Ptákopaska

Žila si a vyla jedna sličná víla. Teda ona nebyla obyčejná víla. Byla začarovaná. Uměla totiž mluvit se zvířaty. Teda hlavně po požití dostatečného množství houbiček s halucinogenními účinky. (Ministerstvo zdravotnictví varuje - požívání těchto látek ubližuje Vám i lidem se kterými sedíte v blázinci.)

Když už to s ní vypadalo všelijak bledě zeleno modře, rozhodla se ji její matka prodat. Za velbloudy. Egypťanům. 

Dala výzvu na O.F., kde uvedla dívčin stav - zatím netěhotná, společenský status - fanoušek astrální fyziky a mažoretek Baníku, velikost - asi jako hbitý pudlík... Po zasednutí hrochem... A cizí jazyky - už ovládá dobře např. orál nebo rimming. 

Matka čekala na šejka týden, měsíc a pak druhý. Nic. Kolem projel jenom cirkus a auto s dobytkem na pastvu. A tak čekala dál. 

Tu se najednou odkudsi vzal... Dědek. Taký plesnivý jakýsi. Ale merglem že přijel a že dívku by i rád, ale že dnes sebou nevzal vlek či přívěs. Ani karavan. A tak matku poprosil, zda-li dívku vlakem pošle. Že na lístek jí připlatí. A tak matka kývla, hlavně že holka z domu bude a ona si bude život se zajíčky užívat.

Tož dívka kufřík sbalila si. Ledvinku s doklady si připnula. Na vlakáč to fofrem krosí, když zastaví ji kámoška.

"Čuuuuus ty kráso kam to valíš?"

"Matka šamstra mi kdesi splašila."

"Kecáš."

"Ne. Fakt. Pojeď se mnou jestli chceš. Kámoše určo má a cesta bude aspoň utíkat."

A tak holky vyjely. Cestou mamce dívka i smsku poslala:

"Mami jsme v Olomouci. Už mi došly řízky. Renáta je sežrala." 

Matka slzy roní: "Vždyť mi tam umřeš hladová."

V Pardubicích dívka píše zas:

"Mami tu to smrdí jak by tu perník vařili. Došlo mlíko. Renáta ho vypila."

Matka slzy roní: "Vždyť tam umřeš žíznivá.

Tu v Kolíně vlak stojí. Asi zácpa na trati. Renáta se kroutí. Dívka matce zprávu posílá: "Ach matičko snad tam na mě počká. Vlak má zpoždění a Renáta se posrala. 

Matka škodolibě se jen směje a Helmutovi zprávu posílá:

"Velbloudi mi přišli. Dcera stojí v Kolíně"

Dědek vzteklý zpílá u kabrioletu před hlavákem, botičku mu měšťák připíná. V kládě už mu hučí, naběhla mu pátá viagra.

Vlak konečně přistál v Praze. Dívka za ním cupitá. Loktem sundavá ji k zemi kamarádka Renáta. Dívka leží, nehýbe se. Sotva dýchá. Renáta jak Napoleon u Moskvy boj svůj nevzdává. Svoje hadry v igelitce háže do koše, dívčin šat si oblíká. Že do Mekáče zajde těší se, když ji Helmut odchytá. 

"Kam ten spěch holubičko moje? Teplakovku s třemi pruhy jsem ti poslal a ty v ní žrát mi utíkáš?"

Než se Renáta zmohla k odporu, dědek už cpe ji úd do ústního prostoru. Když se dívka zmohla na tu ústní práci, dědek ryčí fest. 

"Kdo by chtěl Mekáč, když je nás tu celkem šest?"

Renáta vyděšená polyká. Obočí vraští k sobě. Slinama se zajíká. Dědci zarvaly jí díry obě. A tak kouří, drží heká jedna čest, na peróně k dívce slepý chlapec poklonil se, když jí vrazil botou pod čepec.

Dívka ladně zašveholí, že prý ráda ptáky pase. Chlapec jebne po ní bílou holí. "Tys ta dívka, co objednal mi ten můj strejc?"

A tak nakonec tam dívky obě, týden v kuse kouřily dědkům ztvrdlé hole.

Matka na velbloudu jezdí v hoře, upletla si cestou vilné lože. Klátí si na něm chlapce muže, staříky - nešetří si nic, třeba umře nazítří.