Světlonoš a čarodějka - první část

Klara pracuje jako kontraktorka v zemích jako byl Izrael, Keňa nebo Maroko. Ale . . . taky je dcerou vlčího mága. Sama podědila dědictvím krve velkou moc, ale rozhodla se ji nepoužívat. Ptáš se na její věk milý čtenáři? Klara mohla mít třicet stejně tak jako tři sta let. Její rod byl velice starobylý a uznávaný napříč celým společenstvím bytostí. Byla skoro šest stop vysoká bruneta s pevným tělem a hnědo-šedýma očima. Nejčastěji bys ji potkal v taktických kalhotách, tílku a kožené bundě.

Jurij byl . . . světlonoš na volné noze. Respektive byl světlonošem Klary, ale Klara si výslovně nepřála, aby plnil své poslání. Světlonoši totiž chránili čarodějky před tím, aby jim někdo ublížil. Byli to takoví jejich bodyguardi. Ovšem i v dnešním světě toto byla výsada privilegovaných. Což Klara, jako dcera Vlčího mága, byla. Jurij byl vysoký jako Klara, ale byl spíš štíhlý, rychlý a mrštný. Jeho oči neměly jednu barvu. Byly studené v celé své barevné škále. A potkat jsi ho mohl v džínách a mikině s kapucí na hlavě. O to víc jeho oči vystupovaly ve svém chladu z jeho tváře.

Byl listopad a Klara seděla v maličké kavárně v Ejlatu. Za tři hodiny jí odlétalo letadlo z letiště Uvda do Evropy. Měla za sebou poněkud delší misi, než obvykle. Co se podělala Gaza, tak Igor na tuhle stranu poslal koho měl, aby ochránil zájmy vyšších kruhů bytostí. Klara se akorát vrátila z Abcházie a vybírala povinnou dovolenou, když jí zavolal, že ji musí stáhnout. Ani se nestihla rozloučit . . . s ním. Jen se po telefonátu napila kávy, na recepci hotelu zaplatila účet, v pokoji tiše vzala jezevce s věcmi a za pět minut už opouštěla Tatranskou Lomnici, kde její zaměstnavatel měl takový . . . areál pro nadpřirozené bytosti. Především pro bytosti z agentury, kde dělala. Něco mezi SPA a LDNkou. Jela směr Košice.

S přestupem v Praze z komerční na firemní "linku" doletěla do Ejlatu, který sloužil jako vojenské letiště a kde přistával jejich firemní Gulfstream sedmé generace nesoucí na palubě spolu s ní ještě sedm dalších . . . nadpozemsky nabitých kontraktorů. Klara měla přidělení do Negevské pouště. V Cholot Chaluca shnila dvanáct měsíců, tři týdny a dva dny.

Jurij ji psal maily. Ne vždy měla čas odepsat a ne vždy chtěla odepsat. Ale čím dýl tam byla, tím víc na něj myslela a uvědomovala si, že jí chybí. Nicméně čím dýl tam byla, tím míň ji psal. Nemohla mu to zazlívat. Ostatně dělal jen to, oč ho požádala. Takže když teď seděla v té maličké kavárně na předměstí města a pouště, myslela právě na něj. Přemýšlela jestli za ním jet. Jestli vůbec za ním ještě někdy jet. Vybavovala si jeho tvář a tolik se ho chtěla dotknout. Pohladit ho po tváři. Ucítit zase vůni jeho těla.

Seděla tam v těch pouštních kanadách, do kterých měla zastrčené nohavice pouštních maskáčů. Na opasku cítila váhu loveckého nože a v pouzdře měla vždy nabitou Berettu. Zbytek vybavení už měl Igor v několika Gorillách (přepravní boxy) nejspíš právě nakládaných do letadla. Zaplatila hotově a sedla na čtyřkolku. Vyrazila směr letiště.

Cestou jí šla poslední noc s Jurijem. Zůstal u ní až do rána. Nějak se to vymklo kontrole. Celý ten jejich sexuální magnetismus chytil značně třaskavý nádech. Neodolala mu. Jak to vnímal on, nechtěla raději řešit. Věděla, že jeho přirozenost mu dává značné charisma u kohokoliv, koho chtěl mít. Vlastně tahle celá myšlenka pro ni byl větší nepřítel, než tři tucty goatfuckers na velbloudech.

Jenže tenkrát přijel on. Už měla první zprávy z Izraele, takže tušila, že bude muset odjet. Jen nevěděla kdy. Takže se zabalila s tím, že druhý nebo další den pojede. On jí volal. Chtěl ji vidět. Netušila jaké měl pohnutky. Ale nebránila mu. Skončili spolu v posteli. V sobě.

Šukal fakt skvěle. A ona mu taky nic nedarovala. Nebyla to žádná nudná klasika smrtelníků. Bavilo ji, že s ním mohla zajít dál. Byl za ta . . . staletí . . . stejně jako ona . . . znuděný obyčejným mrdáním. Takže oba špičkovali ten moment co nejdál a nejvýš to šlo. Jurij věděl, že Klara miluje jeho tělo. Ze všech stran a úhlů. Dívala se na něj vždy s rozežrale obscénním výrazem v obličeji, který říkal něco jako "ojela bych ti ten tvůj krásnej zadek".

I ten večer si ho postavila na čtyři před sebe tak, aby mu jazykem mohla zajet mezi jeho půlky. Doslova se mu přisála na jeho anus, aby ho jazykem uvolnila a pak do něj zajela prstem. Masírovala mu jeho prostatu zevnitř přes půl hodiny a držela ho celou dobu ve stavu těsně před vyvrcholením. Z penisu mu tekla touha, v obličeji měl výraz mezi slastí a utrpením a ona si ten pohled užívala. V tomhle duchu si hráli ještě nějakou tu chvilku. Čekala, že se pak sebere a odjede, ale prostě usnul. Na jejím levém prsu.

Jasně. Během zbytku noci a rána se x krát převrtěli do jiných poloh, ale poprvé viděla jeho tvář naprosto uvolněnou a spokojenou. Klidnou. Byl nádherný. Krásný. Dokonalý. Byla vzhůru dřív, než on. Sledovala jeho spánek. Tu vzpomínku si tesala hluboko do paměti. Prsty mu kreslila po zádech a chtěla, aby ten moment nikdy neskončil. Skončil. Za 87 minut v lobby baru dole v hotelu.

"Váš let byl rezervován." napsalo oznámení na telefonu.

A teď se vracela do Evropy. V noci měla přílet do Prahy a ráno v sedm jí to letělo do Košic. Chtěla ho vidět. Nenuceně. Dát mu na výběr, jestli chce vidět on ji. Věděla, že večer bude kouzlit hudbu v jednom klubu. A ona chtěla tolik slyšet to jeho "vítej cizinko". Rozhodla se. Ale cítila, jak je slabá v kolenou. Chyběl ji. Víc, než měl.

***

Klara dojela Uberem do Tatranské Lomnice okolo oběda. Bylo to takové úsměvné. V kanadách ještě měla pouštní písek, ale venku kolem ní byl sníh. Když se odbavila na recepci a domluvila si zápůjčku auta, které byly na hotelu pro lidi z agentury vždy k dispozici zdarma, vyšla po schodech se svým vojenským batohem, kartou odemkla pokoj a v podstatě ani nevěděla jak, probudila se v osm večer v posteli. Aspoň, že se zula, svlékla a vysprchovala.

Ležela na manželské posteli. Nahá, nezakrytá. . . hladová. Vnímala, jak povolilo napětí, které drželo její tělo v ustavičné tenzi k boji. Bolel ji každý gram masa na jejich kostech. Podívala se na hodinky na jejím zápěstí. Zavřela oči. Chtěla ještě spát. Aspoň dva dny. Únava jí doslova potáhla mozek jakýmsi šedým povlakem bezvědomí.

"Nic co by nespravilo kafe." a už oblečená se sunula v lobby do křesla.

Pak si na recepci převzala balíček, co tam odpoledne nechal kurýr, s civilním oblečením, co si objednala ještě v Izraeli. Když se oblékla do černého prádla, tak se její zrak zastavil na jejím odrazu v zrcadle. Za ten rok shodila jednu velikost, přesto to nebylo to, co by na ni bylo "nové". Jedna jizva pod žebry. Další na krku pod uchem. A jedna trošku už bledší se táhla přes pravé stehno. Každá měla příběh, který se jí nechtělo vyprávět. Oblékla se do černých upnutých džínsů. Na to hodila splývavou, černou tuniku. Krk zatřela make-upem. Namalovala se. Rozpustila si vlasy. Obula se do bot na vysokém podpatku a doufala, že po víc jak roce v kanadách v nich ještě zvládne chodit. Dala si přes ramena černý blejzr, vzala si malou kabelku a vyrazila z hotelu autem směr klub v Popradě, kde věděla, že najde Jurije.

Našla ho za mixážním pultem. Klub byl nasvícený do studené, modré barvy. Na baru si nechala namíchat vermut s ginem a pomerančovou kůrou. A jen se sklenkou v ruce se opřená o bar dívala jeho směrem. Její oči získaly lehce jiskřivý nádech. Zatím ji neviděl. Byl ponořený do hudby, která pulsovala zdmi klubu.

Vzduch byl prosycený potem, parfémy, alkoholem. . . vnímala každý tón i podtón každé jednotlivé vůně. Ucítila i vůni kůže po sexu. Jedna platinová blondýnka vyšla z toalet a jen se kolem ní protáhla, přesto měla pocit jako by prošla bordelem. Bloncka si to šinula na parket se svou ještě očividně neošukanou nejkou. Rovnou doprostřed. Klara přemýšlela před kým že se to potřebuje ukázat. Její očekávání ale bylo víc než překonáno. Holky se začaly spolu líbat a přitom se snažily vlnit do rytmu. Několika chlapům z toho začalo menší či větší tlačení v kalhotách. Klařin nos zahltil pach sprosté nadrženosti tlačící se ven z jejich penisů. Pohrdlivě si odfrkla.

Její zrak se vrátil na Jurije. Kouzlil tam zrovna něco z kousků, které měla hodně ráda. Uvolnila ostražitý postoj a lehce se do hudby ponořila. Zvedl zrak k ní. Věděl o ní. A jeho hudba tomu odpovídala. Znal ji tak dobře. Těšilo ji to a zároveň tam vnímala menší nekomfort s tím, jak je před ním obnažená. Upila ze skleničky. Svůj zrak upírala pořád jeho směrem.

Po pár minutách se k ní přimotal nějaký týpek v tričku s krokodýlem. Mluvil na ní, ale ignorovala ho. Tak se sebral a zase šel. Akorát, když se otočila na bar a objednala si repete, tak jí přistála mezi lopatky dlaň a vzápětí drobný polibek vzadu do vlasů. Neotáčela se. Věděla dobře čí ruce a rty to byly. Jeho vůni milovala a on voněl pořád stejně.

"Ahoj cizinko. To ti to trvalo, než jsi se tu ukázala." řekl ji téměř do ucha. Jen se usmála.

"Jak jsi se měl celý ten čas?"

"Hodně práce, ale šlo to."

V kratičkém dialogu se domluvili, že na něj počká. On se pak vrátil ke své své hudbě a ona ho sledovala. Vnímala jeho vibe napříč celým tělem. Vnímala, jak se mu v očích přelévá zaujetí s vášní. Sledovala v bledém světle pohyb jeho prstů. Dívala se na jeho dlaně, zápěstí . . . Uvědomovala si, jak se jí hromadí chtíč v podbřišku. Ty desítky lidí okolo nich jako by zmizely. Vymazala je ze svého zorného pole a jen sledovala jeho. Její smysly se doslova naježily. Stačilo se jen nadechnout a nepřeberné množství vjemů její mozek půl vlčí bytosti odstavil na vedlejší kolej. Nechala si do podvědomí proudit jen jeho vůni. A bylo jí v tu chvíli skvěle.

Padla čtvrtá ráno a klub začal balit. O půl hodinky později Klara parkovala černé súvéčko na hotelovém parkovišti. Jurij zaparkoval vedle ní. Vystoupili a šli k ní na pokoj. Chtěla ho. Její tělo hladovělo po tom jeho. Toužila se do něj doslova zakousnout. Pít z něj. Jurij to z ní cítil. Znal dokonale vůni jejích feromonů. A vnímal, že dnes jich kolem nich visí ve vzduchu třaskavé množství.

Jak se za nimi zavřely dveře, tak ji chytil za boky a posadil na stůl. Prsty jí přejel přes džínsy od kolen až na žebra. Vnímal její chvění. Vrněla jako malé, spokojené kotě. Svlékl jí tuniku a díval se na její tělo. Mlčel, ale ona věděla, že si ji prohlíží.

Pohladil ji po jizvě na boku i krku. Tiše zasténal. Ona jen sklopila zrak. Vzal ji za bradu tak, aby ji donutil podívat se mu do očí.

"Měl bych tě chránit. Místo toho chráníš ty každého, kdo si to může dovolit zaplatit."

Její tělo se naježilo a oheň v ní jako by zasypal rozdrcený kus kry.

"Už mlčím Klaro. Odpusť. Jen mi záleží na tom, aby jsi byla živá a v pořádku."

Ona zavřela oči a zaklonila hlavu. Dlouhý tichý výdech prošel přes její rty.

"Do háje." řekla jako by to snad mohla být mantra, co oddálí všechny tyhle řeči. Znala je nazpaměť. Od táty. Od Igora. A teď Jurij.

"Neklej!" řekl tiše, ale rázně.

Podívala se do jeho očí. Bylo to jako by pohlédla do očí hladového zvířete, co snaží krotit. Ten moment trval sotva vteřinu. Pak si ji přitiskl na sebe. Sám stojící mezi jejíma nohama. S rukama na jejím těle. Choval se jako by ji chtěl pohltit do sebe. Jeho rty se vplétaly mezi ty její. Občas cítila až bolestivý stisk zubů. Rozepla mu zip u džínsů a stáhla mu je pod zadek. Látka jeho černých boxerek byla napnutá přes jeho tvrdý penis pod ní. Otíral se o ni. Cítila, jak má mokro v kalhotkách. Pořád to tam bylo. Nebyla to jen vylepšená vzpomínka. Bylo to skutečný.

O minutu později už ji měl pod sebou na posteli jen v černých kalhotkách. Sám nahý. Jeho oči žhnuly jako odraz polární záře v horském jezeře. Chtěla ho v sobě. Jen přes krajku kalhotek přejížděl žaludem. Nekonečné vteřiny, než ten kousek zbytečné látky poodhrnul a zajel do ní. Jeho prsty se jí zaryly do svalů na ramenou. Šukal ji sice tvrdě, ale snažil se ovládat pudovou touhu v něm. Chtěl to prožít a věděl, že to tak potřebuje i ona. Dával jí čas. Prvně aby si její tělo zvyklo zase na něj v ní, pak aby si zvyklo na tempo jeho zvířecí podstaty.

Udělal ji, sebe a pak ještě párkrát znovu. Ona se ztratila v čase a on zas měl pocit, že mu ve dlaních rozkvetla poušť. Jedna noc jako by zastavila kolečka v hodinovém strojku. Usínal s její paží na svém hrudníku a tváří vtisknutou do jeho podpaží. Strojek se zase pomaličku rozběhl. Čas běžel dál.

***

Klara se probudila po asi třech hodinách spánku. Jurij byl v posteli a spal. Venku bylo už světlo, ale přes dlouhé zatemňovací závěsy ho do pokoje prosvítalo jen málo. Líně se protáhla jako kočka. Ve své kůži vnímala jeho vůni. Tu vůni, kterou voněl po sexu. Přemýšlela nad tím, jestli "potřebuje" sprchu. Chtěla si ho ještě chvíli "ponechat" na sobě. Oblékla se do trika a přesunula se do křesla za zeď oddělující spací část pokoje.

Otevřela tenký kovový notebook a na obrazovce se objevilo oznámení o počtu nových zpráv v mailové schránce. Jedna byla informační, že na jejím bankovním účtu byla připsána platba od Igora za její misi. Respektive doplatek. Ve druhé psala Vaien. Holka z laboratoře, co pro agenturu dělala krevní rozbory všech, co se vratili z mise.

"Ahoj kotě,

tvoje druhé vzorky z Izraele došly v pořádku a byly čisté, takže můžeš ukončit preventivní karanténu. Příští týden se za mnou ale stav na kontrolu protilátek. Máš vysoký vlčí gen a hrozí ti neovladnutí přeměny. Igora jsem už informovala. O obojím. Měj se hezky :-).

Vai"

Vai byla krom jiného taky bytost. V jejím případě se jednalo o dryádu tj. lesní nymfu. Ale byla hlavně nymfomanka, na holky a exhibicionistka.

Další mail byl od Luca. Kontraktor, co po ní přebíral zakázku. Psal o dokončení úkolu, který si předávali a ptal se jí na fotky z dronu, které pořídila před odjezdem. Někdo přeformátoval kartu a tak o ně přišli. Klara ale měla vždy zálohu. Během pár minut vyřešeno.

Poslední mail byl od Igora. Byl stručný a jasný.

"Pár dní tě v Lomnici přikryju, že ti ještě běží preventivní karanténa, ale tvůj otec s tebou chce mluvit. Osobně a co nejdřív."

Věděla co to znamená.

Zvedla se a pustila kávovar. Během pár vteřin měla v šálku espresso temné jako její duše a vonící po mandlích a čokoládě. Vzala si ho na balkón. Napila se z něj a pak zavřela oči. Zase byla v poušti. Vnímala písek v očích, pach spáleniny, zatuchlinu v podzemních tunelech. Její instinkty se začínaly intuitivně probouzet. Začaly jí lupat klouby a jemné chloupky vzadu na krku se začaly ježit. Její tělo bylo zase ve střehu. Snažila se normálně dýchat, ale Vai měla pravdu. Byla tam příliš dlouho a příliš často v přeměněném stavu. Snažila se soustředit na přítomnost. Cítila vůni smrkového jehličí obaleného zmrzlým sněhem. Vůni kávy. Dýchala a snažila se vrátit, tělo si říct dalo, ale vlčí podstata v její duši se nechtěla podvolit. V bosých ploskách chodidel ucítila jemné vibrace. Jurij se probudil a šel směrem k ní. Otevřel dveře a tak říkajíc ji nachytal. Poznal to hned. Místo pozdravu ji obejmul a prsty zajel na její šíji a až do vlasů. Uklidňovalo jí to. Když konečně otevřela oči, ještě v nich byly poslední jiskřičky zlaté a stříbrné.

"Děkuji." zašeptala.

"Máš problém s přeměnou?" zeptal se jí vážně stále ji držíc v náruči.

"Byla jsem tam moc dlouho a moc často jako vlk." víc vysvětlovat nemusela. Věděl, co to znamená. Jurij byl světlonoš. Bytost s křídly a ohromnou silou. I on měl období, kdy zmizel a oficiálně plachtil na plachetnici. Neoficiálně se vědělo, že potřeboval ovládnout touhu být ve svém druhém těle.

Její tepová frekvence se vrátila do normálu. Pustil ji a tím zbylá intimita okamžiku zmizela. Zamířila do sprchy. Jurij se k ní přidal po pár minutách, aby jí umyl záda. Teprve teď si prohlédl její tělo. Každou novou jizvu. A protože znal její regenerační schopnosti, věděl, že ty jizvy, co jsou ještě vidět, jsou jizvy z posledních týdnů. Uměl si představit kolik jiných měla za tu dobu. Její bolest bolela i ho. Potřeba ji chránit dávno nebyla o povinnosti, kterou mu zakazovala. Přesto mlčel. Znal ji dobře.

U snídaně se ho zeptala cože má dnes v plánu. Neměl nic. Už. Navrhl ji, že by mohli spolu vyrazit na Štrbské pleso. Klara byla překvapená, ale byla ráda za čas s ním.

Bylo už téměř zamrzlé. Chodníčky kolem něj byly projité jen od pár lidí, okolo byl klid. Povídali si o tom jak se kdo měl. Jurij pak odbočil od plesa směrem do lesa. Klara se na něj podívala tázavě.

"Jen pojď. Věř mi." usmál se na ni s takovým tím záhadným výrazem v očích.

Šla. Po dvaceti minutách ostré chůze zmizely chodníčky i pěšiny a po dalších dvaceti se Jurij zastavil. Svlékl se do pasu. Zavřel oči a když je otevřel, tak zářily stříbrno modrou barvou a z jeho zad se rozlétla křídla. Bylo to po hodně dlouhé době, kdy ho Klara takto viděla.

"Teď ty." uličnicky se na ni usmál.

"To není dobrý nápad."

"Je." řekl rozhodně.

Klara se svlékla do naha, pak se zhluboka nadechla. Ucítila chvění v prstech, začaly jí lupat menší klouby, pak velké. Během pár vteřin si klekala a během pár dalších už byla obřím vlkem. Hnědozlatá srst porostla její tělo, oči rozzářila zlatostříbrná barva. Jurij se vznesl asi metr nad zem, otočil se a rozlétl se směrem do skalnatých hor. Klara se rozběhla za ním. Cítila jak jí tepalo srdce rychleji, krev se pohybem zahřála na vyšší teplotu a každý sval v těle pracoval přesně tak, jak měl. Její smysly se zostřily. Její pohyb byl spíš soubor ladných, dlouhých skoků. Užívala si to. Ztratila pojem o čase. Když Jurij přistál před horskou útulnou. Jurijovou útulnou. Pomalu se vracela zpět do lidského těla.

Z poza obložení vytáhl klíč a otevřel dveře od malé, áčkové stavby. Uvnitř byla jen krbová kamna, skříň s trvanlivými potravinami a vodou, truhla, polička a na ní pár knížek, na podlaze několik kožešin, na kterých nejspíš spával, pokud vůbec tu spával, a v rohu koš s dekami.

Z truhly vyndal flanelovou košili, černé boxerky a teplé ponožky. Podal to Klaře, aby se oblékla. Sám zůstal do půl těla nahý a dal se do zatápění. Ona se zatím rozhlížela okolo sebe. Za deset minut už naléval horký čaj. Ona seděla na kožešině a mlčky ho sledovala. Podal jí hrneček a sám si přisedl k ní.

"Je ti líp?"

"Jo i ne. Víš, že tohle je dost na hraně a blízko lidí."

"Vím. Ale taky vím, že pokud tvoje vnitřní já potřebuje ven a ty ho nutíš spát, tak to přivádí mysl k

šílenství a tělo k fyzickému vyčerpání. Dostat to pod kontrolu není otázka dní. A žádný tabletky od Vai nepomáhají, jen tě utlumí. Tohle je kontroverzní cesta, ale neničí ti instinkty."

"Hmm, jo asi máš pravdu. To napětí povolilo."

"Vidíš."

Sedl si za ni a řekl jí, ať se uvolní. Prsty jí zajel do vlasů a pomalu s nimi mnul pokožku hlavy. Uvolnila se do stavu lehké vláčnosti. Občas cítil, jak se jí lehce ježí vlasy, nebo její tep srdce zase rychlí do tempa vlka, ale byly to doprovodné známky toho, že je opravdu uvolněná. Aspoň to si myslel. Klara ale ve skutečnosti bojovala s animální touhou šukat. Snažila se být uvolněná a užít si jeho pozornost, ale bylo to pro ni utrpení, které se snažila udržet v mezích.

Když se dostala na onu pomyslnou hranici sebeovládání, otočila se k němu. Oči jí žhnuly jako tekutý jantar se stříbrnými vločkami. Posadila se na něj a jen se chvíli dívala do jeho očí. Tušil, že pokud on zůstane v lidském těle, tak ho zničí a přesto jí nebude stačit. Takže stejně jako ona, se přeměnil do "mezimódu". Byl to režim, kdy byli v lidském těle, ale nechali do něj proudit víc pudů a vnitřní síly. S Klarou se takto ještě nespojil. Bylo to totiž dost nebezpečné, často se mezimód nemusel udržet pod kontrolou a projevila se živelnost a síla každé bytosti. Někdy to končilo i dost ošklivými zraněními. Ale Jurij Klaru znal. Věděl, co si můžou k sobě dovolit jejich těla.

Rozepnul si poklopec a z Klary serval boxerky. Chtěl si ji ojet zezadu, ale Klara se mrštně podtáhla mezi jeho nohy a už měla v puse jeho penis. Sála ho neskutečně. Občas ucítil její zuby na žaludu a předkožce, ale o to víc vzrušený byl. Věděl, že pokud ji ale nezastaví, udělá se jí přímo do pusy. Což nechtěl. Chytil ji za vlasy a podíval se jí do očí. Tekutý jantar v nich doslova žhnul. Odtáhl silou její obličej od svého rozkroku. Položil ji pod sebe na záda a nalehl si částečně na ni. Začala se po něm sápat. Chytil ji za ruce a držel ji. Měl ji ve své moci. V tu chvíli nemohla nic. Její tělo hořelo. Trošku se zavrtěl v jejím klínu až do ní zajel celou délkou. Vyšel z ní až hrdelní zvuk. Něco mezi sténáním a zavrčením. Přirazil. Opět ten zvuk. Napětí v jejím těle prostupovalo až do jeho slabin. Nepřemýšlel. Jen vnímal. Začal ji šukat tvrdě a rychle. Vrtěla se pod ním tak dlouho, až se jí povedlo osvobodit zápěstí a přetočila se i s ním tak, že Jurij se najednou octnul pod ní aniž by se rozpojili.

Dívala se mu do očí. Výraz divokého hladu. Natáhla nohy podél jeho, dlaně zabořila do jeho hrudníku a propnula se v bedrech. Vrtěla zadkem tak, že z ní tekla rozkoš po jeho penisu a koulích až mezi jeho půlky. Zavřela oči. Blížila se vrcholu a v tu chvíli byla přemožitelná. Jurij toho využil a znovu si ji podtočil pod sebe. Tentokrát skončila na břiše. Vytáhl z ní penis a jen tak s ním přejížděl mezi jejími stehny. Kňučela o to, aby ho do ní vrátil. Ale on neměl kam spěchat. Sklonil se k ní a jeho zuby se zakously do jejího ramene. Její reakce? Prohnula se pod ním tak, že do ní opravdu zajel, aniž by to plánoval. Cítil, jak se celá uvnitř stáhla kolem jeho penisu, jak se začíná znovu vrtět.

"Jak chceš holčičko." a pevně ji chytil v pase a narazil si ji na sebe. Jeho reakce se jí probila až do morků kostí. Ještě víc roztáhla nohy od sebe a lehce se nadzvedla, aby se mu ještě líp nastavila. Jasnější pozvánku už dostat nemohl. Tvrdě přirážel a ona hlasitě vzdychala a držela. Jako nadržená fena. Její prsa narážela do sebe a bradavky se otíraly o ovčí kožešinu. Držel ji za madla lásky a vnímal, jak se mu sperma tlačí ven. I z něj vyšlo několik vzdechů ve chvíli, kdy už to bylo mimo jeho kontrolu. Věděl, že ona jeho hlasitý projev milovala a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Když do ní začal stříkat první dávky horkého semene, doslova zakvílela a stáhla se uvnitř tak, že jeho orgasmus ještě víc umocnila. Zůstal v ní ještě chvíli. Pak se k ní sklonil a do jejího ucha pošeptal:

"Stačilo ti to, nebo si tě mám ještě podepsat močí, abys věděla, že jsi moje fenečka?"

***

Byla už tma, když se Klara probudila nahá v kožešinách. Jurij ji přikryl jen huňatou dekou a nechal ji spát. Tušil, co měla za sebou. Naštípal další dřevo do krbovek a pak seděl s hrnkem kávy na malé terásce před vchodem. Bylo mu jedno, že je mínus patnáct. Přemýšlel o celém tom čase bez Klary. I o čase s ní. Když byl bez ní dost dlouho, tak jeho myšlenky na ni pomalu mizely. Přesto na ni myslel, jen ho víc pohltila práce a jeho projekty. Jenže jak byla blízko, tak nedokázal myslet vlastně vůbec. Jeho koncentrace byla rozhozená, což pro něj byl problém. Podstatou povahy jeho bytosti byla rozvaha a koncentrace.

Když tam byla Klara osmý měsíc, stavil se za ním Igor. Tvářil se už co vystoupil z auta jako by mu někdo hodil hračky do kanálu. Když se Jurij dozvěděl, že Klaru mají ti, po kterých šla, tak se mu zastavila krev. Byl to ten moment, kdy si uvědomil, že se o ni opravu bojí. Ne jako její světlonoš, ale jako někdo, komu na ní záleží tak nějak . . . víc. Igor mu řekl, že je otázka dní, nebo spíš hodin, než se celá situace vyvine. Což v překladu znamenalo "jestli ji uřízli hlavu" nebo "jim ona ty hlavy urvala či ukousla". Měl nutkání se sbalit a letět tam pro ni. Našel by ji. Byl si tím jistý. Stejně jako tím, že ještě pořád žije.

Igor měl co dělat, aby ho udržel. Povedlo se mu to jenom proto, že byl lešij. V podstatě na něj použil magii, aby ho vypl. Když se probral, Igor seděl naproti němu v křesle, pil jégra z láhve a mlčel. Jurij se tenkrát neovládl a převtělil se. Igor se na něj podíval a jen řekl, že tohle ať si nechá, až vystoupí z letadla. Jurij ho chytil za klopy saka, ale Igor mlčel.

"Řekni mi co víš Igore!"

"Klara se dostala ven, odhadem poslala do pekla tak patnáct dvacet maníků, ale jeden asi . . . desetiletý kluk . . . na ni vypálil z RPGčka."

To vteřinové ticho bylo jako pád do hluboké propasti za tmy.

"Žije? Řekni mi pravdu. Dělej!"

"Je to hodně zlý Juriji, nebudu lhát. Našla ji tam jedna kontraktorka z americké agentury. Povedlo se jim dostat Klaru do správného zdravotnického zařízení, ale mají málo krve na její regeneraci. Ty, jako její světlonoš, máš spojenou krev s její, takže by . . . "

"Měla stačit. Chápu. Kdy letíme?"

"Za půl hodiny máme okno v letovém plánu letiště. Pohni si."

Dobře si pamatoval, jak byla cesta nekonečná. Když dorazili do budovy uprostřed pouště, co byla schovaná mezi dunami písku, tak ho Igor vzal k výtahu. Sjeli do mínus trojky. Takové ARO pro bytosti. Doktor jim vysvětlil, že se její stav nezlepšuje, že krom jiného má třikrát zlomenou páteř, přerušenou tudíž i několikrát míchu a její mozek vykazuje klesající aktivitu.

Ještě teď, když Jurij seděl na terásce s kávou, si dobře pamatoval ten chlad, který prostupoval celým jeho tělem. Tenkrát ho okamžitě napojili na zařízení propojující jejich krevní oběhy v jeden. Díky tomu ji vyhojil svojí regenerační schopností. Zachránil ji. Ale tušil, co se může stát a stalo se to. Začal vnímat její prožitky a emoce i na dálku jako by byl součástí jejího těla, vnímal jejími smysly a viděl především jejíma očima. Občas měl pocit, že v hlavě slyší její myšlenky.

Igor s doktorem měli zákaz jí o tomhle říct. Měl na to jako dárce právo. Jurij si uvědomoval, že tohle by pro Klaru bylo dost nekomfortní a nejspíš by mu zmizela ze života. Určitě na nějaký čas. Nechtěl ji ztratit.

Drželi ji ještě pár dní v umělém spánku, než se jí spustila schopnost regenerace na plno. Jurij mezitím odletěl zpět domů. Vnímal její první otevření očí. Zmatenost a strach. Vnímal její nedůvěru k okolí v dalších dnech. Vnímal její bolest. Ne těla. Ale tu uloženou v kostech. Byl to jeden z posledních lidských genů v jejich genetickém kódu. Bolest srůstajících kostí. Trvala sice jen několik dní, nanejvýš týden dva, ale byla o to intenzivnější. Za tři týdny Klara běhala a pohybovala se jako dřív. Ale Jurij cítil její bolest ještě několik dalších týdnů.

Občas nečekaně nahlédl do jejích myšlenek, když myslela i na něj. Uvědomil si díky tomu jak jí na něm záleží, jak on je tím důležitým pro ni. Vnímal i její intimní chvilky, kdy s myšlenkou na něj přiváděla svoje tělo k orgasmu. Tolik se jí toužil dotknout. Každý ten dotek si představoval. Její opálenou kůži, viděl i její vlasy sluncem vyšisované do hnědo-zrzavé. Chtěl se nadechnout jejich vůně. Věděl, že voní po mátě. Stejně jako celé Klařino tělo.

Proto věděl i to, když se blížila k němu. Věděl to už od chvíle, kdy se letadlo s ní odlepilo ze země. Dokázal by ji teď najít kdekoliv i slepý. Proto vnímal i to, že se probouzí. Zvedl se a šel za ní.

"Ahoj cizinko. Jak jsi se vyspala?"

Klara se jen usmála se zavřenýma očima. Byla jako jeho růže z Jericha. Stačilo dát jí napít a ona rozvinula své listy a ožila ve své kráse.

"Zůstaneme tu přes noc. Co ty na to?"

"Nemám tu telefon, noťas. . . Co když. . . "

"Máš. Vrátil jsem se na hotel, vše potřebné ti sbalil a dovezl autem."

"Autem?"

"Dá se sem dojet skoro až ke srubu, když víš kudy. Zítra ti ukážu cestu." usmál se na ni a podával ji brašnu.

"Pak můžeme zůstat klidně do zítra." řekla ještě rozespale.

Jurij přiložil poleno do ohně a začal krájet slaninu na dřevěném prkénku. To Klaru spolehlivě probudilo. Začala se kolem něj motat, dokud jí nedal ochutnat. Zavrněla blahem.

"Vydrž." řekl jí rozesmátě.

Nechtěla vydržet. Cítila, že se jí vrací síla a chuť navzdory stále převažující únavě. Jurij měl pocit, že krmí dravou šelmu. Když dojedli, tak si Klara položila hlavu k němu na nohu. Bylo to takové pro ni intimní gesto. Možná dokonce víc, jak samotný sex. Jurij její pocity vnímal. Takhle blízko dokonale četl v jejích emocích. Začal ji hladit po zádech. Uvolnila se mu doslova s každým dotekem.

Na jednu stranu ho štvalo, že do ní takhle viděl. Měl pocit, že mu to nepřísluší. Ale rozhodl se, že toho využije, aby ji díky tomu dal to, co může a co ona bude chtít. Takže když vnímal v hlavě její blaho z jeho doteků, uspokojoval ho ten pocit, že jí je oplácí a je jí to příjemné. Po chvilce se přetočila na ruce a její obličej skončil v jeho klíně. Přesněji její rty na jeho už téměř ztopořeném penisu.

Přisála se na něj hladově, bez ptaní a bez rozpaků. Vnímal svou slast i její chuť na něj. Jen se podepřel na rukách a nechal ji. Její rty ho obepínaly. Podtlak v jejích ústech ho hnal dopředu. Vypnul mozek. Netušil, co s ním chce udělat, ale chtěl to taky. Zavřel oči. Jen přijímal její pozornost. Rty vystřídala ruka. Přejížděla po celé jeho délce. Najednou ucítil cvaknutí kovu na zápěstí a asi vteřinu na to i na druhém. Začal se smát. Tušil, že to nebude jen tak. Byla to pouta pro bytosti, takže speciální slitina, která sama o sobě bránila v přeměně a omezovala jeho schopnosti.

"Chceš mrdat jako člověk Klaro? Nebo se mě chystáš zakousnout?" rozesmátě se zeptal. Ona se na něj podívala. Mlčela. Opřela ho sedícího zády o stěnu. Celá tahle situace mu očividně neubrala nic z jeho chuti na ni. Nasedla si obkročmo na něj. Cítila dokonale každý kousíček jeho mužství vnikající do ní. Pomalu se na něm nadzvedávala, aby zase dosedala. Dívala se mu přitom do očí. Chtěl se jí zmocnit. Chtěl ji šukat jako šukali předtím. Jenže ona ho neměla v plánu pustit. Podsadila boky tak, aby zůstal v ní jen na špičku žaludu. Klesala pánví dolů sotva o jednotky centimetrů. Stále se mu přitom dívala do očí a on se díval do očí jí.

"Chtěl jsi se na mě podepsat a podepsal jsi se. Teď si tě podepíšu já." Zaklonila se tak, že ležela na jeho kolenou. Sevřením nohou ho donutila kleknout. Věděl, co po něm chce. Viděl její oči. Zase v nich byl tekutý jantar. Vyměnili si role. On byl tím, kdo dával. Přirážel do ní prvně pomalu, ale celou délkou. Soudě dle jejích vzdechů, jí to rajcovalo a blížila se ke svému vrcholu. Její prsty se mu zarývaly do ramen. Pouta oddálily sice jeho orgasmus, ale už i tak se blížil do svého finiše. Vsadil vše na tvrdší závěr. Klara se celá stáhla. To už nedokázal zastavit. Další příraz. Ona se prohnula v bedrech a doslova zalila jeho podbřišek mokrým výstřikem. Podepsala si ho. . .

Když ho potom osvobodila z pout, zase cítil její emoční vlnu. Byla jiná. Vnímal v ní úplně jinou sebedůvěru, než kdy dřív.