Srub u jezera

Odjela sem na sever před pár dny. Pozval ji, ať přijede vypnout, odpočinout si. Nechal ji k dispozici srub u jezera kousek od Örebro. První dva dny vlastně jen prospala a projedla. Večery seděla na břehu a hledíc do průzračné vody pila černý čaj s mlékem. Byl začátek léta, noci už ale byly světlé. Rob za ní právě v tento čas vždy přijel a povídali si dlouho do noci u roztopeného ohniště. Neviděli se dlouhé roky. Byl to typický seveřan. Světle hnědé vlasy, modré a velmi pronikavé oči, ramenatý . . . a na krku pověšený přívěsek Thorova kladiva. Vždy měla jeho společnost ráda. Charakterem to byl džentlas. Občas ho uvedla do rozpaků a užívala si to. Dřív. Jí teď bylo kousek před čtyřicítkou a on měl čerstvě padesát. Třetí večer seděla v křesle u vody a užívala si večerní šramot lesa, vůni stromů a vody. . . Bylo jí dobře. Večerní slunce ji laskalo po tváři a ona jen přijímala vše do sebe. Padalo to na ní jako radost ze zázraku uprostřed období pokory. Změna v tempu zvuků lesa napověděla, že někdo přichází. Bylo jasné kdo. Ani neotevírala oči. Cítila i jeho pohled. Vnímala ho jako vlka, který si vyhlídl svou vlčici. Nozdrami nabíral její vůni a rozeznával v ní touhu se pářit. Vždy to tak měli. Vždy v určitém momentu chemie mezi nimi vyhrála, mozek vypnul a pudy ovládly jejich niternou touhu si patřit. Ona to ten večer cítila stejně jako on. Po mnoha letech, kdy spolu neměli příležitost se fyzicky potkat. Bylo to tam zas.

Přesto ležela líně pod přikrývkou a lapala zbytky večerního tepla. Přišel k ní tiše. Políbil ji na tvář a zeptal se na její den. Jen se usmála. Pohladil ji po předloktí a zeptal se, jestli má rozdělat oheň. Zavrněla souhlasné cosi, což si vyložil jako že ano. Naštípal pár polen, třísek a dal se do toho. Když už se přece jen nepatrně sešeřilo, oheň příjemně hřál, tak se v jejím spokojeném nitru rozlila chuť se jít vykoupat. Nahá. Jak jinak. Aniž by cokoliv řekla, začala se před ním svlékat. Trošku ho zaskočila. Roky ji neviděl. . . nahou. Její postava se změnila. Z vysportované atletky byla žena oblejších křivek, které se začaly postupně odkrývat. Vždy ráda chodila na ostro. Ani s věkem se to u ní nezměnilo. Jak svlékala svetr, přesvědčil se o tom. I přes dlouhé hnědé vlasy, které se rozprostřely po jejích ramenou a pažích, viděl jasnou siluetu velkých, pevných ňader obtáhlých bílým tílkem. Sundala i to. Dobře si pamatoval její bradavky i tu pihu. Byla tam pořád. Rozepla si zelené kapsáče a ani pod nimi žádné překvapení. Odkrývala nahou oblost svého zadku. Pořád velice pevného, jen kulatějšího. Objevovala se kousek po kousku její stehna, lýtka . . . toužil líbat každý kousek její bělostné kůže. Vnímala jeho pohled. Natočila se před něj tak, aby viděl přesně mezi její půlky, když přetahovala kalhoty přes chodidla. Pak je zvedla, složila a položila ke svetru vedle křesla. Její nohy pevným krokem došly k vodě. Dalších pár kroků. Vodu měla do půl stehen, když se do ní položila. Bylo jí sice chladno, ale s každou vteřinou jako kdyby v ní ožívalo její staré já. Živočišné a hladové.

Sledoval ji. Každý její pohyb ho uchvacoval. Kapky vody perlící se na její kůži, ztvrdlé bradavky, vlnky obtékající její pupík, mokré vlasy, husinu na jejích pažích. . . a její oči. Z hnědozelené najednou byla jen ta zelená. Byla krásná. Obdivoval ji. Její přirozenost v nahotě. Dívala se na něj tím jejím pohledem. To zvíře v něm se chtělo utrhnout. Snažil se ovládnout. Byly to už roky, co mu patřila. Neměl žádné právo . . . nebo pořád ano? Seděl u ohně. V kalhotách ho tlačil tvrdý penis. Prsty zatínal do naštípaných polen dřeva. Přihodil poleno. Když se na ni znovu podíval, udělala to. TO GESTO. To, které v něm vždy probudilo chuť ji kousnout. Do krku, klíční kosti, nad lopatku . . . kamkoliv, ale kousnout. Bože . . . chtěl ji. Položila se do vody a jen v ní ležela s rozpřaženými pažemi. Vlasy se vlnily ve vlnkách. Rozum rezignoval. Svlékl vestu. Rozepl jen jeden knoflík od košile a přetáhl ji i s trikem přes hlavu. Rozepl opasek kalhot, knoflík, zip a kalhoty šly dolů i s boxerkama. Šel si pro ni. Celou tu dobu ho sledovala. S každým dalším odkrytým kouskem kůže se zrychlovala frekvence jejího dechu. Tetování na jeho paži. Chloupky na jeho hrudníku. Ztopořený, dokonalý penis.

Skočil do vody za ní. Pár temp mu stačilo, aby se jejich těla propletla do sebe. Drobné polibky rtů splývajících do sebe. Jeho pevné paže tisknoucí si ji na sebe. Ona obtáčející se svými stehny kolem jeho pasu. Voda je nadnášela. Třela se o jeho penis. Další polibek. Jeho až bolestné povzdechnutí. Chápala ho. Hodně času jim proklouzlo mezi prsty. Pomalu s ní došel na břeh. Vzal deku, starostlivě ji zabalil a další deku rozložil pod ně. Rozkryla se, aby do své deky zabalila oba. Jako vždy hřál. Líbal jí na podklíčku, na prsou a bradavkách. Dlaně tiskl do jejích boků. Chtěl mezi její stehna a už se nedokázal zastavit. Ona sama mu šla naproti. Jeho jazyk vjel mezi její pysky, rty se přisály na klitoris a prstem zajel dovnitř. Prohnula se v bedrech a zahlesla blahem. Pamatoval si pořád její spínače. Chtěla ho v sobě. Opitý její vůní a chutí na ní nalehl. Penisem ještě chvíli dráždil její rozkrok. Milovala to, když žaludem přejížděl od shora dolů a pak zpět. Podle její hlučné reakce se ani na tomto nic nezměnilo. Nepatrně pohnula boky tak, aby do ní mohl zajet. Nedokázal se už ovládnout. Jeho tělo instinktivně zapadlo do jejího. Tvrdě, hladově. Odevzdávali se jeden druhému. Bez zábran. Hnalo je to k vrcholu. Cítila se úplná, přijímala ho bezpodmínečně. Patřila mu. Jen jemu. Váha jeho těla dokonale přebíjela její, přesto jí dovolovala dýchat. Přirážel. Cítila, jak se uvnitř stahuje přicházejícím orgasmem. A pak přišel ten okamžik.

Jeho prsty se pevně vtiskly do její kůže. Cítila několik tvrdých přiražení. Stáhla se úplně, sotva ho nevytlačila. On do ní o to intenzivněji pronikl a . . .pak ucítila jeho vyvrcholení. Stříkal do ní svoje sperma, což bylo tou poslední špetinkou a explodovala i ona. Hlučně. Vzepjala se pod ním. Cítila ty slastné záškuby v sobě. Jen si ji vtiskl do své náruče ještě víc. Položila se do jeho paží než ji pohltilo uvolnění. Osvobodil ji pro sebe. Cítila se dokonale a čas . . .se na okamžik pro ně dva zastavil.