Prasklá guma

To si tak 5:20 ráno jedete do práce... A jelikož máte důležité jednání, tak jedete v kostýmku... Řídíte na boso, bo vedle Vás sedí ty lodičky s jehlovým podpatkem... A najednou bum... Defekt.

Prší. Je tma. Berete lodičky, obouváte se a lezete z auta s vědomím, že jste uprostřed totální prdele, kde první civilizace je za lesem, polem, polem, letištěm a polem. Rozsvěcuji baterku na mobilu. Jasně. Připadám si jak v tom vtipu o dvou blondýnkách "Asi jsme píchly. Máme prázdný kolo." "Hodně?" "Ne, jenom dole."

Okey. Vyndám z kufru rezervu, zvedák, klíč... Jede okolo první auto. Zpomalí. Nezastaví. Nasazuji klíč. Proklínám, že jsem vyndala pohory z auta a snažím se dupnout na klíč. Po chvilce boje povoleno. Zvedák. Zase klíč. Šrouby jsou venku. Další auto. Ani nezpomalí. Nasazuju rezervu. Podotýkám, že celou dobu mám střídavě tel v ruce a v zubech ... A o nohách... No jak to říct... Začínám chápat jak vzniklo přirovnání "háky do betonu". Souboj jsem vyhrála se vším všudy okolo 15 minut. Pro chlapa nic na chlubení. Pro nás ženské... Co dodat, že?

Další auta projela kolem. Nikdo nezastavil. Chápu. Všichni spěchali do práce. Trošku nostalgicky jsem si zavzpomínala na časy na Moravě.

Tam se mi stalo něco podobného. V zimě. Na silnici břečka. Sotva jsem auto odstavila, přifrčel klučina v jedničkové oktávě. Leštěnka. A že jestli může pomoct. Jasně že jo. Z auta vyskočil vysokej, krásnej, mladej... Asi někdo od 102., nebo 601. ... Prostě mňam. Zadek výstavní... Já už ho svlíkala z kalhot. Představovala si každej kousek jeho těla. Nahý, široký ramena, vysekané véčko, určo pekáč buchet (nekazit iluze prosím 🤣). Ještě dnes mi z toho lezou z dásní vampiráky.

Za pár minut hotovo. Ani jsem mu nestihla pořádně poděkovat.

Takže pánové... Když se Vám tak líbí dámy... Pomáhejte nám víc v nesnázích. Určo lepší, než koukat ženským na zadek, zatímco jsou ohnuté u gumy... Prasklé. Nebo... se nedivte, že ženy připravené na vše nechodí v lodičkách, ale v teniskách a teplákách, ale to kolo vymění rychleji, jak vy.