Podzimní chalet v Jeseníkách

Odbočila z hlavní na úzkou příjezdovou cestu krájející smrkový les. Zbývaly poslední dva kilometry. V rádiu poslouchala zprávy. Neměla už na nic z toho náladu. Všechno, co řešila ve městě, tam chtěla i nechat. Zapnula dálková světla. Už byla tma a i přes nízkou rychlost, kterou jela, se jí nechtělo tahat zvěř z chladiče. Zatáčka do kopce a rozcestník na lesní cestu. Tady vždy nasazovali s tátou lyže. Už je to tolik let, kdy spolu jeli naposledy. Než ty roky zpět dopočítala, parkovala auto před chalupou. Kdysi to byl dům rodičů. Ale ti už tu nejsou a tak dům přešel na ni. Postupně z toho nechala udělat menší, útulný chalet, jaký měla ráda. Zahradu přeměnila na odpočinkovou z užitkové. Staral se jí o to bratránek, co bydlel o pár set metrů dál. Dům byl zařízený tak, aby i na dálku mohla nastavit veškerý potřebný komfort přes jednu aplikaci v telefonu. Vytápění, čistička vzduchu, teplá voda, sauna i vířivka. Stačilo jen vybalit a povléct postel. A ani to kolikrát nebylo potřeba, protože pokud se nahlásila předem, tak jí bratránek vše připravil i se dřevem k hořícímu krbu. Bylo to její útočiště. Její doma.

Dneska jí tu taky čekal. Byl to mladý muž. Pracoval jako správce lesa "na panských" jak se říkalo polesí, které vrátili v restitucích potomkům jednoho místního kdysi šlechtice. Prohodili pár slov. Jak se má se jí neptal. Věděl, že na podzim sem většinou nejezdí. Spíš povídal on, že po posledních deštích mají podmáčené svahy a hodně vyvrácených stromů, které se musí honem vytěžit a odvézt, aby v zimě, byly hory bezpečně přístupné. Mezi řečí se zmínil, že mají na víkend přijet jeho spolužáci z vysoké na pracovní brigádu.

"Máš je všechny kde ubytovat?" zeptala se.

"Zvládnou to ve spacáku v kanclu." odpověděl.

"Kolik jich má přijet?"

"Tři nebo čtyři, ještě se uvidí, znáš to."

Znala to. Dobře.

"Nechceš je ubytovat dole ve venkáči?" zeptala se a myslela tím přestavěnou stodolu, kde bylo zázemí k sauně a vířivce z jedné strany a z druhé, kde byly kdysi stáje pro koně, udělaný moderní apartmán. Sice jednopokojový, ale s koupelnou, záchodem a dvěma rozkládacími gauči.

"Nevím, jsou to kluci, co občas po práci rádi popijí a neslyší se. Ať tě neruší." nerozhodně odpověděl.

"Podívej. . . Klíče máš, je to prázdný, nikoho nečekám, klidně je tam dej. Stačí mi, když nebudou dělat bordel na zahradě směrem k chalupě."

"No když ti to nebude vadit. Přijedou pozítří a. . . Odjedou v neděli večer."

"Je to to nejmenší, jak ti můžu oplatit všechno, co pro mě děláš."

Vynosili věci z auta, prohodili ještě pár vět, on se pak rozloučil a šel. Ona si na terase zapálila venkovní krb, zabalila se do deky a jen mlčky poslouchala noční hory.

Druhý den si prošla zahradu a na večer si dala nahřát vodu ve vířivce a teplotu v sauně. Uvařila si oběd, sporadicky prošla maily, na které všem šla automatická odpověď o její dvoutýdenní dovolené. Odpoledne strávila u knížky, kterou měla rozečtenou až příliš dlouho. Usnula u ní a když se probrala, byl večer, tma. . . v zahradě svítila světla osvětlující chodníček ke stodole. Uvědomila si, co měla v plánu a tak se převlékla do županu a v trepkách přešla těch pár desítek kroků. Těšila se do tepla. Byl to její kousek času, který měla jen pro sebe.

Po druhé sauně byla příjemně vláčná, uvolněná a tak se rozhodla, že si shrne na stranu prosklenou stěnu, aby se jí otevřel vnitřní prostor a dovnitř šel příjemný venkovní vzduch. Položila se potom na prostornou, dřevěnou lenošku, aby si užívala chládek. Její tělo bylo rozehřáté a chladný vzduch příjemně balil její kůži do studeného hávu. Ležela nahá. Jen nechala z těla odcházet přebytečné horko.

Škrk, buch, cvak.

"Do háje co to. . . "

Než to dořekne, uslyší rozpačité:

"Dob. . . sakra, to jsem asi špatně." od mladíka okolo 25ti, co stojí dva metry od ní. Otočí se k odchodu.

"Kdo jste?" zeptá se zatímco se motá do bílého prostěradla.

"No já jsem Honza . . . brácha od Tomáše." odpoví jí stojíc zády k ní.

"Aha a kdo je Tomáš?" zeptá se nechápavě.

"No ten přijede zítra. S klukama. Jsme tady abychom pomohli s tím kácením. Mára mě poslal sem, že tady můžu přespat, ale musel odjet. Volali mu policajti kvůli nějakýmu sraženýmu daňčímu dole u obory. A jak jsem viděl svítit, tak jsem myslel. . . "

"Myslel, že tady je vchod. Hmm ten máte z druhé strany. " dořekla za něj.

Ještě pořád stál zády k ní, takže viděla jen jeho zadní polovinu. Byl hodně vysoký, ramenatý a s pěkným zadkem. Na rameni měl klasickej cestovní vak. A voněl tak nějak příjemně chlapsky. Na mladýho kluka.

"Klíče ti Marek dal?"

"Jo, jen jsem nevěděl, že tady máte . . . nebo že tady jako . . ." trošku se zamotával do myšlenek.

"Mám jít s tebou?" zeptala se.

"Nemusíte. Já to najdu. Nejste . . . oblečená. A je zima."

"Ukážu ti co a jak. Kde je dřevo do krbovek a kde máte ložní."

Šla před ním bosky, jen v té bílé plachtě, co jí sahala do půl lýtek. Odemkla, rozsvítila a ukázala mu všechno, co bylo potřeba. On si ji prohlížel. Tedy snažil se, aby si toho nevšimla. Ale ona jeho pohled cítila jako dotek horké dlaně na své kůži. Když spolu vše prošli, což byla otázka tak dvou minut, tak jí poděkoval a ona otevírajíc dveře chtěla odpovědět, že není za co, jenže . . . si neuvědomila, že pod prahem je schod a prošlápla na prázdno, což na boso . . . nebylo dobré. Nespadla sice, ale kotník zabolel. Honza pochopil, že nedošlápne hned při jejím prvním pokusu o další krok. Nečekal. Prostě ji chytil pod koleny a hodil si ji do náruče. Nečekala to.

"Kam Vás mám odnést? Sama nedojdete a když se Vám to stalo kvůli mě, tak . . . "

Než jí došlo, co se stalo, tak asi dvě tři vteřiny koukala jako opařená.

"Nahoru. Na terasu k domu to bude stačit."

Vyšel s ní po chodníčku směrem nahoru k domu.

"Má se tam o Vás kdo postarat? Manžel nebo někdo?"

"Ne jsem tady sama."

"Takže pokud mi to dovolíte, odnesu Vás až dovnitř."

"Není to . . . " chtěla protestovat, ale jeho hlasité "ššššššš" její snahu zastavilo.

Tiskl ji na sebe a ona si připadala maličká a bezmocná. Tak příjemně bezmocná. Což se jí vzhledem k její pracovní pozici nestávalo prakticky už roky. Byla za autoritu. Šéfová. Na ni všichni spoléhali. Teď ji nesl kluk tak o deset nebo patnáct let mladší, bez ptaní, jako by vážila pár kilo, desítky metrů k ní domů. Přesto . . . jí smysly nabíraly všechny možné podněty. Cítila jeho svalnaté tělo, které jí hřejivě obklopovalo. Sportovní vůni. I každý nádech. Ani se nezadýchal.

Když byli u terasy, tak jen posunula prosklené dveře a oba pohltilo příjemné teplo od vnitřního krbu. Navíc to byl i jediný zdroj světla.

"Položím Vás na sedačku a kouknu se na tu nohu." řekl zatímco se tak nějak snažil vyzout z bot, což vděčně kvitovala. Když ji položil, sedl si na zem před ní a vzal si do rukou její chodidlo. Bylo vidět, že ví, co dělá.

"Ty jsi na medině?"

"Ne, sloužím u armády, ale mám nějaký kurzy k první pomoci. Máš tu led? Teda . . . promiňte . . . Máte?" začervenal se.

Usmála se a ukázala ke kuchyni. "Lednička má výrobník."

Za pár minut přišel s ledem v utěrce. Přiložil jí to na nohu a držel. Neměl se k odchodu.

"Klidně mi tykej. Jsem Katka." dodala asi po minutě ticha. On se zase začervenal a jen kývl.

"Nechceš už jít? Nezdržuju tě?" zeptala se, aby rozčísla to až intimní ticho.

"Od čeho?"

Jí došlo, že vlastně přijel sám.

"Ráno nevstáváš?"

"To jo, ale mám sraz až okolo osmé na polesí. To zas tak brzo není."

A další minuta ticha.

"Proč jste tady sama?" řekl tak nějak nahlas dřív, než si uvědomil, že to řekl.

"Protože jsem sama. Včera nás rozvedli. Našel si mladší. Studentku na peďáku." byla její odpověď. Bylo to poprvé, co to takhle řekla. Je rozvedená. Už ano. On něco nesouhlasně zazvučil a na konci mu rozuměla jen "musel být debil". Usmála se. Její exmanžel byl sice velice vzdělaný člověk, ale emočně byl plochý a kariérista.

Honza rukou mnul chodidlo a stále přidržoval led. Její nohy se mu líbily. Alespoň to, co z nich viděl. Ona mu mezitím oplatila jeho otázky. Dozvěděla se, že on je sám a že se chystá po Vánocích na misi. Tak ani nehledá holku, co by na něj stejně nepočkala. Rozpovídali se dál. Ona ho několikrát upozornila, že jí pořád vyká, on se několikrát začervenal. Pak se podíval na hodinky a zeptal se, jestli není unavená, protože mu přišlo, že už jí padají oči. Byla. Chtěla se zvednout, ale on jí to nedovolil.

"Kde máš ložnici?" řekl rozhodně.

"Po schodech nahoru." odpověděla maličko nejistě.

"Takže druhé kolo. Po schodech po jedné noze skákat nebudeš."

Opět ji vzal a nesl po schodech do ložnice, kde štítová stěna byla celá ze skla a jinak vše ve dřevě a v bílé barvě. Tentokrát si to ovšem užila. Položil ji do postele a jak se zvedal, chytila ho za ruku. Nějaká zvláštní odvaha z ní vychrlila myšlenku, kterou nedomyslela.

"Nechceš zůstat?"

Neodpovídal.

"Blbost. Jasně, že nechceš. Nemyslela jsem to nijak . . . nadrženě. Prostě jen tady. . . " přemýšlela rychle jak to zakecat ". . . je teplo a dole teplo asi nebude." Znělo to trapněji, než doufala. Usmál se.

"A to teplo . . . myslíš konkrétně tady nahoře, nebo v domě celkově?"

Zaklela. Dával jí to sežrat a náramně se bavil.

"Sundej si tu plachtu." řekl.

"Proč?" opatrně se zeptala.

"Nechceš v ní doufám spát."

"Jsem pod ní nahá."

"Já vím, už jsem tě bez ní viděl." a lehký nádech červené mu naskočil do tváří.

"Otoč se."

"Co když nechci?" vzdorovitě odpověděl.

Neměla slov. Jen se na něj dívala.

"Chtěla jsi, ať tu zůstanu. Tak dobře. Ale nebudeš spát v tom vlhkým cáru látky. Převleču tě do suchého. Kde máš . . . pyžamo?"

"Otoč se." řekla ještě jednou. Otočil se.

"Dva kroky doleva a třetí polička od spodu ve skříni."

Vzal první kus z vrchu a otočil se. Akorát si sundala plachtu, takže před ním ležela zase nahá. Už se neotočil. Stál a díval se na ni. Dlouhé nohy, oblejší boky, menší bříško, plná prsa s krásnými bradavkami . . . A v klíně upravený trojúhelník jemných tmavých chloupků. To spací cosi, co měl v ruce, odložil na komodu vedle.

***

Viděla jeho výraz ve tváři. I když měla v první chvíli pocit, že je pro něj stará, tak jeho pohled na ni jí přesvědčil o opaku. Chtěla se ho dotýkat. A chtěla se ho dotýkat pod oblečením.

"Není fér, že si mě prohlížíš nahou a já tě vidím oblečeného." pronesla tak nějak napůl humorně a napůl kousavě.

"Takže . . . se mám svléknout?" usmál se.

Nečekala tak vstřícnou reakci. Ale . . . vlastně proč ne. Ten nápad se jí zalíbil.

"Jo. Ukaž se mi." a s výrazem lehkého pokušení se uvelebila opřená na loktech.

"Chceš to i s hudbou?" pronesl žertovně.

"Není třeba." řekla s výrazem rádoby vážným, který ale ani jednoho nepřesvědčil.

"Jak si krásná dáma přeje." pronesl zatímco si sundal péřovou vestu a otočil se k ní zády.

První, co uslyšela, byl škrkavý zvuk zipu. Stál tam rozkročený na šířku ramen. Ruce očividně v rozkroku, takže nebylo pochyb jakého zipu. Trošku povolilo upnutí kalhot přes zadek, ale víc nic. Jeho ruce pomalu šly výš. Rozepínal teplou flanelku, co měl na sobě. Knoflík po knoflíku. Když ji rozepnul celou, pomalu si ji přetáhl směrem dolů, pod ní měl termo nátělník odkrývající vypracovaná ramena. Provazce svalů se pěkně táhly od krku, přes paže, až na předloktí. Ona polkla na prázdno, on pokračoval.

Pod tenkou vrstvou termo látky tušila i pěkně vypracovaná záda. Aniž by si uvědomila, že to řekla nahlas, tak jí ze rtů splynulo "Bože tohle chci.". Honza to slyšel a jen se tiše usmál. Neměl problém se sebevědomím před skupinkou holek z fitka, ale tohle i pro něj bylo nové a jiné. Vzrušovalo ho to. Sundal si i triko a její tušení se proměnilo v jistotu. Ten pohled vysekaného véčka byl pohled pro bohy. Chtěla ho vidět i zepředu a tak ho vyzvala, ať se otočí. Poslechl ji. Její "pro bohy" se změnilo na "když do pekla, tak na tomhle". To už ovšem nahlas neřekla. Prohlížela si ty vypracované bochánky na jeho těle. A všimla si i jeho tváře. Nesmělý úsměv. Až ji to překvapilo. Byl v tu chvíli jako nevinný zajíček, co chce zprznit od milfky.

Prstem na něj udělala pohyb, aby šel blíž. A on šel. Měl rozepnutý poklopec a z něj byla vidět pěkná boule pod černou látkou boxerek. Pochopila, proč se rozepnul. Měl problém se vejít. . . . Prsty chvíli brouzdala po jeho těle. Od šíje, přes klíční kost na do hladka oholený hrudník. Letmo se dotkla bradavky. Pak níž na břicho. Líbily se jí jeho z části odkrytá třísla. Takové ty pěkné slabiny s tou siluetou do V rámující podbřišek. Chytila džíny a přetáhla je do půl stehen. I tam bylo vidět, že každý sval zná dokonale své místo a je často používaný. Položila dlaně na zadní stranu stehen a jela po jeho kůži výš. Pod boxerky ze spodu. Cítila pod bříšky prstů jeho pevný zadek. Chtěla si do něj kousnout. Každý další dotek jí sváděl k tomu, aby zašla dál. Aby chtěla víc. Vnímala jeho vůni. Vnímala teplo jeho kůže. Chtěla ho nahého. Chtěla ho ochutnat. Jeho očividně tvrdý penis, který chtěla sát až do výstřiku.

Vyjela s rukama z boxerek ven a přejela přes jeho zadek, aby chytila za svrchní gumu a přetáhla je dolů na stehna. Když tam takhle před ní stál, tak se až stáhl její podbřišek v touze. Dokonalý délkou, průměrem i tvarem. Oholený i dole. Vyloženě vybízel k tomu, aby si ho vzala do pusy, což udělala bez pobízení. Přisála se na něj hladově. A měla ho plnou pusu. Její tělo přešlo do režimu instinktů. On jen zalapal po dechu, protože tohle nečekal. Nebo v to spíš nedoufal. Bylo to jako nemít vládu nad svým tělem a cítil ve slabinách, jak se veškerá jeho síla slévá do jediného bodu těla, který byl v její puse. Tohle nešlo dlouho vydržet. Musel ji zastavit. A udělal to rázně a nekompromisně. Prostě ji chytil za vlasy a její hlavu odtáhl ze svého péra. Konečně mohl vydechnout.

"Nemysli si, že to bude po tvém. " pronesl k ní. Ona se na něj trošku překvapeně podívala. On se mezitím svlékl celý do naha. Užívala si ten pohled na něj. Byl to krásný kluk.

"Nechci, aby to pro tebe bylo jako doteď. Chci, aby to bylo pro tebe nové a jiné." řekl napůl šeptem, zatímco si k ní vlezl do postele. Neměl sice tušení jaký sex měla doteď, ale chtěl hledat to, co pro ni bude TOP. A toho "TOP" jí chtěl dopřát hodně.

Sedl si naproti ní v posteli. Její chodidla dosahovala akorát do jeho třísel. Mnul je. Opatrně, aby jí nebolelo to zraněné. Ale přesto velice intenzivně. Chtěl uvolnit její tělo i kontrolu. A přesně tímhle se mu to dařilo. Jen tam seděl s nataženýma nohama a stojícím penisem. Noha, kterou zrovna nemasíroval, se dotýkala jeho slabin. Mlčky ji pozoroval. Viděl její pohled do jeho rozkroku. A když se tam dívala už opravdu nepokrytě dlouho, začal si po něm jednou rukou přejíždět. Pomalu. Po celé délce. V jejích očích šlehly dva plameny. Líbilo se jí to. Položil se tedy její chodidlo do druhého třísla a volnou rukou přejížděl po nártu oné nohy. Tempo, v jakém si ho honil, bylo velice pozvolné. Přesto její pohled byl zjevně čím dál hladovější.

"Dělej si to. Chci vidět, jak se dotýkáš sama sebe." řekl tiše, ale rázně. Jeho požadavek ji překvapil. Ale poslechla. Zajela prsty mezi svá stehna a začala si mnout klitoris.

"Tohle tě nemůže uspokojit. Ukaž mi, jak si to děláš, když se chceš udělat." dodal už trošku hlasitěji.

Její prsty zajely dovnitř. Dva. Ucítil vůni jejího klínu, která se rozvinula okolo. Uslyšel to mokro, které v ní bylo. Chvíli se na ní díval, pak se zvedl a klekl si mezi její stehna. Jeho prsty nahradily její. I on zajel do ní dvěma a zajížděl pomalu dovnitř a ven, zatímco jeho rty a zuby se přisály na její klitoris. Trvalo to jen chvíli, než se začala stahovat a jako by utíkat z jeho náruče. Ještě víc se prohnula v zádech. Věděl, že její rozkoš nabírá na intenzitě. Zrychlil pohyb prstů a sílu, se kterou sál. A jak čekal, reagovala okamžitě. Pár pohybů a udělala se mu doslova do pusy. Bez ostychu. Pro ni nový pocit. On na to ale čekal a doufal v to.

***

Vnímal její chvějící se tělo ve svých dlaních. Stejně tak její dlaně na jeho ramenou nebo ve vlasech. Když ucítil její rozkoš pramenící z orgasmu ve své puse, chtěl víc. Věděl, že jí to víc dokáže dát. Byla pro něj výzvou. Působila jako pragmatická bytost. A i když měl v hlavě odkrveno, uvědomoval si, že něčím ji musel zaujmout, že mu tohle dovolila. Chtěl zkusit zajít ještě dál. S její slastnou odměnou stékajících mu po prstech z ní odcházelo i ono zdrženlivé napětí, které překračovali oba s jakýmsi ostychem. Nebyl to on. Nebylo to jeho povaze přirozené.

Chvíli se na ni díval z místa mezi jejími stehny. Viděl před sebou trojúhelník chloupků, bříško nad kterým z jeho pohledu byly dvě krásné obliny prsou a linii mezi nimi vedoucí až do jamky pod krkem. Sama byla nepatrně zvednutá a podepřená o lokty. Takže její prsa působila ještě víc plně a její dech jim přidával optický dojem vlnícího se příboje, narážejícího na písčité pláže u skalisek.

Nalehl si na ni a udělal to tak, že ji měl pod sebou, na zádech. . . Rozkročenou . . . v náruči . . . a přitom se snažil netížit ji vahou svého těla. Podepřený o lokty se sotva dotýkal, pokud nechtěl intenzívnější kontakt těla o tělo. Podvolila se. Vnímal to. Líbal ji na krku, zatímco jeho penis přejížděl po jejím mokrém klíně. Netlačil se dovnitř. Chtěl, aby její tělo si samo určilo kdy do ní vnikne. Jen se líbali, dotýkali a tak nějak střídavě pomalu vrtěli do sebe. Jejich těla se do sebe vpíjela.

Když ucítil, že jeho žalud pomalu zajíždí dovnitř, pohnul se tak, aby se dál nedostal. Aby zůstal venku. Jen ji dráždil na okraji. Byla v tu chvíli nepříčetná nedočkavostí. Na to čekal. Chytil její ruce a přidržel jí je nad hlavou. Nedovolil jí, aby udělala jediný pohyb, kterým by mohla získat hlubší proniknutí. Pořád do ní zajížděl nanejvýš délkou žaludu. A ven. A dovnitř a zase ven. Bylo to náročné i pro něj. Protože tohle dráždění ho rychle posouvalo k vyvrcholení, ale nemýlil se. Byla hodně citlivá na ten první moment vniknutí. A jeho žalud jí tvarem očividně vyhovoval. Cítil chvění přenášející se z celého těla do onoho jediného místa v jejím těle. Vypětí způsobené touhou ji napínalo jako tětivu. Čekal, až se nadechne a . . .Vystřelil.

Pomalým, ale dokonale napjatým pohybem do ní přirazil celou délkou. S tím, jak do ní zajížděl, ona vydechla v hlasitém hlesnutí. Nečekala to. Udržel se, aby ji nezačal tvrdě a rychle mrdat. Znovu přirazil. Pomalu, celou délkou. Snažil se, aby si vychutnala každý centimetr jeho objemu i délky. Párkrát to zopakoval. Její tělo bylo jako v ohni. Třepotalo se v plamenech spalujících její tělo touhou. Přiložil. Opřel se o její stehna a trošku jí nadzvedl zadek. Zajel ještě o kousíček hlouběji. Ona roztáhla uvolněné ruce a zatnula prsty do prostěradla. Díval se na ní. Viděl na krku vystouplé siluety tepen dusajících rychlostí srdce. Dráždil ho ten pohled. Byla zranitelná, křehká . . . jako vylíhnuté ptáče.

Ten pocit moci nad ní, který měl, ho urval z kontroly. Začal přirážet. Ne rychle, ale tvrdě. Při každém pohybu dovnitř ještě víc prohnul svá bedra, jako by do ní chtěl vniknout celý. Do jedné z dlaní vzal její prso. Pevně ho mnul. Druhou rukou ji chytil za stehno. Nepřemýšlel už. Animálně jí ojížděl a jen vnímal, jak je víc a víc úzká. Chvěla se. Kdyby teď vyklouzl, věděl, že by se do ní už asi nedostal, jak byla stažená. Přesto se snažil o co nejdelší přiražení pokaždé, dokud neucítil vytrysknutí z jejího klína na svém podbřišku. Byl to moment, kdy nemohl už zastavit. Jeho vnitřní stroj už nedokázal zabrzdit a vyvrcholil do ní. Cítil, jak jeho sperma z něj doslova pod ohromným tlakem prýští do jejího lůna.

A taky cítil, že jeho tělo nehodlá přestat. Že ještě nemá dost. Párkrát se nadechl, pak pomalu rozpohyboval i její tělo pod sebou pomalým přirážením. Vrněla blahem. Sledoval ji. Vytékalo z ní celé jejich společné ukojení. Jeho prsty z prsou přešly na její krk. Přejížděl po něm, lehce ho stiskl a v tomto stisku se posunul k čelisti a do vlasů. Zaťal do nich prsty a zároveň tvrdě přirazil. Odezva byla až z hlubiny jejího hrdla.

"Líbí se ti, když mi takhle držíš?" odpovědí mu bylo jen souhlasné zavrnění. Naladil se na právě tuhle její odezvu. . . na intenzitu jejího vrnění. Od mazlivého po hrdelní. Když přidal, jako by ho vyzývala, ať přidá ještě víc. Burcovala ho k tvrdému mrdání a ztrátě kontroly. Dostali se do bodu, kdy on měl pocit, že přešukal svoje vyvrcholení rovnou do další erekce a ona . . . nepočítala, kolikrát se udělala. Chvíli na zádech, chvíli na čtyřech. S jejíma nohama na ramenou, nebo ji ohnul v kleče s nohama u sebe. Chvíli pomalu, chvíli rychle. Vnímal jen jak se pod ním zvětšuje mokro vycházející z ní. Tekla pod ním blahem a on si to blaho nabíral na prsty a dával jí to ochutnat do pusy, aby potom ochutnal z jejich rtů.

Když se dostali do bodu, že už těla odmítala spolupráci, jen leželi vedle sebe na posteli. Ona byla první, kdo z pod jejich těl vydoloval velkou francouzskou deku a přehodil ji, přes ně oba. Ale komu by se chtělo ležet na mokrém, přichoulili se do sebe na druhé půlce postele. Ona se mu položila na rameno, koleno si položila přes jeho stehno a jen se zaposlouchala do jeho nadechujícího se hrudníku.

"Netušil jsem, že mi bude až takové teplo, když jsi mi nabízela přespání tady." dodal unaveně, ale laškovně.

Usmála se spíš pro sebe. Nic neříkala. Bylo hodně pozdě v noci. Nad ránem. A Honza . . . měl samozřejmě budík na telefonu, který ale neměl u sebe. . . .