Tramvaj číslo 6

Byl sotva po škole. Léto trávil tím, že jezdil fotit a točit záběry na rally. Jeho práce, která ho bavila. Mladej kluk bez starostí, co řešil kam jít zapařit.

Ona si užívala volný vikend s kámoškou. Vzaly malý stříbrný sporťáček a jely mrknout na nějaké ty "kluky od aut". Vysoké podpatky zdůrazňující štíhlé dlouhé nohy. Titěrné šortky sotva pod zadek a tílko s výstřihem, co naznačoval siluetu pěkných dvojek. Krát dvě. Na rozkopané dálnici si pustily výběr od Gigiho, prostřihly to remixy na Liquido, nemohl chybět Satisfaction... A "zpívaly" s Veronou. Svět jim patřil.

Horko na sluníčku je zavedlo ke stánku s Kofčou. Vzaly si dva kelímky. Zaplatily. Odchází. Otáčí hlavou, protože kolem projel nadupanej motor. Nevšimne si včas a sotva se vyhne. Nějakej vysokej kluk s foťákem. Uf. Naštěstí to na ten foťák neprsklo.

On si všiml jen siluety. Holka, co mu skoro polila foťák. Dlouhý, kaštanový vlasy a výrazný smích. Ta vůně. Připomínala mu... Pomeranče a mátu.

O pár let později....
Spěchal na tramvaj. Tohle město měl rád. Přemýšlel, že by se sem přestěhoval. Jenže teď nějak změnili číslování tramvají. K tomu výluka na trase zleva okolo centra, tak musel chytit tramvaj se sudým číslem linky. Povedlo se mu i sednout.

Zaspala do práce. Do háje. Chytne tramvaj a nějaký čas tím nažene. Hodila na sebe džínsy, triko a tenisky. Oblíbený parfém. Používala ho roky. Klíče, doklady... Seběhla čtyři patra starého činžáku. Paráda. Akorát jela šestka. Rozběhla se na zastávku, co měla přes křižovatku.
"K sak..!" Vyprskla na vysokýho kluka s pěkným úsměvem. Bylo v něm cosi, co ji na vteřinu přitáhlo k němu a zastavilo čas. Už si ho představila nahého. Nebo jen v boxerkách? Měl pěknej zadek. Nahej. V boxerkách by ho byla škoda. A s potutelným úsměvem nakráčela o něco později do práce.

Jeho zastávka. Neuvědomil si kde je. Vyskočil a při vystupování do něj strčila holka skoro o hlavu menší než on, co dobíhala rychlostí dělové koule. Ještě že tak. Asi by nestihl vystoupit. Ta vůně. Byla mu povědomá. Kde jen...

O pár let později
"Uživatel si Vás zablokoval"
Do háje co jsem mu udělala? Jen jsme si psali. Co už. Stejně to byl zajíc. Prstem ťukala do desky stolu. Bylo jí sice "jen" nějaký ten rok přes třicet, ale připadala si stará. Hlavně na tohle "zablokování".

Zalézala mu pod kůži. Neviděl ji, ale psali si přece jen nějaký čas. Věděl co poslouchá za hudbu, kam ráda cestuje, že hodně čte... I to jak voní.
"Asi jako mátový čaj s kouskem pomerančové kůry."
Jenže nebyl prostě ten dobrý čas. Musel se pokusit zachránit to, co měl.

O pár let později
Pomyslela si, že to, co čte, je zajímavé. Myšlenky na obrazovce před ní se jí zakusovaly do nitra duše. Už četla několikátý jeho text. Úvahu. Byl to nový autor. Hmmm... Napíše mu.

Napsala mu. Po roce a půl. Měl jiný pseudonym, pod kterým publikoval, sotva mohla tušit, že je to on. Možná už si na něj ani nepamatuje. Chvíli přemýšlel. Váhal. Odepsal. Začalo to nanovo. Jen ještě intenzivnější.

O pár dní později
Usmívala se na monitor. Bylo ji před čtyřicítkou. Její tělo už dávno nebylo tělo štíhlé brunety v šortečkách. Byla ten typ, o kterém se říká krev a mléko. Nosila už brýle. A jezdila v kombiku. Sporťák už dávno nestál na zahradě.

Z jeho psaní cítila intimitu, kterou ji nedokázal zatím nikdo dát. Souhlasila s tím, že se potkají.
Těšil se. Věděl proč s ní chce strávit čas osobně. Toužil po ní

O týden dva nebo tři později
Stála na špičkách, aby mu dala pusu. Přimáčkl si ji k sobě. Ta vůně... Pomeranče a máta. Byla na její nahé kůži krku jemná, decentní... A povědomá. 

Kolikrát se Vám stalo, že jste prošli kolem někoho, kdo se Vám pak vrátil a zůstal ... Na den, na noc, na víkend, na čas... Nebo na celý život?