Mraveneček

Sedím na záchodě s kalhotkama u kotníků a sleduju ty malé svině, co z chodby našly skulinku do mojí intimní chvilky. Zamačkávám je. Dokončím svou intimní chvilku, dám rychlou sprchu a jdu si uvařit kafe. Budíš se. Zvuk mletí zrna tě prostě vždycky probudí a já si vždycky říkám "Do pr. . . to jsem nemusela."

Stojím tam a sleduju tu hnědozlatou krásu stékající do hrnku z IKEA. Přijdeš za mnou. "Dobré ráno miláčku" a dáš mi pusu. Jsi ještě v takové té bublině rozespalosti se vším všudy a víš to. Poprosíš o kafe zatímco jdeš absolvovat svůj probouzecí rituál. Mám volný den, takže se dám do dělání lívanců. Kuchyň se provoní máslem na tefalce. Slyším vodu ve sprše a říkám si, že je vlastně fajn den, než se to zase určitě všechno nejpozději v devět podělá. Ale ještě mám hodinku a půl čas. Ještě nemusím přemýšlet nad tím co. 

Přicházíš za mnou. Očividně jsi se ještě úplně neprobral, ale tvoje erekce očividně myslí napřed. Ujídáš mi lívance doslova z pod ruky a tiskneš se na můj zadek. Cítím, jak jsi tvrdý a jak bys ocenil rychlovku mezi těstem, talířem, hrnky s kávou a sporákem. Jen povyhrneš triko, sundáš mi gaťky a rukou zajedeš mezi stehna. Zamrníš něco jako že to by šlo a začneš mě dělat. Je ti doslova u prďky, jestli ty lívance spálím. Prostě mě začneš šukat. Pomalu, líně, ale příjemně. Víš, že mě tím vždy nejlíp rozdráždíš. Sakra, rozliju těsto. Honem ho sbírám prstem, jenže ty nějak netušíce situace tvrdě přirazíš a já si spálím prst. Debilní nápad šukat u dělání lívanců. A znovu a zas. Teču a chci to. Prohýbám se v zádech a konečně ti umožním přístup k ještě lepšímu zárazu. Začínám být hlučná. Pálí se těsto. "Jo, nepřestávej!". Je to jízda. Parádní. Po chvilce mi zcákáš zadek. Zabila bych tě za to. Pánvičkou do hlavy. Sakra. Zachraňuju co se dá. V tomto případě aspoň pánev. Chci se napít kafe a . . . "Auuuuu sakra!" kousl mě mravenec.