Medová slast

Stála před ním. Bez hnutí. Její šaty byly z tekutého medu, který stékal dolů po její kůži. Jeho jantarová barva propůjčovala její kůži zlatý odstín. Její hrdou tvář rámovaly kaštanové vlasy vyčesané do spletence na jejím zátylku. Její oči se dívaly upřeně na něj. Žhnuly jako když se převaluje horká láva v proudu divoké vody. Sladká. Žhavá. A přesto tak odměřená. Chtěl ji zkrotit. Chtěl ji mít. Chtěl slyšet, jak ho prosí, aby si ji vzal. Tvrdě. Ze zadu. Přesto své myšlenky držel ještě pořád na uzdě.

"Zatanči mi!" řekl ji s předstíraným nezájmem. Ona povytáhla obočí.

"Nehraje hudba." odpověděla se zbytkem důstojnosti pokořené panovnice země, kterou si on nárokoval. On pokynul na svého sluhu, který se staral právě o jeho boty. Odběhl.

Zatímco čekali, jejich oči se stále dotýkaly v dlouhém pohledu. Chlapec přiběhl i s několika hudebníky, které si jeho pán sebou přivezl ze země písečných dun. Ti spustili táhlou, tesknou melodii, kterou tklivě zpívaly ženy pouště, když truchlily pro své blízké, co opustili tento svět.

"Ještě nějaká výmluva?" zeptal se jízlivě.

Zavřela oči. Své ruce zvedla nad hlavu a nechala proudit tělem melodii. Rozechvívala ji a ona se začala pozvolna vlnit až přešla do emotivního tance. Med stékal po její kůži dolů s každým krokem a ona se tak pomaličku svlékala do své nahoty.

"Otevři oči!" chraplavým hlasem pronesl on. Ona otevřela oči a on v nich uviděl údiv nad jeho počínáním. Seděl na jejím trůnu a honil si svůj penis vytažený ven z nohavic. Přímo před ní. Nad jejím tancem. Rychlé tahy jeho ruky předbíhaly tempo jejího tance.

"Klekni si sem!" a ukázal před sebe.

"Pohni! Král nečeká!" dodal rozladěně. To už byl moment kdy, ji dva muži z jeho gardy chytili v podpaží a vlekli ji před něj.

Její tmavé, tvrdé hroty bradavek měl na dosah ruky. Klečela před ním. Její tvář měl téměř u kolen. Cítil, že se už udělá. Že jí postříká...

"Je právě sedm hodin a přinášíme Vám ranní přehled zpráv" zaznělo z budíku nalevo od jeho hlavy.