Manažerka a právník

Seděla v křesle své kanceláře. Bylo za deset dvě pátek odpoledne a poslední schůzka byla domluvená právě na druhou odpolední. Kroky v chodbě, zvuk zapínajícího se kávovaru. Kolega, který řešil právní stránku kontraktu dorazil. Uhladila si už tak perfektní černou pouzdrovou sukni ke kolenům. Dvakrát klepnutí a kolega si pokládá kávu na stůl i s deskami. Vysoký padesátník, který je špička v oboru obchodního práva.

"Máš se dobře?" ptá se s obvyklým úsměvem.

"Jsem utahaná. Tenhle týden je to čtvrté výběrko pro státní sektor, co finišujeme. A další dvě musím dochystat do pondělka."

"Chceš namasírovat krk?"

Tázavě zvedám jedno obočí. Nečekáš na odpověď. Přejdeš za mě a zeptáš se nevině "Mohu?" a aniž bys čekal na odpověď, dáváš mi vlasy na stranu. Tvoje palce se vtisknou do kůže okolo krčních obratlů. Pohled na hodiny. Máme sotva pár minut. Nemůžu se uvolnit. Jednak čas, jednak to, že se mě dotýkáš. Podání ruky, letmý dotek při předávání si pera nebo tak ano . . . ovšem nikdy nic víc.

Máš překvapivě silné prsty. Na pár vteřin zavřu oči. Tvé palce jsou na přechodu krční a hrudní páteře, zatímco zbytek tvých prstů přejíždí po mé šíji. Zajedeš hlouběji do svalů, jenže to nečekám a z mých úst spontánně vyjde sice tichý, ale slastný vzdech. Tvé dlaně se posouvají o něco níž, kam je límec mé košile pustí. Hladíš, tiskneš, mneš. . . jedna z dlaní změní směr, hladíš a mneš kůži na mých ramenou, pokračuješ na klíční kost, rozepínáš knoflíček. Chci říct ne, nejde to, není to okey, mají dorazit klienti, ale nechci. Posouváš se pod podprsenku a mezi poslední články svých prstů bereš moje bradavky. Slastně zavrním. Tvůj stisk ještě zesílí. Uvědomuju si, jak jsem si opřela hlavu o tvůj bok. Na tváři vnímám látku tvého saka. Uvědomuji si tvou vůni. Druhá ruka zajíždí ke druhé bradavce. Tisknu se do tebe. Vnímám tvou erekci přes látku poklopce kalhot. Uvědomuji si každou vlnku vzrušení ze tvých doteků i z vědomí, že po mně toužíš. Díváš se na mě. Pozoruješ výraz mé tváře, díváš se mi do očí. Sleduješ můj hrudník zvedající se s každým přerývavým nádechem. Je to tak příjemné. Poddávám se tvým dotekům. Otáčíš křeslo tak, abych byla k tobě čelem. Z manžet vyndáváš knoflíčky. Za pár vteřin dáváš od sebe má kolena. Tentokrát zvedáš jedno obočí ty a proneseš "Podvazky?".

Sedím tam rozkročená, s polorozeplou košilí a tvými prsty přejíždějícími po látce mých saténových kalhotek. Nahoru a dolů. Přejíždíš přes ně po mém klínu. Začínám vrnět. Moje boky se nepatrně zavlní a nastaví se vstříc tvým dotekům. Moment, kdy tvůj palec zajede pod lem kalhotek a poodstrčíš je stranou, aby tvé další prsty pokračovaly v masírování. Přestávám se hlídat. Vzdychám, vrtím se a chci tvé prsty v sobě. Zajedeš do mě. Krása. Prstíš mě a já vzdychám ještě víc, hlasitěji a rychleji. Díváš se přitom celou dobu na mě. Druhou rukou mi vykasáš košili a hladíš mě po břiše, žebrech a přes látku podprsenky, kterou poodsuneš dolů, až tvá dlaň zaujme její místo. Jen pomalu mneš moje prso. Sedím sesunutá do sedáku, vystrčený svůj klín před tvůj obličej a připadám si jako sprostá coura, ale . . . užívám si to. Mám pocit, že slyším klapnutí dveří a hlasy, které během okamžiku ztichly. Nepřestáváš. Cítím, jak se blížím vrcholu. Ruce zatínám do opěrek křesla, propínám nohy. Během pár vteřin po vnitřní straně mých stehen stékají slzy mého mokrého orgasmu. Dýchám. Mlčím. Je mi dokonale. Ještě pár vteřin si to vychutnávám. Uvědomuji si, že za dveřmi nejspíš sedí klienti. Začnu se rovnat a upravovat. Po chvilce pohled na tebe. Akorát si zapínáš druhý manžetový knoflíček a jen taktně poklepeš na košili pod krkem. Knoflíček. Zapínám. . . Otevíráš okno a mizíš za dveřmi uvítat klienty.

Začínáme jednání. Vše jde nadmíru hladce. Za hodinu podepisujeme dodavatelskou smlouvu na rok 24. Podáváš mi papíry k podpisu. Mezi nimi lístek se vzkazem "Šlo to rychle, co se pak ještě zdržet a dodělat . . . mě?"