Samael a Lilith

On byl tím, o kom se říkalo, že je andělem smrti, ničící hříšníky. Tím, co má svou armádu démonů. Podle starých židovských svatých knih je on tím hříchem v ráji, co svedl Evu a počal s ní Kaina. Ale...

Před Evou byla Lilith... Černá Luna stvořená z prachu země, stejně jako Adam. Však odmítala se podrobit jeho vůli stejně jako vůli Boží. Byla nezkrotná, divoká, svá. Z jejich spojení vzešel Asmodeus. Démon hněvu. A pak stovky dalších démonů.

Adam si Lilith toužil podrobit nejen v životě, ale i na loži. Ona však odmítala býti pod ním. Však mu byla rovna. A tak se jí zmocnil proti její vůli. Mnohokrát. Lilith časem pochopila, že toto není cesta, kterou chce jít dál a utekla. K Rudému moři. Adam ji chtěl zpět, ale ona se odmítala vrátit i pod pohrůžkou smrti jejich napůl démonických dětí. Nevrátila se. Mnoho z nich umíralo, aby se znovu vrátili v jiném těle.

Lilith zahořkla a stala se nejobávanější démonkou. Succubou. Krásnou ženou zjevující se ve snech mužů, souložící s nimi až do vyčerpání snícího a to často až k smrti. Ale... I ona kdysi milovala. Její láskou a vášní byl Samael.

Svedla ho a on vykonal za ni pomstu v ráji. Byl jí zcela oddán. Její kráse. Vášni. Nezkrotné divokosti v duši. Do konce světa si bude pamatovat první setkání. Tenkrát svět vypadal ještě jinak. Ráj byl a zůstal oním čistým, posvátným místem. Země se měnila s lidmi. Ale peklo na počátku bylo jen temnějším odrazem nebe. Místo olivovníků tam rostly stromy černé plné rudých plodů chutnajících tak sladce, jako samotný hřích. Půda byla načervenalá, ale úrodná. Obdělávaná byla démony s biči v rukách. A lopotili se na ní další démoni, zapřažení do pluhů místo volů. Časem je vystřídali první hříšníci. Vinice rodily prazvláštní révu, ze které víno bylo rudé jako krev a opojné jako samotné náruče hesperidek. A na takové vinici Lilith potkal. V dlouhých bílých šatech plné rudých skvrn. Byla zraněná a on ji zatoužil chránit.

Viděl, jak je ztracená a bloudící od nikud nikam. Přistoupil k ní, aby ji vzal za ruku a vyvedl ji z pekla zpět na zem, kam patřila. Ona se na něj podívala pohledem, který se mu vypálil do duše. Jeho křídla obtočila její tělo společně s jeho pažemi. Přitiskl si ji na sebe. Toužil po ní, zmocnit se jejího těla i duše, ale čím déle ji držel, tím více se do něj vléval pocit, že to on chce patřit jí. Už ji nedokázal vyvést z pekla. Chtěl, aby zůstala tam. S ním. Chtěl naplnit její touhy. Veškeré.

Klekl si před ní a její bosé nohy něžně líbal. Hladil její tělo. Bylo tak horké a žádostivé. On sám po ní toužil jako nikdy po ničem. Chtíč spaloval jeho mysl. Horká krev zachvacovala jeho údy. Svolila. Dovolila mu, aby ukojil její divoký hlad. Nekonečné splynutí jejich těl bylo obrazem hříchu podle nebe, ale zároveň tancem dokonalosti podle pekla. Nebylo nic mezi. Ležel pod ní, když vrtěla na něm svými boky. Sledoval její plná prsa pohybující se s ní ve vlnách extáze. Brala si od něj vše na co měla chuť. Mužnou sílu z jeho klína polykala s neutuchající touhou vysát každou kapku. Odevzdal se jí s důvěrou, kterou nikdy nepociťoval. Dovolil ji vše. Stal se jejím milencem i mstitelem. A ona ho za to milovala. Jeho křídla jí dávala bezpečí. Jeho tělo rozkoš. A jeho duše její nenávist k mužům změnila na posedlost po nich.