Naima Sahid - část 20.

Když přistáli zpět na základnu, tak na přistávací ploše stál cizí ekranoplán. Vypadal podobně, jako ten jejich, ale model byl novější a měl vylepšené opláštění proti pulsním střelám, co používali povstalci nebo . . . dvojkoví droidi. Richarda to zaujalo, ale měli bríf na štábu po akci, na který musely všechny týmy. 

Velící s nimi probral celou akci. Informace o brýlích ho zaujala. 

"S kým chtějí komunikovat? S Vámi?" zeptal se ho. 

"Netuším, jestli to bylo adresováno konkrétně mně." dodal. Inge to souhlasně odkývala. 

"Komunikovali přes palubní obrazovku v želvě." dodala.

"Dobrá. Technikům dám povel, aby brýle připravili k užívání. Připojíme je tedy do otevřené sítě a analytik skrze ně mohl navázal spojení. Můžete jít."

Když Richard zavíral jako poslední dveře, Inge na něj čekala na chodbě. 

"Mám volno, co ty?" prohodila laškovně.

"Já zatím taky." dodal zvědavě.

"U tebe? Za . . . patnáct minut?" přednesla návrh. Richard kývl. 

Došel do svého skyhousu, dal si sprchu a když uslyšel tiché klepání na sklo, jen na sebe oblékl župan. Nebylo třeba si na něco hrát. Oba věděli proč k němu Inge jde. 

Slušelo jí to. Převlékla se z maskáčové kombinézy do šedého termokompletu, který zvýrazňoval její siluetu. Richard měl sice rád výraznější křivky, ale na základně byla i průměrná holka za hvězdu. 

Jen se zavřel posuvný panel dveří, tak mu začala rozvazovat župan. Tohle si Richard nechal líbit. I to, co následovalo. 

Už když ho rozvazovala, zavadila rukou o jeho nadržený, k akci připravený penis. Jen si klekla mezi jeho nohy a přisála se na jeho žalud. Richardův chtíč letěl enormně nahoru. Jazykem přejížděla po celé jeho délce a postupně ho polykala hlouběji a hlouběji. V její puse zmizela téměř celá jeho délka. Tahle holka věděla jak přeblafnout chlapa. 

"Inge zpomal nebo . . . " 

Nezpomalila. Prstem mu masírovala cestičku od koulí dozadu. A na dírce se zastavila, aby ji promnula a zase se vracela zpět. 

"Zastav a lehni si." odtáhl se od ní, aby se jí vyprostil z pusy. Trošku protestovala. Chtěla pokračovat. Richard jí ale ukázal na gauč. Inge se tedy posadila. Richard vzal její levou nohu a otočil ji tak, aby na gauči ležela čelem k němu. Rozepnul jí vršek termokompletu. Ani ho nepřekvapilo, že její prsa byla uvnitř na ostro. Lákalo ho zjistit, jestli je na ostro i dole. Nebyla. Měla bílé kalhotky, které lehce prosvítaly a naznačovaly, že Inge už taky bude pěkně mokrá. 

Stačil dotek prstů přes látku kalhotek. Cítil to horko a vlhko. Masíroval jí klitoris přes jemnou látku. Inge tiše vzdychala. On byl rád, že přestal mít zoufalou potřebu už konečně stříkat. Ale taky věděl, že jak do ní zajede, bude to rychlé. 

Začal pomalu. Žaludem se třel o mokrou štěrbinku přes kalhotky. Jen tak zlehka. Dráždilo to ho, ale očividně i ji, protože kalhotky byly víc a víc mokré. Zajel pod ně, ale ne do ní. Jen přejížděl od klitorisu dolů a zase nahoru. Byla hodně mokrá. Lákalo ho to zajet dovnitř, ale chtěl to vydržet. Chvíli ji dráždil, než se sama doslova nabodla a on do ní zajel špičkou. Byl to moment, když už nechtěl zpět, ale naopak chtěl víc. Přirazil tedy zbytkem délky do ní. Její tiché sténání začalo být konečně pořádně slyšet. Richard se ani neobtěžoval sundat jí kalhotky. Jen je odhrnul stranou a projížděl tu mokrou, nadrženou holku, dokud necítil, že se udělá. Vyjel z ní ven a udělal se jí na pevná prsa a vysportované bříško. 

Nalehl si na ni, aby ochutnal konečně její rty. Pomalu se líbali. Vrtěl se na ni a jeho penis znovu tvrdnul, jak rejdil po její kůži pokropené jeho spermatem. Za pár minut byl zase připravený ji šukat. A tak do ní zajel znovu. Celé se to opakovalo do bodu, kdy cítil, že už bude. Chytil ji za boky, otočil si ji na čtyři a s penisem mokrým od ni, se začal pomalu tlačit do jejího zadečku. Byla nadržená, mokrá a chtěla to. Stačilo maličko zatlačit a její úzký zadek ho pohltil. I s jeho náloží spermatu. 

"Musím už letět. Mám za patnáct minut meeting skrze operační plán. Dorazili nějací experti pro tým Charlie. Můžu použít tvoji koupelnu?" dodala sotva zkrotili dech.

"Proč experti pro Charlie, k čemu?" 

"Jejich poranění fyzického charakteru jsme zvládli, ale měli poškozené čipy proti stárnutí. Vlastně těm čipům někdo změnil funkci. Místo aby stimulovaly tělo k pomalejšími stárnutí a monitorovaly životní funkce, tak jim čipy dávaly drobné, téměř neměřitelné impulzy a ty je držely ve stavu podobném umělému spánku. Nedokázali jsme to s naším vybavením změnit. Musel by se jim buď odoperovat čip, nebo zavolat tým specialistů."

"Aha. Jo. Chápu. Takže tým Charlie  . . . je v ohrožení života, nebo . . . ?"

"No jak se to vezme. Nevíme, co s těmi čipy je, takže všechny držíme na monitorovaní všech životních funkcí. A vlastně spí." poslední slova volala z jeho sprchy. Richard přemýšlel co za experty povolali, když lítají vlastním ekranoplánem. Inge mezitím vypadla. Richard si dal taky sprchu, oblékl se a šel ven. Trošku se mu sevřelo hrdlo, když uviděl imatrikulační znaky marocké zóny. 

"To je blbost. Co by tady  . . ." šeptal si pro sebe Richard.

"Ahoj Richarde." ozval se ženský hlas za jeho zády. Naima. Začínala jako biomechanička u povstalců. Byla známá jako nejlepší tvůrce biomechanických náhrad. Časem se naučila práci s čipy. Uměla s nimi divy. Přehrát ho pro jiného vlastníka, uprgradovat výkon v případě, že vlastník potřeboval s něčím pomoci a nechtěl to řešit přes ofiko zdravoťáky, odstranit ho, přidat ho k jinému čipu, rozšířit jeho kapacitu či jakákoliv jiná řezničina přes mozek v kombinaci s nějakým tím kousíčkem drahého kovu. Než ji dostali od povstalců jako odměnu za to, že pustili jejich uvězněné bratry. Dostali nebylo to správné slovo. Za Naimu zaplatili 50 povstaleckých bojovníků, co měli pochytané v celách. Ta tehdy dostala nabídku - dělat pro zónu, nebo odevzdat veškeré implantáty a čipy. A že jich měla. 

V hlavě čip proti stárnutí. Špičkové kvality, který si sama sestavila. S ním komunikující implantáty v očních důlcích, aby mohla vidět. O svoje oči přišla, když ji zajala jiná skupina povstalců. Byla to podmínka, aby ji vrátili živou. Bez očí. Ty, co měla teď, vypadaly jako živé. Kdo nevěděl, nepoznal by to. Jen musela nosit sluneční brýle. Neuměly dostatečně odstínit přímé světlo a zasahovalo ji oční nervy. Další měla v čelisti. V zubech. O půlku jich v zajetí přišla. Ty umělé mimo jiné měly vestavěné malé zásobníčky na silné anestetikum. Trpěla často bolestmi, které neuměl zastavit ani dobrý čip. I to byl pozůstatek z uvěznění. 

Pak takové ty designové kousky jako čtverky prsa nebo domodelovaný perfektně kulatý zadek. Pojistky jako záložní čip, který by v případě potřeby nakopl její srdce. Nějaké pohybové . . . Dva kloubní implantáty v pravé noze co si pamatoval a možná ještě nějaké další. A pak takové hračičky jako umělý prst na noze, který ji kdysi rozdrtil hydrojet.

Richard nepochyboval, že sbírka implantátů se u Naimy za ty roky rozrostla, přesto vypadala líp než si ji pamatoval. 

"Co ty tady děláš? Není tu na tebe zima?" zeptal se překvapeně.

"Jsem tady kvůli těm raněným. Služebka. Odskočila jsem si z bunkru na Sahaře."

Richard na ni zíral. Navzdory tomu, že měl už prázdný pytel, cítil, že se mu začíná zvedat jeho mužské sebevědomí. Naima ho brala už tenkrát, když ji dostali od povstalců a on ji měl svěřenou, aby nezdrhla zpět.