Nedělní noc

Dívala se mu do očí. Chvíle, kdy okolní ruch přestal působit na její podprahové vnímání. Jeho hlas. Slova. Přitahoval si ji k sobě na tenké, rudé šňůrce jejího zvráceného chtíče. Pozvolna namotával její pozornost na své myšlenky. Byla dychtivá se ho dotknout, ale nedovolil jí to. Provokovalo jí to. Směla jen naslouchat.

Doušek chutné kávy. Slova z jeho rtů. Jeho vůně. Poddávala se mu. Pozvolna, pomalu si ji získával. Její důvěru, respekt. Jeho otevřenost ji uklidňovala. Ji. Nedůvěřivou, arogantní mrchu. Minutu za minutou. Až večer kousek pokročil. Stejně jako oni. K němu.

Svlékal vrstvy její bytosti. Ta tenká, rudá šňůrka se mezitím obtáčela kolem ní. Utahoval ji. Pevně. A tak se pomaličku zařezávala do kůže. Kreslila do ní cestičky jako stezky velbloudích karavan v pískově bledé poušti jejího těla. Oblé duny jejích prsou i pohoří jejích boků a stehen křižovaly stopy beduinů jdoucích za sebou v dlouhých pěšinách. Přesně tam, kde se šňůrka dotkla jejího těla, kde ho obepla a kde se do něj zatnula.

Tvořil umělecké dílo. Exponátem ale nebylo její tělo, přestože ukazoval její žádostivé rty, tvrdé bradavky a obnažený klín. Zavěšená v závěsu. Svázaná. Zdánlivě lapená.

A přesto . . . v očích cosi hořelo. Touha, síla, chtíč.

Jeho prsty se jí dotkly. Nevinný dotek na předloktí. . . které obtáčela rudá šňůrka. Ježily se jí ty jemné chloupky vzadu na krku. On mlčel. Další dotek. Na tváři. . . Prsty přejel po lícní kosti. Ona přivřela oči. Krátký okamžik, který si vychutnala jako by trval desítky minut.

Rozepnul si kalhoty. Stoupl si k ní. Cítila jeho penis, jak se otírá o její kůži. Vzrušovalo ji to. Díval se na její pootevřené rty. Naklonil se k její hlavě. Nadechl se její vůně a jen zašeptal:

"Chci, abys mě teď vykouřila až do konce a pak vše spolykala."