Otevřená krabička

Byl pátek. Napsala mu textovku, aby nezapomněl, že dnes má přijet dřív. Dorazil. Koukal se na ni. Byla jiná. Měla ten svůj výraz "dneska si chci hrát". Nasedli do auta a vyjeli směr Olomouc, Ostrava . . . SK hranice, Žilina . . . Směrovka na Poprad po šesti hodinách za volantem už by mu dávala tušit kam že si ho to veze, ale už spal. Bylo lehce před půlnocí, když jejich vw vjížděl do podzemního parkoviště pod hotelem v Tatranské Lomnici.

"Vstávej můj milovaný. Jsme tu." Tiše zapředla svým vrnivým hlasem. Pomalu otevřel oči. Podzemní garáž ho trošku znejistěla. Neměl představu kam že to nakonec dojeli. Došli k výtahu. Uvnitř byla karta hotelové restaurace. Jméno hotelu mu bylo povědomé. Jasně. Nový hotel v moderním konceptu architektury kopírující štíty Vysokých Tater, pod kterými stál.

Interiér byl moderní. Sklo, kámen, dřevo. Na recepci mladší slovenka odbavila jejich check-in. Zpět k výtahu. Výtah se otevřel v nejvyšším patře. Vysoký koberec tlumil jejich kroky. Dala se vpravo a na konec chodby. Šel za ní. Poslední dveře nalevo. Karta odemkla zámek. Uvnitř příjemné teplo. V podhledech svítilo ambientní osvětlení teplé barvy. Pokoj byl celý sladěný do pískové, břidlicové a bílé. Stěny byly obložené dřevem. A za těžkými závěsy, sahajícími až na zem, byla prosklená stěna, za kterou byl vidět Lomnický štít v celé své chladné, hrubé kráse.

Cvakla kliku a posunula jednu celou skleněnou tabuli doprava, aby mohla jít na balkón. Milovala to tam. Ten vzduch byl tak jiný, než doma. Zavřela oči. To ticho. Byli tam mimo hlavní sezónu, takže na hotelu bylo ubytováno míň lidí, než obvykle. Bylo to ale poprvé, co ho vzala sebou. Když znovu otevřela oči, přišlo ji, že za štítem Lomničáku vidí slabý nádech zelené polární záře. Nejspíš si to ale jen přála vidět. Utekla sem. Zase. Jako pokaždé. Jen tentokrát ne sama.

Přišel za ní na balkón. Obejmul ji zezadu a svou tvář zabořil do jejích vlasů. Byla o pár let starší. A většinou si z toho dělala srandu, že je její zajíček. Ale moc dobře věděl, že často ji to dohánělo a nebylo to pro ni úplně snadné být tou lehce prošedivělou dámou vedle něj - muže v plné síle, po kterém házely očka dívky i dvě dekády mladší, než byla ona. Koho zajímalo, že on ji miluje za to, co mu dokáže dát jen ona a žádná jiná? Přijala ho takového, jaký byl. Nejen na oko. Bez výhrad. Bez kompromisů. Takového, jaký byl doopravdy, když byl nahý. S jeho nejistotami. S jeho chybami. Říkala, že tehdy v něm vidí podstatu jeho lidskosti. Tu skutečnost a opravdovost v něm. Sílu.

Jen ji mlčky obejmul, aby ji chránil před nočním chladem hor. Vnímal, jak se mu uvolnila v náruči. Jak se do něj vchoulila. Narovnal se, aby ji ještě víc přivinul k sobě. Byl skoro o hlavu vyšší, než ona. Využila toho. Opřela se do něj a její nepoddajná šíje se uvolnila na jeho rameno.

Chvíli jen stáli. Dívali se na tu majestátnost hory čnící před jejich zraky. Nebe bylo indigové, jako starý inkoust. Hvězdy padaly do jejich očí, které ztrácely pomalu veškerou únavu a vracely do nich chuť žít. On to tak aspoň viděl.

Společná sprcha. Umyl jí záda. Rád po nich kreslil svými prsty. Tála v jeho dotecích jako jarní sníh. Bylo už okolo půl druhé v noci, když se dostali do postele. Usnula mu na rameni, což se moc často nestávalo. Většinou měla ráda svůj prostor na spaní. On to jen uvítal. Zakryl ji dekou a vdechujíc vůni jejích vlasů usnul i on.

Ráno vstali na snídani, přes den si vyjeli lanovkou na Skalnaté pleso, kde si dali kávu a užívali si paprsky slunce. Oběd v Lomnici. Nějaký ten relax ve wellnessku. Nikdo neřešil jaký spolu mají vztah. Byl to hotel, kam nejezdili puritánští katolíci na rodinné dovolené. A venku? Stačilo jen dioptrické brýle vyměnit za sluneční, rozpustit vlasy a přes těch pár šedin nasadit pletený bílý baret s bílou bambulkou. Mladý pár na dovolené.

Překvapilo ho, že na večeři je usadili jinam, než kde seděli ráno. Přímo manažer restaurace se jim začal věnovat a nabízet víno. Vybrali si. Během okamžiku měli víno i předkrm na stole. Pak několik chodů, kde šlo spíš o to, aby ochutnali od každého něco. Bavilo ho to. Na závěr limetkový cheesecake. Ona z kabelky vytáhla černou krabičku zavázanou tmavě zelenou stuhou.

"Přeji ti krásné narozeniny, můj milovaný." dodala.

Otevřel krabičku. Uvnitř manžetové knoflíčky z chladného kovu. Do každé byl usazený jeden vltavín. Elegantní. Decentní. Vzal si její ruku do své. Měla je teplé. Před dotekem neuhnula, jako to občas dělávala mezi lidmi. Díval se jí do očí. Její pohled cosi sliboval.

"Půjdeme?" zeptal se. Chtěl si rozbalit ji. Zvedla se. U baru podepsala účet a nechala to nahrát na číslo pokoje. Výtah. Sotva se zavřely dveře, namáčkl se na ní. Chtěl, aby cítila jeho sílu, která se v něm vzpínala. Cinkl výtah, otevřely se dveře. Pár kroků po chodbě, načtení karty, cvaknutí zámku. Sotva se dveře zavřely, začal ji hladově líbat. Její přerývavý dech ho neomylně vedl. Vyhrnoval ji šaty. Nepřekvapilo ho, že měla pod nimi jen kalhotky. Pořád měla plná a pevná prsa, takže si to mohla dovolit. Klekl si k jejím nohám. Jednu nadzvedl, aby ji posunul stranou a dostal se mezi její stehna. Lesklý temně zelený satén zdobený černou krajkou, začínal mít temnější odstín v jejím klíně. Zabořil do látky svůj nos. Vnímal vůni jejího chtíče.

"Dneska máš narozeniny můj milý. Dneska to bude jinak." pronesla tichým, ale dost nekompromisním hlasem. Pozvedla ruku, aby mu ukázala na postel.

"Svlékni se prosím. Chci tě nahého."

Její dominantní nálada ho provokovala. Málokdy si přebírala roli té, co vede. O to raději byl, když to udělala. Svlékal se v očekávání toho, co by snad mohlo přijít. Zatímco ona stála před ním mírně rozkročená v černých lodičkách prodlužujících její nohy a kalhotkách, co evidentně byly mokré od jejího vzrušení, které se snažila nedávat najevo, on sundával vrstvu za vrstvou, až zůstal nahý sedět na posteli. Přišla k němu. Její soustředěný pohled doprovázel pomalé doteky jejích prstů na jeho tváři.

Tentokrát si klekla ona. Vzala do ruky jeho tvrdnoucí penis. Kolem jeho žaludu obtočila své rty a začala ho sát. Kousek po kousku. Dlaní se opřela o jeho hrudník. Naznačila mu, aby se položil. Udělal to. Roztáhla jeho stehna ještě víc od sebe. Jeho penis si vzala do ruky, zatímco její rty se přisály na jeho koule. Zasténal. Měla ho na lopatkách. Doslova. A tušil, že to ještě ani zdaleka nebude konec.

Slyšel jakési cvaknutí plastového uzávěru. V tu chvíli její prst mokrý od gelu začal zajíždět přejíždět od koulí dolů . . . a nezastavila se, dokud nezačala masírovat jeho zadní vrátka. Bříškem prstu mnula vstup dokud se sám nepoddal jejímu pohybu. Její hlava se přiblížila zase jeho rozkroku. Jazyk začal rejdit pod koulemi. On začal sténat už pravidelně. A jí se to očividně líbilo. Její upřený zrak na něj působil tak přísně, že zatoužil, aby ho ztrestala za nějaký drobný prohřešek.

Její prst se začal dostávat do něj. Pomalu. Ucítila prvně jak se sevřel kolem ní. Nehýbala se. Pak pomalu začat zajíždět dovnitř a ven. Dráždila u toho jeho prostatu zevnitř. Dávala si na čas. Tempo nebylo ani rychlé, ani pomalé. Ale pravidelné. Dokud nezastavila, aby si vzala polibek z jeho rozkoší pootevřených rtů. Lehce ho u toho kousla do spodní rtu. Odvedla tak pozornost od toho, co chtěla udělat. Druhý prst. Zajel do něj takřka bez odporu. Byl její. Jen její. Ta představa ji vzrušovala víc, než cokoliv jiného.

Druhou rukou si zajela pod kalhotky a začala si mnout klitoris ve stejném tempu, jak do něj přirážela. Sledoval ji. Jeho dech se rychlil a zastavoval. Její prst byl tím na spoušti. Cítila, že chce jít do finiše. Zastavila.

"Ještě ne." zašeptala. "Ještě si to párkrát zopakujeme." a její prsty se na okamžik zastavily jen aby za chvíli pokračovala. Tou dobou se už nedotýkala jeho penisu. Viděla, jak se se vzpíná. Volal po jejích rtech. Ale byla nekompromisní. Pomalu zajela dovnitř. Tentokrát začala pohybovat konečky prstů. Cítil, jak mu přejíždí po prostatě. Nahoru a dolů. Hrála si s jeho pořád rostoucí nadržeností. A když vypadal, že se už udělá, tak se jen přestala dotýkat a pomalu zase začala přirážet dovnitř a ven. Chvíli. Pár přírazů. A zase přestala vyjíždět ven a začala znovu masírovat jeho prostatu. Jenže tentokrát nepřestávala. Její doteky ho neomylně vedly k tomu, aby se udělal přímo na její obličej a prsa.

"Můžu se udělat na tebe?" zeptal se už na hraně příčetnosti. V tu chvíli si vzala do volné ruky jeho penis a přisála se na něj rty. Kombinace rozdrážděné prostaty a podtlaku v jejích ústech ho katapultoval kamsi vysoko. Spolykala vše. Jako vždy. Milovala chuť jeho sperma. Díval se na ní s obdivem. Byla prostě tak jiná. Občas zvrhlá, občas upjatá. Vždy ale věděl, že klade jeho slast před tu svou.

"Je čas ti oplatit má lásko." pronesl v uvolnění mysli. Pak mu došlo, že to bylo poprvé, co ji tak oslovil. Ona jen ležela vedle něj a dívala se na jeho tvář. Na jeho nahé tělo. Líbil se jí. Věděl to. A ona? Byla jeho. Jen jeho. Nikdy by nikomu nedovolil. . . Zase se jeho myšlenky na okamžik vrátily k její minulosti. Světlá jizva v její kůži byla téměř neviditelným svědkem. Jeho. Jen jeho. Nikdy nedovolí, aby jí kdokoliv ještě ublížil.

Potřeboval ji mít. Teď.