Vinotéka u svaté Ludmily

Krámek s dřevěnou výlohou. Dveře, které bylo slyšet lehounce vrznout pokaždé, když někdo vešel. Vývěsní štít se zdobným nápisem "vinotéka u svaté Ludmily". Útulný krámek v domě z časů Habsburků. Její království. 

Ester byla úspěšná obchodnice s vínem, vystudovaná enoložka a oblíbená someliérka. Zdědila dům sice po svém strýci, ale renomé na poli znalců vín si vydobyla sama. Studiem a pílí. Vášní pro víno. Pro dobrá vína jezdila do Rakouska i Francie. A její věhlas se dostal i k jeho uším. 

Marek byl znuděný podnikatel, který si rád kupoval drahé věci. Bylo mu kousek před padesátkou a svůj život konzumoval dle libosti. Nebylo člověka, který by mu řekl ne, když od něj něco chtěl koupit. Každý věděl, že platí dobře. 

Přijel když Ester zavírala. Ještě zatáhnout roletu výlohy, zhasnout a zamknout. Měla už na sobě svůj lehce gotický kabátek a do vlasů posazený klobouk, který nosívala. 

"Dobrý den, rád bych si koupil Vaše víno." ozval se hlas za jejím pravým ramenem. Otočila se. Věděla, kdo před ní stojí. Mlčky stáhla roletu dolů a pak jen pronesla, že už má zavřeno. Neměla chuť prodávat po zavíračce své klenoty někomu takovému, kdo jejich krásu neocení. 

"Zaplatím co si řeknete." nadhodil svou obvyklou větu, která mu běžně otevírala jinde dveře. U ní ale ne. 

"Je mi líto, pane. Přijděte zítra po deváté hodině. Ráno. Dnes už mám zavřeno."

"I Váš čas je na prodej, slečno. Nebo snad paní?" snažil se být šarmantní. Ale na ni to působilo spíš trapně. Podívala se na něj s výrazem opovržení.

"Řekněte si kolik budete chtít za to, že tu se mnou zůstanete dejme tomu o hodinku dýl. Ukážete mi, co máte uvnitř a já si něco vyberu, zaplatím za to a ještě přidám něco navrch pro Vás."

Jeho slova ji urážela. Ale chtěl to, má to mít. Ukázala rukou ke dveřím, aby šel dovnitř. Markův úsměv se roztáhl po jeho obličeji. Dosáhl svého. 

"Chvíli počkejte zde. Připravím degustační prostor. O jaká vína máte zájem?" zeptala se  nenuceně zatímco zamykala zevnitř vstupní dveře.

"Dávám přednost suchým ryzlinkům. Rakouským ideálně."

Za Ester se zavlnil tmavě rudý, sametový závěs. Marek procházel mezi regály s vystavenými láhvemi. Procházel mezi nimi. Vína byla tříděna podle oblastí, odkud pocházela. Byly zde Merloty ze starých francouzských vinic i nové odrůdy jako Fratava z Litoměřicka. Pravé šampaňské. Vína zrající v dřevěných sudech. A nebo výborné koňaky.

"Můžete." oznámila mu Ester ustrojená v černém brokátovém korzetu a krátké černé sukni do půl stehen. Její dlouhé nohy působily ještě hebčeji v černých punčochách a na vysokém podpatku elegantních lodiček. Marka její proměna zaujala. Působila elegantně a svůdně. Šel tedy k ní za poodhrnutý závěs. Na masivním, dřevěném stole byl prostřený bílý ubrus. Několik karaf s vínem. A před nimi několik předmětů. Jezdecký bičík, důtky, plácačka, rákoska . . .

"Moment, co to má být?" zeptal se zaskočeně.

"Měla jsem si říct co budu chtít za ten čas, který Vám věnuji. Tady vidíte cenu za každý jeden vzorek vína, který ochutnáte. Vaše neomalenost si totiž nic jiného nezaslouží. Zaplatíte tedy tak, abyste to pocítil." 

Marek pozvedl obočí. Pořád si myslel, že to nemůže myslet vážně. Vzal si skleničku do ruky a chtěl ochutnat. Za jeho zády se ozvalo nesouhlasné mlasknutí. Zastavil skleničku u úst. 

"Platí se předem." řekla mu nekompromisně. "Tu skleničku položte zpět na stůl." 

Přistihl se, že tón v jejím hlase ho vzrušoval. Odložil tedy skleničku zpět na stůl. Ester vzala jezdecký bičík položený před skleničkou a práskla jím do dlaně své ruky. 

"Svléknout." 

Marek byl na vážkách, jestli na tuto hru přistoupit. Chvíli se na ni mlčky díval. Pak si u košile začal rozepínat knoflíčky. Svlékl ji. Ester koženou koncovkou bičíku přejížděla po jeho zarostlém hrudníku. Pak práskla. Bičík zasáhl sval nad pravou bradavkou. Cítil intenzivní štípání v kůži. A znovu. A zase.

"Můžeš ochutnat."

Marek vzal do ruky skleničku s vínem a napil se. Chuť vína nechal rozlít po jazyku. Bylo dobře vychlazené, vyvážené cukry a kyselinka, svěží. Ester položila bičík. Marek chtěl ochutnat další vzorek.

"Nene. Prvně zaplať." dodala Ester. Marek chtěl něco říct. Ale Ester si dala prst před pusu a ukázala mu, že má být tiše. Prstem ukázala na poklopec džínsů. Marek vteřinu zaváhal. Pak začal rozepínat. 

Ester ho sledovala s nic neříkajícím výrazem ve tváři. Trvalo to pár vteřin, stál před ní jen v černých boxerkách. Značkových - jak jinak. Ester ukázala i na ně. 

"Mo. . . " chtěl něco říct. Ester udělala opět gesto s prstem před pusou, aby mlčel.

"Něco jsem řekla. Tohle je moje cena. Ber nebo nech být."

Marek věděl, že má už ztopořený penis. Po dlouhé době nějaký impulz nakopl jeho chtíč. Fungovalo to líp, jak viagra. Stáhl tedy i boxerky, ale penis, už ztopořený, schoval do dlaní. Stál tam nahý, rozkročený a tušil, že teď přijde ona plácačka. Nemýlil se. Ester mu vysázela deset svižných ran přes půlky. Vždy o kousek vedle, než kde dopadla rána předtím. Zatl se. Čekal bolest, ale nebylo to nic tak hrozného. Po x letech neměl něco pod kontrolou. Nový pocit. A vlastně příjemný.

"Ochutnej." a podala mu skleničku s vínem. Marek váhal. Znamenalo by to vzít ji do ruky, kterou si zakrýval rozkrok. Ester se pousmála. I on měl ještě pořád nějaký stud v sobě. Zvedla skleničku k jeho ústům. Otevřel je a ona mu do nich lila tenkým pramínkem víno. Chuť byla výraznější, plnější. I barvou bylo vidět, že víno je ze staršího ročníku. Chuť byla úžasná.

"Chceš pokračovat?" zeptala se ho Ester. 

Kývl hlavou, že ano. 

"Které víno chceš?"

Marek nerozmýšlel které víno, ale jestli důtky nebo rákosku. Byl srab. Vybral to víno, které bylo za důtkami. Ester vzala důtky do jedné ruky a druhou rukou uchopila zápěstí jeho ruky. Oddělala ji. Dala mu do ní skleničku s vínem. 

"Nesmíš z ní nic vylít. Jinak dostaneš dvojnásobek." řekla tiše nakloněná k jeho uchu.

Koženými řemínky přejížděla po vnitřní straně jeho stehen. A prásk přes zadek. Pak zase chvíli přejížděla po jeho těle a prásk přes jeho hrudník. Hrála si s ním jako kočka s myší. Střídala místa, kam dopadaly štiplavé kožené ocásky. Několikrát se přistihl, že měl chuť se krýt. Hlavně když rány dopadaly na citlivější partie. Ale měl co dělat, aby si udržel krytý stále víc a víc vzrušený penis v jedné dlani a ve druhé skleničku s vínem. 

"Můžeš ochutnat."

Napil se. Víno bylo znamenité. Struktura vína, jiskra i barva sváděly už jeho oči. Ale ta chuť. Cítil tam sušené meruňky, možná nádech lipového květu. Toužil ochutnat i poslední vzorek. Ale nebyl si jistý, jestli má odvahu.

Esteřin tázavý pohled. Polknul. Kývl souhlasně hlavou.

"Na čtyři. Tohle víno je unikátní. Má vysokou cenu."

Marek zalitoval. Pustil svůj penis. Pomalu si klekal a pak šel z kleku na čtyři. Ester si konečně mohla prohlédnout jeho penis. "Krásný kousek." pomyslela si. Vzala rákosku a začala vyplácet na jeho holý, nastavený zadek. Červené linky pokryly jeho zadek. Ester nepřestávala. Marek vnímal příval chtíče hrnoucí se z jeho slabin do jeho penisu. Uvědomil si, že se mu to líbí, že chce víc. Že ho vzrušuje moment, kdy takto odkrytý, nahý a bezbranný podléhá krásné ženě. 

Najednou vše ustalo. 

"Vaše hodinka času vyprší za pět minut. Váš vzorek vína." a podávala mu skleničku. 

Víno chutnalo po dřevěném sudu, chuť byla plná, kulatá . . . lehký minerální tón doplňoval tóny dřeva. V životě si tak víno nevychutnal tak, jako dnes.

"Jaké víno si budete přát připravit sebou?" zaznělo od Ester naprosto odměřeným, profesionálním hlasem.