Motýlek

Bylo druhé úterý v měsíci. Pro většinu lidí běžný den. Ne pro ni. Těšila se na něj. Byl to její oblíbený zákazník. Jediný, kterého brala po "zavíračce". Chodil vždy v šest večer. Poslední zákazník. A vždy tento den.

I dnes přišel minutu před šestou. Jako vždy. Usmála se na něj. Tento jejich rituál se odehrával již po osmé. Vždy téměř bez jediného slova. Odloží si věci. Posadí se do židle. Ona přes něj natáhne bílý plášť a zapne mu ho za krkem. Poté mu okolo krku položí bílý ručník. Bere si do ruky misku a štětkou v ní rozmíchává mýdlo na holení. Krouživými tahy jej nanáší na jeho tvář. Zas a znovu. Pořád dokola, dokud vousy dostatečně nezměknou. On má zavřené oči. Jako vždy. Ona se dívá na každý kousek kůže. Sleduje jeho rty. Siluetu jeho nosu a brady. Lícní kosti. Jeho rysy ji fascinují.

Bere do ruky břitvu. Rozdělá ji. Vedle vybalí z papíru novou žiletku. Rozpůlí ji a polovičku vsadí do břitvy. Mechanicky naučené pohyby prstů, které kdysi hrály na klavír a dnes holí tváře. Dezinfekce. Umytí.

Tupou hranou břitvy stírá pěnu z mýdla, která zůstala na zastřižených vlasech nahoře u lícní kosti. Otáčí břitvu. Její ostří se dotýká jeho kůže. Přesné, klidné tahy směřují po tváři dolů. Vnímá jen jeho dech na hřbetu pravé ruky. Každý další tah směřuje blíž k nosu. Mýdlovou pěnu, kterou setře, utírá do hrany levého zápěstí. Pak linie spodní čelisti a krk. Je klidný. Za ta setkání už jí věří, že ona ví co dělá. Dotýká se jeho kůže, aby ji napnula a břitva mohla po kůži hladce sjet.

Druhá strana tváře. Stejný postup. Na závěr zbývá brada a pod nosem. Dává si záležet. Hotovo. Bere si čistou štětku. Namočí ji v misce s vlažnou vodou a stírá jí z tváře zbytky mýdla. Pak nahřátým ručníkem osuší jeho tvář. Kolínská voda. Balzám. Sundává z něj ručník i bílý plášť. On se dívá do zrcadla. Po tváři si přejede prsty. Zaplatí.

"Opět druhé úterý v šest?" zeptá se ho nad objednávkovým zápisníkem.

"Ano." odpovídá. Chvíli váhá.

"Měla by jste na mě čas i jindy?" zeptá se nevzrušeně. Ona listuje v diáři.

"Kdy by Vám to tak vyhovovalo?"

"Kdy ráda večeříte?" zeptal se. Teprve teď k němu zvedla zrak. Viděla hloubku v jeho pohledu. V těch hnědých očích.

"Mám tu nedaleko restauraci a rád bych Vám uvařil. Pokud dovolíte." dodal jako by na vysvětlenou.

Domluvili se na další týden. V úterý. V šest.

Týden utekl. Přišla na smluvenou schůzku. Překvapilo ji, když měla restaurace zavřeno s dovětkem, že je uzavřená společnost. Napsala mu zprávu, že asi zapomněl, že to nechají na jindy. Obratem jí přišlo, že tou společností má být ona. Otevřely se dveře. A v nich stál on. Jen v černých kalhotách a bílé košili s motýlkem. Měl přes to na sobě ještě kuchařskou zástěru. A podle vůně nejspíš něco dokončoval v kuchyni.

Usadil ji k prostřenému stolu. Nalil jí bílé víno. Suché. S výraznou kyselinkou. Připomínalo jí nazrálý angrešt. Večer začal. Neměl v plánu ji oslnit složitou gastronomií. Za ty návštěvy u ní v holičství si všiml drobných náznaků čím by mohl uctít její chuťové buňky. Byla mu inspirací. Tvořil spíš intuitivně. Jako hudební symfonii pro jediného diváka.

Začal anglickým roastbeefem. Byl ještě teplý, když ho před ní krájel. K tomu položil tři plátky opečených brambor a lehce polil holandskou omáčkou. Sledovala jeho ruce. Precizní řezy. Jemné servírování na talíř. On sledoval její dekolt v černých šatech. Nebyl nijak laciný. Spíš podněcoval fantazii. Stejně jako vlasy, které z části měla vyčesané a z části nechané volně splývat po ramenou na její záda. Přitahovala ho její šíje. Cítil, jak se z ní uvolňuje nevtíravá vůně parfému.

Téměř mlčky si vychutnávala jednu chuť za druhou, které se jí rozlévaly v ústech.

Když před ni položil hluboký, bílý talíř s krémem z muškátové dýně, chtěl ještě trošku podráždit její smysly a před ní do něj vymačkal pár kapek šťávy z pomeranče. Ta svěží, sladká vůně se jí dostala hned pod kůži. Usmála se. On v jejích očích uviděl oheň, který ho přitahoval.

Jako hlavní chod naservíroval na ohni pečené křepelky. Musel kvůli tomu sice roztopit oheň ve venkovní kuchyni, ale z ohně chutnaly vždy nejlíp. Troška citrónu a tymiánu. Přidal grilovanou zeleninu. To už pili plné červené víno karmínové barvy s cihlovými odlesky, co v sobě mělo chuť starého třešňového sadu a kousku hořké čokolády. Kapka vína se jí zastavila na spodním rtu. Chtěl ji ochutnat. Z ní. Jeho pohled se zdržel o něco déle. Ona se cítila svlékaná jeho prsty i přesto, že byl naproti ní na druhé straně stolu.

Pár vteřin. Čas změnil rychlost ze vteřin na údery srdce. On znal její doteky. Věděl, co s ním dělají. Jak ho rozpalují. Zvedl se, že odnese talíře, ale než ten talíř vzal ze stolu, jeho prsty se zastavily, aby tu kapku vína setřely. Byl to ten dotek, který zabrní v podbřišku.

Pohled do očí co trval úder srdce. Vydechla. Chtěl ji mít. A teď věděl, že ona chce ho. Ne pro sex. Ne pro potřebu se udělat. Chtěla mu patřit. A on chtěl být v ní.

Odložil talíře. Uchopil její dlaň a zvedl ji, aby ji mohl hned posadit. Na stůl prostřený bílým ubrusem. Díval se jí do očí. Čekal. Snad na svolení. Mlčela. Její dech byl soustředěně pomalý. Její prsa se s každým nádechem zvedala. Chtěl je uchopit. Stisknout do zubů bradavku. Pevně je mnout.

Natáhla ruku pro sklenku vína. Ukazovákem druhé ruky nabrala pár kapek vína a potřela si jimi rty. Čekal jen krátký okamžik. Doslova se do ní zakousl. Její slastný vzdech mu v kalhotách ubral ještě o něco víc místa, než kolik mu už tak chybělo.

Vyhrnul jí šaty nad boky. Kalhotky z černého saténu zdobené krajkou, se leskly v jejím klíně. Bál se věřit, že po něm touží a toužil se dotknout, aby cítil mokro jejího chtíče. Nedočkavě tiskl její boky, zatímco ho opájela svou vůní na šíji. Rozepnula knoflík jeho kalhot. Byl to moment, kdy věděl, že pokud mu rozepne i zip, už nedokáže zastavit. Rozepínala ho. Její prsty se přitom dotýkaly přes látku jeho přirození. Chtěl do ní. Hrozně chtěl do ní. Rozervaný touhou se snažil krotit zvíře v sobě. Než její dlaň zajela do jeho kalhot.

Vnímala tepající chtíč v něm. Cítila tu horkost. Napadlo ji, že opravdu hoří touhou. A ona jeho touhu chtěla hasit. Přitáhla se na něj. Na jeho rozkrok svým klínem. Mokrý satén se dotkl kůže na jeho penisu. Otírala se o něj pomalým pohybem nahoru a dolů. Držel poslední článek řetězu. Chtěl se urvat. Už nemohl krotit ten chtíč.

Poodrhnul její mokré kalhotky na stranu a bez ptaní do ní vstoupil. Celu délkou. Tvrdě a přesto v jeho dotecích byla veškerá něha. Další hlasitý vzdech. Pomalu se v ní pohyboval. Cítil, jak mu jde celým tělem naproti. Položil ji na stůl. Vyhrnul jí šaty a přetáhl přes hlavu, ale ponechal jí je na předloktích. Nevyprostila se z nich. Díval se na ni. Skoro ho vybízela, aby to udělal. Svázal její zápěstí svým rozvázaným motýlkem. Její bělostná kůže. Růžovohnědé hroty bradavek na plných prsou. Byl v ní, ale toužil se do ní ponořit ještě víc. Napít se z ní a sytit její hlad.

Vzal do ruky sklenici s vínem a začal ho lít mezi její prsa. Rudé pramínky stékaly po její kůži. Víno dostávalo najednou úplně jinou chuť. Zemitější o její ženskost. Plnější o chuť jejího potu. Vonělo po hříchu, který nabízela její duše. Chvěla se. Vzdychala. Víc a víc. Roztíral víno po její kůži a pak jí ho dával sát z jeho prstů. Šukal ji. Tvrdě. Nedokázal se ovládat. A ona to přijímala. Přirozeně jako by pro něj byl ulitá.

Její dech se zastavil, aby se zase rozběhl. Tělo se napínalo víc a víc. Zvíře v něm skočilo. Zatnulo své drápy do bělostného masa její prosby.

"Ještě. Nepřestávej. Prosím." odsekávala slova po každém prudkém nadechnutí. Pak zaznělo jeho jméno. A znovu. Ztrácela se v orgasmu, který mu dala. On v tu chvíli do ní vložil sebe. Jeho sperma smíchané s jejím mokrým orgasmem a vínem kreslilo na její kůži cestičky, po kterých směl kráčet jen on.