Ten pocit osvobození

Naše horká, nahá těla se dotýkají. Ležím pod tebou. Plížíš se na mě. Pomalu. Díváš se mi do očí. Můj a tvůj svět se protnul v tichu. Hořím v touze. Víš to. Dotek hedvábí obtáčející má zápěstí. Přitahuješ je k sobě. Uzel za uzlem. Vážeš je k čelu postele. Má prsa se zvedají v nádechu. Vzrušení v mém těla narůstá. Pokračuješ dál. Mlčky. Další široký pruh látky se dotýká kůže u mého kotníku. Přivazuješ ho k noze postele. Totéž uděláš s druhou nohou. Ležím tam jako sladkost čekající na to, až ochutnáš.

Tlačíš konečky prstů do mé kůže. Cítím tvé nehty v ní. Přejíždíš po oblinách mého těla. Pomalu. Každý dotek cítím hluboko v sobě. Prohýbám se v bedrech. Je to jeden z mála pohybů, který mi má poloha, ve které jsi mě zafixoval, umožní. Díváš se. Upřeně. Cítím ten pohled až v podbřišku. Pálí a rozechvívá. Přitlačíš prsty, aby jsi hned zjemnil. Střídáš intenzitu doteků. Na rtech se mi derou první hlasité vzdechy. Nespěcháš. Čekáš, až se v mém těle rozhoří chtíč.

Přivírám oči. Vrtím se. Každý kousek doteku chci cítit ještě o něco dýl, o něco dál. Ala ty každý ukončíš, aby jsi mohl hned další začít o kousek vedle. Svádíš mou příčetnost.

Dotek čehosi plochého. Hladkého. Vůně javorového dřeva. Plesknutí přes stehno. Dřevěná plácačka. Její krátký dotek, doznívající štípavý pocit v kůži. Další plácnutí. A pak další. Špičkuješ mou touhu ještě výš. Zkouším pevnost uzlů a hedvábí u zápěstí. Cítím, jak se zapisuje do mé kůže s pocitem, že ti patřím. Uvědomuji si to s každým napnutím končetin. Chci víc. Chci tebe. Víš to. Díváš se na mě. Ve tvých očích vidím odpověď. Až ty budeš chtít.

Dotek do hladka opracovaného dřeva na mém klitorisu. Přejíždíš s plácačkou mezi mými stehny. Dolů a nahoru. Dráždivě. Pomaličku. Prohýbám se v bedrech. Bože. . . chci víc. Šukej mě konečně!

Plesk! Plácnutí přes mokrou a nadrženou kundu. Prohýbám se v bedrech. Další plácnutí. A pak přejetí po ní. Chvíli si jen tak hraješ. Občas prsty. Občas plácačka. Neptáš se jestli můžeš. Víš, že musíš. Vnímám jen jak se venku šeří. Čas pro mě se ale zastavil chvíli před orgasmem. Tma halí naše těla do intuice. Vzduch v ložnici voní jinak. Zkoncentrovaný chtíč. Jako by jsi uchopil slovo "prosím" a zkapalnil ho.

Pálí mě kůže na zápěstích. Hořím prosbou. Slyšíš ji. Naplníš ji. Konečně. Šukáš mě. A já prosím, ať nepřestáváš. 

"Víc. Prosím! Ještě!" Žadoním nahlas. Ztracená ve vesmíru. Jen ty mě držíš od pádu do prázdnoty. Dotékám se hvězd, co padají do mé kůže. Pojď. Ještě jeden . . . krůček.

...

Odvazuješ mě. Vracíš mě na zem. Mezi smrtelníky pachtící se po dokonalosti. Přesto osvobozená. Znovuzrozená.