Třešňový koláč v deštivém dni

Klidně bych s tebou strávila deštivé odpoledne pečením koláče . . . třeba třešňového. S drobenkou.

Otevřít si okno, slyšet jak prší a poslouchat jazz. Jen v rozepnuté pánské košili a kalhotkách prosévat mouku do mísy. Přidat měkké a poddajné máslo. K tomu cukr . . . Pomalým a pevným pohybem spojovat ingredience do sypké drobenky se špetkou vanilky.

Roztáhnout od sebe dvě půlky jedné třešně. Něžně vyloupnout pecičku. Po hříchu šťavnatá tekutina by ti stékala po prstech. Přisála bych se na ně, abych ochutnala jak moc sladké jsou. Ty třešně samozřejmě.

Prosít mouku do druhé mísy. Vyprázdnit obsah vaječných skořápek. Nakypřit. Osladit. Trošku mazlavého oleje a bílého mléka. Pomalu míchám. Do táhlého těsta.

"Vymaž mi prosím pekáč . . . Miláčku." tiše zavrním s prsty od mouky.

Těsto liju do něj. Kladu po něm ty temně rudé, kulaté krásky. Sypu drobenkou. Pečeme něco přes půl hodiny. Ke třičtvrtě možná. Dle žáru trouby a výšky těsta.

Zkouším ho. Nelepí. Zůstává vše tam, kde má. Pokládám ho odpočinout na okno. Vedle tebe.

Chutná(š) dobře.