Povinná četba

Ležím na posteli. Venku padají provazce podzimních slz do napřažených dlaní stromů. V mém těle rezonuje tvůj hlas. Tvá slova odsekávající chladný mramor mé ostražitosti.

Mám hlavu položenou do tvého nahého klína. Vnímám tvou vůni kůže i její horkost. Zavírám oči. Poslouchám. Čteš mi. Slovo za slovem. Vyprávíš příběh muže a jeho milenky. Jejich hru spočívající v umění potěšit toho druhého.

Tvůj hlas nemění barvu. Neztrácí na síle. Čteš klidně dál. Řádek za řádkem. Sleduješ moje prsa. Tvrdé bradavky na nich. Jak dýchám a ony se zvedají. Chvíli ještě klidně, než mým tělem začne procházet rostoucí chtíč a zvědavost. Ty čteš ale dál. Klidně.

Svou rukou zajíždím na podbřišek. Jemné chloupky v klíně dráždí bříška mých prstů. Chci se dotknout víc. Tvou rukou. Tam. Uvnitř.

Pokládáš svou ruku na mé prso. Stiskneš ho. Pevně. Z mých úst vychází zavrnění slastí.

Stále čteš. Nepřestáváš. Mneš moje prso. Poslouchám tě. Mé prsty masírují můj klín. Tvůj hlas a slova, která čteš mě dráždí. Chci víc... Nejen další kapitolu.

Chci být tou, o které čteš.