Podzimní chalet v Jeseníkách - jak to bylo dál?

Jela po dálnici v autě, když jí přišla zpráva od Honzy.

"Pojedu zase do hor. Co se potkat?"

Usmála se pro sebe. Ve vteřině jí v hlavě proletěla ta noc, kdy spolu skončili v její posteli. A pak ještě pár dalších. Byly to dny, kdy neřešila, kolik je jí a že on je o 15 let mladší. Nepřemýšlela nad tím, že za pár měsíc odlétá na misi. Pro ni to bylo tady a teď. Nechala se svést zajíčkem. Pozorným, pěkným, šikovným a . . . taky chytrým. Když on nepomáhal na kalamitě v lese, tak byla jeho kalamitou v posteli ona. Hodila za hlavu na ten čas všechno, co ji dohnalo, když se vrátila do města. Maily, telefonáty, jednání. A nekončící problémy s lidmi. Krásný čas. Ale odjel Honza a pár dní po něm odjela i ona z hor, kde zůstalo jejich tajemství plné mokré rozkoše, příjemných hovorů, upřímného smíchu a společných snídaní. A teď píše.

Psal jí sice každý den na dobrou noc, ale brala to jen jako takovou setrvačnost, která vyprchá. Proč by měl mladý kluk chtít zůstat v kontaktu (?). A najednou si chce zopakovat společný čas?

"Kdy tam jedeš?" byla její odpověď.

"Ve čtvrtek večer. Rád bych tě viděl."

Na další odpověď si musel počkat něco přes hodinu. Ale stála za to.

"Zařídila jsem si volno. Sejdeme se na srubu?"

"Budu tam v šest večer."

Těch pár dní do čtvrtka uteklo rychle. Jela opět tou cestou v lese. Tentokrát ovšem s pocitem zvláštní uvěřitelnosti, že se to opravdu děje. Trošku nesvá, hodně nedočkává. Zaparkovala. Na chalupě se topilo v krbu. Přemýšlela, jestli jí tam zatopil bratránek, který se o chalupu během roku staral, nebo jestli už dojel Honza. Druhá možnost byla správně. Když si brala z kufru tašku, tak se objevil najednou vedle ní. Zase ve flanelce. Tentokrát rozepnuté a pod ní triko. Modré džínsy a pohorky. Vypadal jako z reklamy na mrože verze hory 2.0. Aniž by si to uvědomila, usmála se na něj tak nějak . . . lehce samolibě.

"Co kotník? Už je úplně v pohodě?" zeptal se jí hned na úvod po polibku na pozdrav. Vzal jí tašku z ruky a ona se nestačila divit. Byl tak příjemně sebejistý.

"Je to už v pohodě, i když jak vidíš . . . lodičky jsem vyměnila za pohodlnější obuv a zvedla nohu v teniskách.

Podržel jí dveře a na ni dýchlo teplo z krbu. Bylo to jako přijet domů a ještě na ni někdo čekal. Pomohl jí odložit si a pak ji ještě jednou políbil na uvítanou. Už ne tak krátce, ale víc vřele, víc na tělo . . . Bylo to příjemné. Jako by tím přepnul nastavení v její hlavě. Zmizela otázka "Proč tam jedu a na co si hraju?" a zůstalo "Krásně voní, chci ho svléknout a ochutnat."

Byla si jistá, že to v tu chvíli musel vnímat stejně, protože si ji k sobě přitiskl ještě blíž a nadechl se v jejích vlasech. Vzadu na krku se jí naježily ty jemné chloupky. Indikátory, že tělo reaguje na jeho přítomnost víc než intenzivně. Vtulila se do něj. Do těch silných paží. Tvář položenou na jeho rameno. Nádech. Zase ta jeho příjemná vůně. Výdech. Ještě víc ji k sobě přitulil.

Teprve teď si všimla, že na stole dekantuje v karafě víno. Rubínová barva sváděla k ochutnání.

"Ještě tomu vínu dej čas. Aspoň hodinku dvě." usmál se na ni.

"Noo a co ten čas budeme dělat?" podívala se na něj zvědavě?

"Můžeme si dát spolu vanu." a začal ji svlékat. Nekompromisně z ní sundal úplně vše. Byla nesvá. Bylo to pro ni nové. O to víc znejistěla, když si před ni klekl a své dlaně obtočil kolem jejich nahých kotníků, dal jí nohy od sebe tak asi na šíři ramen a pomalu jel v jemném stisku v kůži směrem ke kolenům, kde roztáhl od sebe prsty a pokračoval výš po vnitřní straně stehen. Ona byla v rozpacích, on byl přitahován jejím klínem. Jeho prsty se sápaly po její kůži, zatímco svůj obličej vtiskl do jejího podbřišku. Její klín ozdobený upraveným trojúhelníčkem chloupků mu voněl jako zhmotněné pokušení. Nasunul se mezi její nohy. Tu levou vzal a položil si ji pokrčenou přes rameno. Jazykem polaskal její klitoris a pak se přisál na její údolí rozkoše. Jazykem občas zajel dovnitř, jindy lehce stiskl rty. Někdy se odtáhl, aby ji kousl těsně vedle do vnitřní strany stehna. Ona prsty přejížděla v jeho vlasech, občas sjela na rameno, aby se o něj zapřela, pevně do něj otiskla svůj stisk. . . Poddávala se jeho pozornosti a její upjatost vláčněla do jemného ostychu z toho, co jí to vlastně dělá. Styděla se. A zároveň si zakazovala se mu bránit.

Když vnímal, že její slast přetéká vrchovatě její kontrolu nad situací i tělem, zvedl se a vzal si ji zase do náruče. Jako malou holku. A odnesl ji do koupelny, kde ve velké vaně akorát dotékala k okraji horká voda. Položil ji do ní.

"Mám se svlékat pomalu, ať si to užiješ?" popíchl ji s úsměvem.

"Ne, svlékni se rychle. Chci tě cítit tělo na tělo." řekla bez přemýšlení. Trošku toho zalitovala, protože měl opravdu pěkné tělo. Než se nad tím ale stihla zamyslet, byla dole košile, triko, džíny a stahoval si boxerky. . . to, co pod nimi bylo, jí sakra lákalo.

Vlezl si za ní do vany a položil se naproti ní. Chtěl ji nechat v tom příjemném napětí. I když ji chtěl nedočkavě ojet, ovládal se. Měla za sebou dlouhou cestu a chtěl ji prvně úplně uvolněnou, aby se mu zase poddala nejen tělem, ale aby mu patřila i svou myslí. Svlékla svou duši. Byla to silná osobnost, ale přesto ji vnímal jako křehkou, jemnou ženu, která měla sice vše, krom jediného . . . nikdo ji nechránil před tím světem venku. On jí tu jistotu, že je v bezpečí, chtěl dát.

***

Sledoval ji ve vaně. Povídali si o tom, jak se měli. Přesto, že to téma nebylo nijak erotické ve smyslu svého obsahu, celou dobu byl připravený na vše. Cítil to napěti v těle. Nemohl se ani sám sebe dotknout, aby to nepřešlo do stavu, kdy bude potřebovat vyvrcholit. Její smyslný půvab ho sváděl. Stačilo málo. Její hlasitý smích, pohled do očí, jemné kontury rtů, rudé bradavky dominující bílé kůži plných čtyřek, oblá silueta jejího zadku, pěstěná chodidla, upravené ruce. . . kamkoliv se na ni podíval, viděl něco krásného.

Přitahovala ho od prvního momentu. Nejspíš to bylo tím jak se potkali. Nepopíral to. Čím víc s ní mluvil, tím víc jí ale obdivoval i jako lidskou bytost. Přes všechen nutný pragmatismus byla pořád idealista. Věřila v to lepší v lidech. Snažila se pochopit příčinu a nesoudila za důsledky. Stačilo, že je musela řešit. Proto raději přemýšlela, jak těm důsledkům předcházet. A tušil, že tak přemýšlela i v souvislosti s ním. Že se nechtěla vázat, něco plánovat, něco slibovat . . . Protože by to bylo příčinou důsledků, které po něm nemohla chtít. Tak si to nejspíš myslela. On . . . ale poslední dny nad těmi důsledky často přemýšlel. Hledal způsob, jak se vídat. Bylo mu jasné, že to nebude na "randění". Ale záminka, že jede opět pomáhat s kalamitou v lese na hory . . . byl jen zástupný důvod, aby ji mohl vidět. Chtěl trávit čas s ní. A tahle akcička na horách byla taky jen dočasná. Navíc nechtěl, aby si myslel, že jde jen o zpestření jeho času, když zrovna nepomáhá v lese. A ani ona nemohla pokaždé trávit hodiny v autě, aby přijela sem. Jenže jak jí to říct, aby se nelekla a neodmítla ho?

Díval se na ni a přemýšlel nad tím vším. Sledoval každé gesto její ruky, výraz v její tváři. Byla energičtější než většina mladých holek. Žádná znuděná apatička, co se tváří nadšeně jen když má dost liků na svůj poslední příspěvek na sockách. Doslova viděl tepat krev v její kůží vůlí žít. Posunul se k ní blíž, vzal ji za předloktí a přitáhl si ji na sebe. Otočil si ji tak, že zadek jí opřel o jeho rozkrok a její záda se položila k němu na hrudník. Věděl, že cítí jeho erekci. Bylo mu to jedno.

Chtěl ji držet v náručí, objímat. Líbal ji do vlasů a na krku. Ona mlčela, občas víc natočila hlavu, aby se jí dostal tam, kde ona chtěla cítit jeho polibky. Jednu dlaň měl u ní ve vlasech, zatímco tou druhou sjel přes podbřišek a třísla do jejího klínu. Pomalu pokračoval v tom, co předtím začal. Její tělo ale reagovalo okamžitě. Vrněla slastí, přivírala oči a vrtěla se mezi jeho stehny. Na krku vnímal vůni jejího parfému mísícího se s tím specifickým tónem vůně vzrušeného potu. Neodolal a lehce stiskl zuby kůži vzadu pod vlasy. Vzdychla překvapením a vzrušením. Jemu zacukalo v penisu. Chtěl do ní. Hrozně. Uvědomoval si, že ho od vytouženého pocitu dělí jen pár centimetrů. Vnímal, jak se mu chvěje pod každým dotekem. Ale taky ho bavilo ji napínat.

Jenže ji ne. Zašeptala, že ho chce. Že jí . . . chyběl. Celý. Otočila se a posadila se na něj. Jeho penis měla přesně mezi stehny. Vrtěla pánví dopředu a dozadu tak, aby přejížděla po celé jeho délce. To už se nechtěl a nedokázal ovládnout on. Její prsa se tiskla na jeho hrudník. Její kůže vonící chtíčem. Její prsty v jeho vlasech. . . I ten soustředěný pohled předtím, než se její rty dotkly těch jeho. Její polibky byly jako ona . . . jemné, chtivé a pobízející ho k tomu, aby si vzal víc. Věděl, že pokud ji nezastaví doslova v už započatém pohybu jejího těla, exploduje. A to nechtěl.

Chytil ji za zadek a zastavil ji. Zvedl se s ní a nedbajíc na to, jak moc z nich teče voda na dlažbu, odnesl ji vedle. Sedl si s ní do křesla a teprve v tu chvíli ji dovolil dokončit ten pohyb pánví směrem k němu. Když ten pohyb chtěla udělat v obráceném směru, zajel do ní celou délkou. Obemklo ho horko její nadrženosti. Její rty se zase propletly do těch jeho a těla si našla své tempo spojení, které oba hnalo na vrchol. Snažil se vydržet ještě chvíli. U každého přírazu si říkal, že aspoň ještě jeden. Stálo ho to velkou míru sebekontroly.

Ani si neuvědomil, že pravá ruka stoupá po jejím těle, že nejspíš až hrubě stiskl její prso. Že jeho ruka jede ještě výš na její krk a že jeho prsty se obtáčí kolem jejího hrdla. Že jí vjel do vlasů a drží ji za ně. Nezastavila ho. Když se něm celá propnula a v jejím tempu začala být určitá nutkavá potřeba ho snad až pohltit, uvědomil si, že už nemůže čekat. Její prsty se rozpínaly, tělo pohlcovala slastná křeč blížící se k bodu spojení. Chtěl ten moment sdílet s ní. Byl to jen krátký okamžik, kdy v jejím těle impulzy ze všech částí těla dorazily do jejího podbřišku. Stáhla se celá a ho to katapultovalo okamžitě s ní. Zhroutila se na něj. Trošku ještě mokrá z vany, hodně zpocená. Ten moment byl neuchopitelný a přesto jeho zhmotnění mu leželo v náruči zatímco v jeho slabinách měl mokro vytékající z ní. Obejmul ji do svých silných paží a ona se do něj zachumlala ještě víc. Mlčky vnímal její dech. Byl to ten moment, kdy vnímal přesně tu křehkost a jemnost její nahé duše. Kdy vnímal, že ji takhle chce znovu a pořád.

Byl čas na víno. Představil si, jak pomaličku v tenké stružce stéká mezi jejími prsy. Ani nevěděl proč ho to napadlo. Ale přesně takhle ho chtěl pít. Z ní. Z jejího klínu. Rubínově rudé víno plné ve své chuti po černých třešních s tónem slanosti jejího potu. Položil ji do křesla a přinesl osušku a skleničky s vínem. Podíval se na ni šibalsky.

Nevěděla, co má za lubem. Ale už teď věděla, že to chce. Byl totiž zatraceně sexy . . . Pod kůží se mu rýsovaly naběhlé žíly, měl lehce rozcuchané vlasy a v očích měl ten svůj mrdavý výraz. Chytil ji za ruce a zvedl. Utíral její tělo tím příjemně pevným tahem, kdy to člověku rozproudí krev pod kůží. Když byla celá suchá, tak jí požádal, aby si sedla zpět. Chvíli ji sledoval. Seděla tam schoulená do sebe. Sedl si před ni. Zase ji dal kolena od sebe tak, že viděl její obnažený klín. Hladil její stehna, občas ji políbil na vnitřní stranu. . . Pak ji chytil v podkolení a posunul blíž k okraji křesla, že v něm napůl ležela, napůl seděla.

"Nehýbej se." řekl.

Rozkrok měla už přes okraj křesla. Přesně tam položil osušku na podlahu. A začal lít víno do jamky pod krkem. Jen tenký pramínek, který si pomaličku hledal cestu po jejím hrudníku dolů mezi prsa a k pupíku. Začal to víno chytat v pohybu po jejím těle. Sál ho z ní, občas jazykem oblízl kůži, občas onu rudou cestičku nabral rty. Hrál si s ní dokud nedoteklo víno až dolů . . . mezi její nohy. Pak už ho nelil tak vysoko. Lil ho do chloupků nad klitorisem a rovnou ho hltal pod ním. Ona šílela pod jeho rty. On se doslova opíjel její chutí. Vnímal každý tón palety chutí. Chuť samotného vína smíchanou s chutí kůže a jejich vyvrcholení. Jazykem zajížděl dovnitř a mísil chutě dohromady. Svíjela se pod ním. A jeho penis byl opět tvrdý k prasknutí. Musel ji mít. Zase.

***

Ležela mu rameni. V ložnici byla skoro tma, jen ambientní osvětlení ve zdi za postelí propouštělo něco málo světla do prostoru okolo nich. Napůl spala, ale vnímala, že on je vzhůru. Přišlo jí, že nad něčím přemýšlí. Vnímala to a nechtěla se zeptat nad čím. Odpověď jí totiž tepala vzadu v hlavě. Týká se to jí, jeho . . . jich obou. To byl ten moment, kdy litovala, že sem jela. Ne kvůli sobě. Ale kvůli němu. Čas, který trávila s ním, pod ním a na něm, byl prostě jedinečný a jedinečnost spočívá v tom, že se neopakuje. Jednou a dost. Co si sakra myslela?

Každou další vteřinu kradla jako vzácný poklad a ukládala do šuplíčku svého trezoru nedobytných vzpomínek. Nemohla ho držet, ani nechtěla. Přijímala to, co přicházelo. Snažila se o to. Odmítala příležitosti a pomoc druhých celý život. Chtěla vždy vše zvládnout sama. Věc druhá, že blízkost někoho tak pozorného k ní, byla opojná a uklidňující ve své podstatě. "Ještě minutu, dvě." prosila v hlavě a odmítala otevřít oči, aby se nezvedl a neodešel. Nezvedl se ani za pět minut. Ležel na zádech a ona na jeho rameni dál. Hladil ji po paži, rameni a občas na chvíli přestal, aby za chvíli zase začal. Usnula tak. Poslední myšlenka byla "Pokud chce odejít, ať to udělá až usnu."

Jenže . . . Když se ráno probudila, tak proto, že slyšela sekeru štípající dřevo do krbu. V polštáři cítila jeho vůni. Nadechla se do něj. Polštář si ještě pamatoval krom vůně i jeho teplo. Musel vstát před chvílí. Zvedla se. U okna uviděla ho, jak dole sbírá polena a jde zpět dovnitř. Radost v ní poskočila. Ještě chvilka navíc Připadala si jako praštěná dvacítka. Pak si jen v hlavě dodala "Kéž by, pak by s ním měla možná šanci být víc . . . a nepřipadala si jako jeho . . . matka.". Jo, tak to prostě bylo. Když ho uviděla, zatápěl v krbu a kávovar akorát mlel zrno na dva šálky voňavé kávy. Sledovala ho. Každý jeho pohyb ji bavilo sledovat.

"Dobré ráno ti přeji." popřála mu a on se k ní nejprve otočil, pak odložil poslední poleno do krbu, zvedl se a šel k ní. Vzal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.

"Dobré ráno i tobě. . . maličká." pošeptal jí do ucha a políbil do vlasů. Ona se jen usmála a poddajně se zavlnila v jeho náruči. Zase ta jeho vůně. Zbožňovala ji. Políbila ho na krku několika drobnými polibky a pak se rty dotkla jeho rtů. Bylo jí dobře. Večerní strachy se na chvíli schovaly někde za roh její duše.

Prsty mu přejížděla po kalhotách, co obepínaly jeho zadek. Mňam. Byl k sežrání.

"Chtěl bych tě někam vzít." vypadlo z něj najednou.

"Aha. No a povíš mi kam a kdy?"

"Asi tak za půl hodiny odjíždíme."

"Noooo a kam?"

"Vezmi si pohorky." a usmál se na ni docela záhadně.

Zaparkoval auto o pět kilometrů dál. Říkalo se tomu tady kdysi chalupa na samotě.

"Noo docela to tady sešlo." řekla udiveně.

"Mára mi o tomhle místě řekl, že jsi sem jezdívala ráda na běžky."

"To jo, ale to jsem tady ještě bydlela. Milovala jsem to tady. V noci tu bývá vidět mléčná dráha a . . . Proč jsi mě sem vzal?"

"Je na prodej."

"Samota?"

"Jo. Jde to přes Máru. Majitel bydlí kdesi na druhé straně republiky, tak ho požádal, jestli by se o to postaral, kdyby to někdo chtěl vidět. Mám sebou klíče."

"Tak odemykej. Honem." pobídla ho celá nedočkavá.

Uvnitř byl ještě původní interiér. Podlaha z dřevěných fošen, starý nábytek a i když tam očividně Mára jezdil čas od času zatopit nebo vyvětrat, tak chalupa dost sešla.

"Chci to koupit." řekl jí z ničeho nic.

"Co tu budeš dělat? Máš to hodinu a půl do práce. A tohle je maximálně dobrá lokalita na rekreaci, ale . . ."

"Já to chci na rekreaci. O víkendu sem přijet a pomalu to opravit."

"Dřív tady bylo několik pokojů na ubytování a venku pár stolů pro kolem procházející lidi."

"Jo, slyšel sem."

Procházela to pokoj za pokojem. Až došla do ložnice nahoře pod střechou ve štítu. S balkónem.

"Pamatuju si, když tady byly truhlíky plné červených muškátů."

"Tak na ty asi úplně nemám talent, ale ten balkón bych rád obnovil v původním stylu."

Opatrně vyšla ven na balkón. Opřela se o zábradlí a jen se zadívala po okolí. Bylo pod nimi vidět celé údolí. I svah, kde měla chalupu ona. Takhle to vypadalo, že je to vlastně kousek. Stoupl si za ni, opět si ji přitáhl k sobě a obejmul ji. Tiše začal šeptat do jejího ucha:

"Třeba se mi občas poštěstí usínat tady v ložnici a najednou uvidím, že se na tvém srubu rozsvítilo světlo. Řeknu si, že jsi třeba přijela na hory a budu čekat tvou milou návštěvu."

Prvně chtěla odseknout něco ve stylu, že to může rozsvítit kdokoliv, kdo by tam třeba jen dělal údržbu, ale zastavila se . . . Trvalo to asi vteřinu, než jí došlo, co tím chtěl říct. Ale mlčky to přešla. Nejspíš si prostě jen zamiloval tyhle hory a okolnosti se sešly.

Samota se tomu neříkalo pro nic za nic. Obzvlášť na podzim tam nebylo okolo prakticky ani živáčka. Slyšela šustící listí, které třepotá ve větru. Ale ostatní zvuky jako by byly hrozně daleko. Dole v údolí. Honza se k ní přitiskl ještě víc. Nedalo jí to, chtěla ho trošku podráždit. Zavrtěla se zadkem v jeho klíně. Odezvu ucítila během mžiku. A tak se vrtěla dál. On slastně zamručel něco o tom, že provokuje. Zasmála se a zase se zavrtěla. To už zamručel trošku hlasitěji a ostřeji. Po krku a tváři se jí otřel svou tváří. Slastně zavrněla a na svém zadku ucítila ještě o stupeň tvrdší odezvu.

Rukama zajela za sebe do jeho třísel a začala se ho tam dotýkat. Líbilo se jí, že jeho tělo na ni tak rychle reagovalo. Chtěl ji. Zezadu ji obejmul a rozepnul péřovku, vyhrnul svetr tak, aby se dostal ke knoflíku od kalhot, rozepnul ho i se zipem, maličko je stáhl níž a rukou zajel pod kalhotky. Její chuť po dalších dotecích mu doslova tekla po prstech, sotva je do ní ponořil. Měla přitom zavřené oči. Prsty jí masíroval rozkrok a občas s nimi zajel dovnitř, aby posunul její nadrženost zase o kousek dál. Hrál si. Bavilo ho to. A ona si to užívala. Hlasitě.

Stáhl jí kalhoty nad kolena. Odkryl se mu pohled na její kulatý zadek v černých, krajkových brazilkách. Chtěl ji a hned. Tak jak tam stála. Opřel ji o zábradlí. Rozepnul si džínsy a vyndal si ho ven. Chvíli se jí jen dotýkal. Cítil tu krajku na svém penisu. Pak jí dal ale kalhotky na bok a prostě do ní zajel. Mrdal ji tam a bylo mu jedno, jestli se někdo dívá.

Díval. Katka toho kluka viděla. Stál tak padesát metrů od nich. Nejspíš jen běžel kolem. Ani se neobtěžoval zmizet. Stál tam a díval se na ni. Katka si vyhrnula tričko a do dlani vzala jedno prso, které vytáhla z podprsenky. Kluk jen stál a v rozkroku se mu rýsovala zvětšující se silueta. Když do ní Honza přirazil svůj penis, začala hodně hlasitě vzdychat. Dělala, že si ho toho kluka nevšímá, on si jí ale všímal o to víc. Vytáhl svůj penis a začal si ho honit.

Honza jí nakládal hodně tvrdě a pocit, že ji někdo sleduje a honí si přitom, jí neskutečně rajcoval. Tekla jak nadržená coura a líbilo se jí to. Narážela se na Honzu v hodně zběsilém tempu. Než si ji otočil tváří k sobě. Zahlédl kluka dole, ale bylo mu to jedno. Narazil si Katku na sebe a pak ji opřel o zábradlí Její slastný nektar mu tekl po nohách. Zatínala prsty do jeho kůže a on cítil, že ho začíná čím dál víc obepínat uvnitř. Dorazil ten její vrchol tím, že se do ní udělal i on. Držel ji zhroucenou na sobě. Oddechovala.

Když se nějak vydýchala, usmívala se na Honzu s takovým tím spokojeným výrazem. Pooblékali se, pozavírali dveře na chalupě a když zamykali, všimli si toho mladého kluka, jak jde k nim. Podívali se na sebe jako že proč. Když k nim přišel, představil se a řekl, že tady kousek bydlí a kdyby někdy chtěli někoho do trojky, ať mu dají vědět. Podal jim vizitku, mrkl na Katku a odběhl pryč.

Zasmáli se tomu a jeli zpět na srub. Odpoledne strávili vařením, v sauně, dalším sexem i mazlením a bylo to takové přirozené. Večer pak přišel Honza a v ruce držel malou černou krabičku, ve které něco cinkalo. Katka se na něj zvědavě podívala.

"Jestli chceš, můžeš to použít." a s těmi slovy jí dal krabičku do rukou. Ona ji otevřela a byly tam dvě věci. Jedna z nich byl svazek klíčů.

"Jsou od samoty. Domluvil jsem se po tel s Márou, že ji vezmu, tak mi řekl, ať si rovnou nechám klíče. Chci ti jedny dát, abys mohla kdykoliv přijet, když ty uvidíš, že svítím já."

Dostalo jí to. Usmála se a poděkovala. Pak ale její prsty a oči zabloudily na tu druhou věc.

"A s tím máš jaký úmysl?"

"Myslím, že víš, k čemu to je." a šibalsky se usmál.