Sliby chyby

"Co si takhle zavolat?" zeptala se ho dopoledne v chatu, ve kterém spolu trávili poslední dny.

"Jedu teď něco zařídit, ale potom?"

Podívala se na hodinky a věděla, že "potom" pro ni znamená možná tak o půl jedenácté večer, kdy dojede z práce a půjde rovnou spát, protože druhý den vstává ve čtyři ráno.

"Nechme to být, zavoláme si jindy." napsala mu se stínem zármutku. Chtěla ho slyšet. Jeho hlas. Byla na něj zvědavá. Ostatně měli se i sejít osobně v brzké době.

"Řekni kdy, pošli mi číslo a já ti zavolám." dodal.

"Není to důležité." stáhla se do sebe. Nechtěla si něco vynucovat za každou cenu. A právě teď ten pocit měla.

"Jak chceš." byla jeho odpověď. Chtěla dodat, že tu bude až večer a že pokud nebude spát, že si můžou zavolat před spaním. Ale pozdě. V chatovacím okně se objevilo "uživatel není aktivní".

Neměla ráda tahle nedospělá gesta. Demonstrovat svoji sílu tím nejhloupějším způsobem. Zklamal ji jako člověk. O to víc, že se jí snažil dostat pod kůži. A do kalhotek. To druhé se mu nepovedlo, to první bohužel ano. Nadávala si za to, že si ho pustila tak blízko k tělu. Zase. Šlo jí v hlavě typické "Jak bych mu měla věřit, když si vynucuje uznání tím, že mi bude dávat pocítit, jak mě může lehce škrtnout ze svého plánu?". Neměla už v plánu být na někom závislá. Až příliš dlouho dělala vše proto, aby stála na vlastních nohách. Natož na někom tak nestabilním.

"Tuhle hru můžou hrát dva." řekla si. Do 22 hodin má čas tuhle nedospělou frašku napravit. Pak dojede domů, vypne telefon - tedy i chat - a půjde spát. Ráno vstane s tím že on patří do včerejška a do dalšího dne si sebou tohle zklamání brát nebude. Není poslední chlap na světě a krom nich je tu okolo ní i stejně tak ženských.

Věnovala se práci. Občas mrkla na chat. Žádná změna. Den postupoval dál. S tím, jak se venku udělala tma, tak nějak uvnitř čekala, že jí přijde zpráva od něj. Nic. Zbývalo jí potvrdit dva termíny v práci. o půl desáté večer potvrdila tedy středu - den, kdy se měli potkat. Co už.

Dodělala, co potřebovala. Sedla do auta a jela domů. V rádiu poslouchala svůj oblíbený podcast a za půl hodinky parkovala u domu. Poslední kouknutí na telefon. Nic.

V tu chvíli přemýšlela jestli tuhle jeho pubertální aroganci má zapotřebí a zajíčky si prostě zakázala.

Druhý den zapnula telefon. Žádná zpráva od něj. Oblékla se a vyjela do Prahy. Porada, standardní pojeb, nějaké shrnutí co sed dělo od minulé porady, info k tomu, co bude v nadcházejících dnech. Nic zajímavého pro ni.

Odpoledne projela ucpanou Prahou a vzala to přes návštěvu kamarádky. Dlouho se neviděly. Když dojela, přivítání bylo spíš jako po letech než měsících. Sedly si spolu do obýváku a rozjely se takové ty holčičí řeči. Obě měly obdobnou životní fázi, kdy měly plné zuby chlapů a jejich "slibů". Rozseděly se tak, že se nakonec domluvily na tom, že u ní přespí. S tím otevřely láhev červeného vína, které svou chutí po černých třešních a hořké čokoládě až svádělo k erotickému flirtu.

S další lahví přicházelo uvolnění a otevřenější chování obou. Náhodné doteky konečků prstů na rameni přecházely v hlazení. Smích a dvojsmysly v mlčení horkých rtů. Pohledy v očích přecházely do výrazu mrdavého chtíče. V jeden moment se to prostě jen . . . přehouplo. Touha ženy, která je příliš navnaděná na doteky muže, který jí odkopl, se přetavila ve chtíč po ženě, která po ní nechce vlastně nic, jen ji. Protože vše ostatní obě měly. Chyběla jim jen sdílená intimita. Ten teplý dotek lidského těla.

Hladila ji po klíční kosti a sbírala odvahu to udělat. Dotkla se konečky prstů spodního rtu. Byl horký. Pootevřela ústa a ona jí prsty zajela o kousek dál. Cítila vlhké horko vsakující se do polštářků prstů. Na vteřinu zaváhala. Pak si přisedla blíž k ní a dala jí polibek. Letmý dotek rtů, svádící k sexu. Oplatila ho.

Svlékala ji a ona ji nezastavila. Dotýkala se jejích plných prsou. Brala do zubů ztvrdlé bradavky. Byla tak krásná. Nespěchala na ni. Věděla, že ona s holkou nikdy předtím nebyla, na rozdíl od ní.

Položila ji na záda. Svými rty se začala věnovat jejímu klínu. Cítila její poddajnost, jak se jí pomalu otevírá. Jejím prstům, jazyku. Pohled na její příjímaní rozkoše ji vzrušoval. Sama se postupně svlékla. Chtěla se jí dotýkat tělo na tělo. Jejich stehna se propletla. Chloupky v klínech se otíraly o klitorisy. Vzrušení, touha, něha i slast. To vše s ní prožívala do stavu absolutního uvolnění a souznění. Usnula jí doslova v náručí vtiknutá do ní.

Ráno se probudila první. Tiše vstala a zamířila do sprchy. Když se vrátila, už voněla čerstvá káva. Mlčky se na sebe usmály. Nebylo třeba nic říkat. Polibek sotva se dotýkajících rtů, který ale trval déle, než krátký okamžik.

V autě ji přišla zpráva na chatu.

"Jsem už v Hradci. Za hodinku jsem volný, kde se tedy potkáme? Jak jsme se domluvili?"

Neměla potřebu se s ním setkat, ale chtěla vědět, jestli tam přijede. Zaparkovala kousek dál od vchodu a sledovala, jestli dorazí. Nedorazil. Odjela. Za dvě hodinky přišlo "Proč jsi se neozvala? Těšil jsem se."

Dala tlačítko menu a pak "zablokovat uživatele".  Pro ni už byl trvale neaktivní. A ona už nechtěla být aktivní pro něj.