Richard - část 8.

Když se Elena vrátila po pár hodinách spánku do práce, zjistila, že Rob nakonec ani neodjel. Zkomplikovala se situace s latexáky. Ta ženská se vypla nějakým záchvatem podobným epilepsii, způsobeným očividně impulzem na dálku přes její čip v mozku. Odvezli ji do laborky a tam zjistili, že ho má napíchnutý a někdo na dálku může pracovat s jeho výkonem i způsobem práce. 

Když ji probrali, tak měla z mozku zeleninu. Nevěděla ani jak se jmenuje a data, co se povedlo nahrát na datadisk, byla zašifrovaná a zavirovaná. Totéž data obou mužů. Ale ti měli čip jen upravený ve smyslu kódování a nic víc. Rob se dal okamžitě do práce. Vzal si k sobě na výslechovku vedoucího z operativy. Richarda. 

Richard byl docela ostrej hoch. S Elenou spolu kdysi byli na polární základně v rámci výcviku. To bylo ještě za starých časů, kdy se řešila jiná kriminalita a svět svíral strach z atomových zbraní. Pak spolu nastoupili do REXu. Šuškalo se, že když byli oba vybráni do programu elitních operativců, tak spolu měli poměr. Než vznikl REX a jejich pravidla pro etiku sexu. Elenu pak převeleli na důstojnický program a Richarda poslali na operativu ven. Teprve nedávno se vrátil, když musel odpojit čip svého už realitu nevnímajícího otce, po kterém měl převzít menší impérium přes farmacii. Byl to zkrátka hezoun ošlehanej tvrdým výcvikem a jeho byt byl v S4. Rob mu tak trochu záviděl. A nebyl sám. Z pracujících na REXu na něj skrze prsty koukala většina. Jeho profesní složka byla přístupná jen vyšším důstojníkům, jako byla Elena. A do práce jezdil jetem lepším, než měl sám ředitel REXu. Jedno mu ale musel přiznat. Výslech uměl vést perfektně. Měl téměř totožný styl s Elenou, jen s lidmi mluvil s lehce arogantním tónem. Mohl si to totiž dovolit. 

Elena zjistila, že se Richard vrátil, až z výslechového protokolu na projekční desce. Operativci pod ni sice spadali z hlediska velení, ale ona se o personální věci nestarala. Pro ni byl buď dobrý nebo špatný operativec. Ale žádný neměl pro ni jméno. Vždy to byl jen volací znak v komunikátoru. Pokud ji ale překvapilo, že je Richard zpět, nedala to na sobě znát. Roba poslala domů. Potřebovala ho odpočatého a to zrovna nebyl. Dala mu 12 hodin dlouhý blok na vstup do budovy. Neprotestoval. 

Pak si sedla k projekční desce ještě jednou. V klidu si otevřela záznam z výslechu. Po několika minutách si uvědomila, že vůbec nevnímá obsah výslechu, ale že zírá na Richarda. Zestárl sice o něco, ale o to víc sexy na ni působil. Pod trikem, co měl na sobě, se rýsovalo dokonalé tělo. 

"No nic." řekla si pro sebe. Zavřela soubor a pročítala si přepis. Výtěžnost z těch dvou byla téměř nula. Neřekli nic, co nevěděli. Jen navíc jak se na akci dostali přes Jindru, což byla jejich šéfová v BDSM clubu a kde jen ten club. V jednom podsouboru bylo od operativy, že klub sledují, ale že aktivita je momentálně nulová. Takže pokud tam byla nějaká horká stopa, tak musela zmizet než se o klubu dozvěděl REX. Nicméně podle dat z Dominátora za týden zpět byl pohyb osob poměrně malý, takže se jednalo očividně o soukromý a spíš komorní typ clubu. Osoby s clubem spojené zatím procházel identifikátor. 

Z dalších výslechů toho taky moc neměli. Nějaká mrtvá schránka, kurýři, anonymní účty . . . takže poměrně dost málo možností jak se dostat na lidi, co tohle organizovali. Stopy ale vedly k digitálním hackerům z černé zóny ze skipu a mlýnu, kteří tvořili odboj. Čím víc stop prověřovali, tím víc slepých uliček bez digitální stopy. Zbylé dva latexáky předala k dořešení o patro níž, kde jeli hromadné protokoly k zadrženým návštěvníkům dražby. Předala jim je s tím, že jen vypsala paragrafy, trestní sazbu a přidala podepsané umístěnky. Zbytek už někdo z kolegů dopsal podle šablony k danému zátahu. Během hodiny bylo vše dořešeno, probíhaly transporty už odsouzených osob dle umístěnek a výslechovky byly prázdné. Stopy nikam nevedly. Elena sice dostala gratulaci od ředitele REXu za zdařilou akci, ale ji štvalo, že už nemá kam dál jít. Nemá žádné vodítko, které by někam vedlo. Poslední šance bylo rozšifrování záznamů z čipů Jindry a latexáků. 

Rozklikla si holografické zobrazení celé sítě případu. Všechny osoby, jejich výslechy, dokumentaci a prověrky uvedených informací. Nic. Když si lehla na chvíli na gauč, aby zavřela oči a zkusila si spojit nějaká vodítka, ozvalo se zaklepání. Byl to Richard. V ruce mandarinky.

"Ještě pořád na nich ujíždíš?"

Elena se jen usmála zvednutými koutky rtů. Sedl si k ní na gauč a chvíli řešili případ. Richard loupal mandarinky a po kouskách je Eleně podával. Mezitím spolu hledali nějaké vodítko, ale i Richard uznal, že teď žádnou stopu, po které by se dalo jít, nemají. Elena měla zase ten dávný, jí tak dobře známý pocit, že má vedle sebe parťáka, na kterého byla zvyklá a mohla se na něj spolehnout. Přišlo jí, jako by byl pryč pár měsíců a ne desítky let. 

"Víš co mě dodnes mrzí?" zeptal se jí Richard.

"Povídej." řekla Elena a postupně zavírala soubory na projekční desce.

"Že tenkrát jsem se nevykašlal na ten projekt v Grónsku a nezůstal."

"Proč?"

"Protože bychom minimálně věděli, jestli nás spolu baví sex." dodal už ve dveřích stojící Richard. Zvedl pak ruku, mávl na rozloučenou a zavřel dveře. 

Za minutu se na ty samé dveře ozvalo další klepání. Rob. 

"Jsem tu."

"Nastuduj si spisy. Možná přijdeš na něco, co jsme přehlédli. A pak zajdi za Zuzanou s kreditem na odměny pro operativu za pomoc s výslechy. Dostala jsem od šéfa nějaké jednotky, tak ať to rozdělí svým lidem."

"Za Zuzanou?"

"Máš s tím problém?"

"No . . .Víš jaká je."

"Když tam půjdeš s kredity, tak bude milá." zasmála se Elena. Rob ji při svých schopnostech stále překvapoval lehce neprofesionálním přístupem pokaždé, když šlo o něco nepříjemného. Chápala by ho, kdyby byl nováček. Zuzana měla otřesnou pověst. Byla ten typ, co uměl na lidi řvát už jen tím, jak přála dobré ráno. 

Vzala si poslední kousek mandarinky, co jí Richard nechal položený na stolku, rozloučila se a jela domů. Věděla, že už na ni v masturbační kapsli bude čekat SavojR.

Nepletla se. 

"Ahoj Nel013" řekl jeho Avatar. Elena přešla do psacího módu. Nechtělo se jí mluvit. SavojR to akceptoval a přešel do psaní taky. Původně ho chtěla odpálit, že ví, kdo je. Ale pak jí to nedalo. On totiž očividně nevěděl, kdo je ona. A ona měla chuť si hrát. 

Její avatar si sedl do křesla naproti tomu jeho. Chodidlem mu masírovala rozkrok, zatímco si s ním psala o tom, jakou na něj má chuť. Jeho penis pomalu tvrdl a ona si hrála. Nártem se otírala o vnitřní stranu jeho stehen. Občas se kousla do rtu. Užívala si jeho plný zájem. 

Pak se zvedla a bez okolků si na něj nasedla. Tváří v tvář. Líbala se s ním. Prsty mu zajížděla na zátylek do vlasů, občas jazykem olízla tvář, ucho . . .  pomalu se vrtěla na jeho tvrdém penisu. Tušila, že i ten má Richard totožný se svým avatarem. Chtěla se udělat tentokrát hodně pomalu. Takže si dávala na čas. On tiskl v dlaních její boky. Začal si ji na sebe přirážet a korigovat tempo, ale ona o to víc zpomalila. Vydal až bolestný vzdech.

"Nel prosím, chci tě!"

"Já vím, Richarde." a vypla se z VR, vyšla z masturbační kapsle a šla si to udělat po staru do postele. S rukou mezi nohama a druhou na prsu. Netrvalo to dlouho. Bylo jí skvěle. 

Na druhé straně přenosu byl vyšokovaný SavojR, tedy Richard. 

"Do hajzlu. Kdo jsi?"