za písmenky byl usmívající se smail.

Další zpráva přišla po patnácti minutách.

"Pořád jsi v tom knihkupectví?"

Pokrčila obočí. Porozhlédla se okolo a za skleněnou výlohou asi deset metrů od ní stál týpek s telefon v ruce, co se na ni usmíval.

Za pár dalších minut už seděli v kavárně. Povídali si. Dotýkali se jeden druhého v těch něžných, krátkých dotecích, které ani neměly působit jako ty náhodné.

Pak ji to napadlo. Jen vteřina, která proletěla před očima. Ruky spustila podél těla. Povyhrnula si sukni a začala si stahovat kalhotky. Bylo jí jedno, že pár kroků od nich sedí muž okolo padesátky a dívá se ji pod sukni. Stahovala je pomalu. Černá krajka, která se otírala o holou kůži stehen, odkrývala s každým kouskem muži naproti nečekaný výhled. Jeho pohled, kdy zapomněl, co chtěl udělat, ji bavil. Kvůli němu to ale nedělala.

Dívala se na něj. Na muže, který tu seděl s ní. Dlouhým pohledem s přivřenými víčky a lehce pozvednutými koutky úst do provokativního úsměvu. Kalhotky držela v pravé dlani, když mu je dala vedle šálku s kávou. Mlčky čekala, jestli příjme její pozvánku pod její sukni.

Zaskočila ho. Příjemně. Pár vteřin rozmýšlel. Pak kalhotky vzal a přivoněl k nim. Voněly jako její chtíč. Dal si je do kapsy a kousek si poposedl v křesle. Tušila proč. A to ještě víc provokovalo její nedočkavost. Lýtkem se otřela o jeho lýtko, což způsobilo, že se uprostřed věty na vteřinu zastavil, než dokončil myšlenku.

Ještě chvíli se pokoušel vést konverzaci. Ona jen s úsměvem přikyvovala, občas zavrněla souhlas a její oči se dívaly jen do něj až do chvíle, kdy se omluvila, že si potřebuje odskočit.

Asi minutu váhal. Pak se zvedl a odešel za ní.

Vzal si ji tak, jak chtěl. Opřenou o umyvadlo. Jen vyhrnul sukni. Ten první okamžik, kdy byl v ní, bylo jako se v parnu letního dne napít. Jeho žíznivý chtíč chtěl ještě další a další doušek. Přijímala ho bez výhrad celým tělem i ve chvíli, kdy ji šukal jako zvíře. Tvrdě a bez ohledů. Minuty, které trvaly sotva pár pískových zrn v přesýpacích hodinách. Jeho přerývavý dech do jejího ramene. Chtěl v ní zůstat a šukat ji znova. Míň tvrdě, dát jí víc rozkoše z doteků. Polibek do kůže na krku. 

Klepání. Usmála se, jeden polibek do levého koutku jeho rtů. Shrnula si sukni a odešla z toalet s jeho sperma stékajícím ji po kůži na vnitřní straně stehen.

Muž okolo padesátky stál akorát u baru a platil. Usmál se na ni, vzal za kliku u dveří a když z nich vycházela, polohlasem zašeptal "Máte krásný hlas.".