Vůně tvé kůže po ránu

Je večer. Sedím v posteli s noťasem na klíně a moje myšlenky utíkají za tebou.

Poušť. . . Vítr přesýpá písek ovzduším . . . Arabština. . . Ruiny okolo nás . . . Střelba. . . Dívám se ti do očí. Vidím, jak potemněly. Obličej má napjaté kontury plné únavy podkreslené okolním bordelem posledních dní. Jsi soustředěný. Posloucháš zvuky okolo. Cítím vůni střelného prachu a krve. Svou zbraň držíš u těla.

Střih.

Déšť, písek se mění v bahno. Ve vzduchu smrad spáleniny. Vidím vodu stékající po kůži tvé tváře. Přikrčený za betonovým torzem čehosi. Namíříš . . . tvé prsty v rukavicích stisknou spoušť. Výstřel. A další. . . A další. Jako ve zpomaleném záběru. Zbraň se zaráží do tvého ramene. Dalších pár kroků v přikrčeném pohybu vpřed.

Střih.

Sedm ráno. Ležím v posteli na levém boku. Triko vyhrnuté na bedra. Leháš si ke mně. Tiskneš si mé tělo do své náruče. Proplétáš své nohy do mých. Neotevírám oči. Vnímám vůni tvé kůže. Tu tvou vůni. Jak voníš po ránu. Vnímám každý dotek tvého těla. Vpíjím se do něj. V podbřišku mě zabrní touhou. Vrtím se k tobě blíž. Má tvář se otírá o tvůj hrudník. Tvá dlaň ještě víc poodhrne mé triko. Přetáčíš si mě pod sebe. Kolenem se nasuneš mezi má stehna. Svlékáš mi triko. Tvé prsty jen lehce přejedou přes mé bradavky, které ztvrdly. Víš, co to znamená. Víš, že se nemusíš ptát. Jeden polibek na krk. Jen rty dotýkající se kůže. Potom ucítím lehké kousnutí. Tvé druhé koleno se nasune mezi moje nohy. Chytneš mě za zadek a posuneš si mě proti svému klínu. Vnikáš do mě. Celou délkou . . šířkou . . .vyplňuješ můj chtíč. Konečky prstů přejedou po vousech na tvé tváři. Cítíš horko a hlad mého těla. Snažíš se ovládat. Chceš, ale mé tělo ti svými pohyby jde naproti. Neovládám se. Je to mimo mou kontrolu.

Střih.

Je 7:15 a zvoní mi budík. Otevírám oči. Jsi 4000 km daleko. A já jen doufám, že ještě žiješ. Že se mi vrátíš.