Richardova arktická mise - část 18.

"Ahoj Richarde. Tak jak se daří na tvé misi? Odjel jsi stejně jako Elena. Rychle a zběsile. Jako vždy. Ani rozloučit jsme se nestihli. Máš za to u mě vroubek." zněl krátký video vzkaz od Zuzany. Richard si ho přehrál se dvoudenním zpožděním. 

"Aspoň že už tu je připojení na síť." dodal unaveně a šel si dát vanu. Nefalšovanou. Z odsolené mořské vody. A ohřívané díky teplu ze sopky. Jo. Tohle byla jedna z mála výhod téhle mise na Island. Geotermální ohřev čehokoliv. Dokonce na teplu ze sopky už i vařili. Stačilo pár sond odvádějících teplo na povrch. A regulace objemu vypouštěného tepla. 

Jinak to tady bylo stejný jako všude jinde. Odletěl, když mu přišel povolávák s okamžitým nástupem. Docela to uvítal. Výslechy a dodržování zákonů a předpisů ho stálo nemalé úsilí. Tady to byla divočina. Většina technologií, co měl svět k dispozici, tady fungovala buď omezeně, nebo vůbec. Extrémní podmínky. Mráz, sopečné výbuchy a s nimi související věčný šedavo kvůli popílku. Aktivita ostrovních sopek se v posledních padesáti letech výrazně navýšila. Asi tak dvacetkrát. Takže v podstatě každý měsíc nějaká ta větší erupce o sobě dala vědět. 

Richarda odveleli na Island v rámci mise, která trvala už několik dekád, jenom se přemisťovala v zónách dle výskytu nepřátel systému. Humanoidních robotů tzv. androidů s umělou inteligencí druhé generace. Té, která se učila nikoliv od lidí, ale od umělé inteligence první generace. Té, která došla k závěru, že lidé jsou pro planetu zbyteční a ubližují ekosystémům, tudíž by bylo nejlepší lidstvo vyhubit. 

Lidé tenkrát měli co dělat s atomovými bombami, blackouty, energetickými krizemi, pandemiemi virů. Ani si nestihli všimnout, že humanoidi přebírají vládu nad světem. Až když nastala vzpoura. Tehdy se povedlo lidem zatáhnout na poslední chvíli záchranou brzdu a postupně vzpouru potlačit. A další vývoj umělé AI výrazně omezit a cíleně modifikovat. 

Přesto se mnoho dvojkových humanoidů zachránilo a stále se jim dařilo unikat systému. A to byl důvod, proč Richard odcestoval na Island. Měla zde být ukrytá kolonie humanoidů druhé generace, kteří zde měli mít prostory ke stavbě dalších dvojkových humanoidů. Jaké prostory a kde ale nikdo nevěděl. 

Richard byl členem týmu Foxtrot. Dneska pročesali další čtverec oblasti. Sondy, snímkování, termo . . . nic. Přesto včera zachytily přístroje na základně jakýsi neurčitý signál vycházející z ostrova. Byl krátký, obousměrný. . . ale nepovedlo se ho lokalizovat. Jen tok dat protekl přes jejich síť. Každý z týmů přivážel stejné zprávy den co den. Nic. Blížili se už polovině. Ani stopa po aktivitě. 

Richard se naložil do vany. Ležel v té horké vodě a nejspíš usnul na pár minut. Probudilo ho upozornění na stařičkém satelitním komunikátoru. "Vítejte v síti."

"Paráda." povzdechl si Richard. Že by pár dní čistého nebe? Vrátil se do vany, která udržovala teplotu vody. Pustil masážní trysky. Ale uvolnění napětí nepřicházelo. Vnímal podráždění, které pramenilo z jalového průzkumu oblasti. Marnost navzdory vydanému úsilí. Navíc postrádal svou masturbační kapsli. "No nic." řekl si a dal se do toho postaru. 

Rukou si přejížděl po svém penisu. Stačilo párkrát a stál. Pak už jen stačilo málo. Úleva byla okamžitá. 

Přemístil se do postele. I tam pracovalo geotermální teplo. Usínal ihned. Zítra ho čekal další čtverec v neprozkoumané oblasti. Další zpráva na satelitní komunikátor. ALERT.

Ten zvuk prořízl jeho usínání. Natáhl se. 

"Tým Charlie napaden humanoidy na koních. Čtverec K3 oblast X2 Y4. Záchranná mise tým Bravo a Delta. Alfa vzdušná podpora. Foxtrot bude připraven jako záložní tým."

"Doprdele." zaklel už probuzený Richard. Zvedl se, naskočil do spodního kompletu a natáhl si kombinézu. Dostrojil se během minuty. Na modul základny to měl pěšky pět minut. Rozhodl se nechat vznášedlo na dobíjecí stanici a proběhnout se. Čerstvý vzduch mu ostatně přijde vhod. 

"Kde do háje vzali ty koně?"