Madam Lacet

Stojím u francouzského okna své pracovny. Tmavé, plné knih a starožitného nábytku. Dívám se do zahrady a ještě o kousek dál. I v čase. Přenáším se přes hřeben nedalekého pohoří svého mládí a plně vědoma si svých šedivějících vlasů se vracím do současnosti. Stojím tam nahá, jen v černých lodičkách na jehlových podpatcích se sklenkou starého koňaku. Vnímám vůni vosků na dřevo a knižních hřbetů okolo mě, teplo ještě ne úplně vyhaslého krbu a chuť alkoholu na svém jazyku. Je to tečkou za dnešní nocí. Tečkou v sedm ráno za epizodou s ním. Krásným, mladým mužem spícím v mé posteli.

A vše začalo před dvanácti hodinami. Se stmíváním jsem natahovala průsvitné, černé punčochy s krajkovým lemem. Užívala jsem si pocit jejich hedvábného doteku, když jsem je přetahovala přes lýtko, koleno až do půl stehen, abych je uchytila do úpon podvazkového pásu. Poté jsem si natáhla černé krajkové kalhotky a na své bradavky připla jen svorky. Magnetické. Měl přijít v sedm. Vlasy jsem měla vyčesané nad zátylek. Na rtech tmavě rudou rtěnku. Ani dnes jsem nevynechala rituál s parfémem. "Dávejte ho všude, kde chcete, aby Vás muž líbal." říkala Coco Chanel. Opravdu všude? Zaznělo

mi vzadu v hlavě. Všude ne. Opět jsem si vybavila jeho jazyk v mém klíně. Bože....
Byla jsem společnicí pro vybranou společnost. Muže i ženy. Platili mi za to, že jsem byla jejich Madam Lacet. Že mi mohli svěřit svou důvěru a já naopak byla tou, co jejich potřeby naplňovala až po předem domluvenou mez. Chtěli být ovládáni. Ale podle jejich představ a pravidel. Někteří v sobě měli skutečnou potřebu cítit fyzickou bolest. Jiní si to jen mysleli. Chtěli jen to, co mohli mít a ještě neměli. Další v sobě měli bisexuální touhy, ale chtěli je naplnit od ženy s připínákem.

On byl ale můj společník. Ten, který tohle dělal pro mě a já mu za to platila. Byl pozorný, kultivovaný a vypadal dobře. Jeho hlavní benefit ovšem byl mozek. Dokázal akceptovat, že raději poslouchám, než mluvím. A on uměl mluvit tak, že mi bylo příjemné ho poslouchat. Líbilo se mi, když se svlékal, ještě víc jsem ho ale zbožňovala, když uvolněně a nenuceně mluvil o svém běžném životě. Občas byl nerozvážný, jindy bral vážně zodpovědnost přicházející do jeho života. Byl pro mě vlastně jedinečný a já si to připustila už dávno. Mlčky jsem si to připomínala i teď, kdy ještě spal z části na boku, z části na břiše, s přikrývkou přes sebe. Jeho modré oči byly zavřené.

Přemýšlela jsem, proč to řekl. Zaskočil mě tím navzdory tomu, že jsem smýšlela stejně já o něm. "Jsi pro mě výjimečná Katie." Měl rád moje jméno a rád ho používal pro zdůraznění významu toho, co říkal. Jenže doposud to bylo spíš "Chceš to udělat? Tak popros Katie." nebo "Mám rád jak chutnáš Katie." Já si to o něm myslela, že je výjimečný, už dlouho. Proto jsem si ho platila přes půl roku. Každé pondělí večer. Pondělí a úterý byl totiž můj víkend.

Nechávala jsem mu otevřeno. On chodil včas. Předehry byly hodně intenzivní. Naše hry pro dospělé měly jasná pravidla. Žádné dlouho viditelné stopy po svazování nebo výprasku. Ovládal shibari a já se ráda poddávala jeho obratným prstům provlékající do drobných uzlů černé šňůry okolo mého těla. Zavěšená. Bezmocná hračka. Moment, kdy sundal svorky z mých bradavek, jasně oznamoval ten moment, kdy se chystal začít. Ty letmé i pevné doteky jeho rukou na mé kůži ve chvílích, kdy tvořil svá aranžmá z mého těla, byly úžasné. Patřila jsem jemu. V ten okamžik se čas okolo dokázal zastavit. Věděl, že navzdory tomu, jak prosím o jeho penis, nesmí mi dát to, co chci. Dráždil mě s ním tak, že pouze přejížděním žaludu po mém klitorisu mě dovedl těsně před vyvrcholení... A v ten okamžik přestal. Několikrát... Když konečně nepřestal... když se rozhodl dokončit to skvostné dílo tím, že mě naplní svým spermatem, můj mozek už vnímal celý akt jako vysvobození.

Jenže včera mi poté, co mě naplnil, zašeptal, že jsem pro něj výjimečná. A pocit vysvobození byl pryč. Čistý, praktický, jasně definovaný vztah klientky a společníka se změnil. Bylo to osobní. Napila jsem se koňaku. Přešla k pracovnímu stolu a ze šuplíku vytáhla výrazně víc, než obvyklý obnos bankovek. Napsala jsem vzkaz ve znění, že už jeho práci nebudu dál využívat a že děkuji za dosavadní služby. S penězi to položila na nízký stoleček u lenošky, na kterém měl své hodinky a klíče od auta. Oblékla si šaty a kabát a odešla jsem pryč. Věděla jsem, že za hodinu nejpozději za dvě odjede jako vždy. Taková byla dohoda. Štvalo mě, že mi to řekl. Prakticky, protože shibari ovládal málokdo a navíc najít někoho, kdo přitahoval mě... Víc mě štvalo ale to, že jsem si na něj zvykla. Na ty pondělní večery s ním.

Vrátila jsem se okolo desáté. Nebyl tam. Jen na stolečku ležely peníze a pod mým vzkazem napsaný jeho "Když mi to dovolíš, rád bych chodil dál. Ne jako tvůj společník, ale jako ten, komu patříš Katie." Vzkaz podepsal Mike. Zkráceným tvarem jeho jména. 

***

Bylo úterý ráno a já stála u stolečku s jeho vzkazem v ruce. Vzkaz měl konotaci, která mě vzrušovala a zároveň jsem si nebyla jistá, jestli tohle vlastně chci. Můj perfektní životní řád se tímto malým lístkem poněkud začal narušovat a já si nebyla jistá, jestli takové narušení chci. Takže . . . co s tím? Zpět do rutiny. Bylo úterý a já musela připravit svou druhou "pracovnu" na "home office". Sedla jsem do auta a přejela pár kilometrů na malý bungalov pod lesem. Byl posazený do upravené, z části zarostlé stráně. Přízemní stavba s jednou stěnou prosklenou, která se dala zatemnit. Terasa, venkovní sauna a menší krytý bazén. Uvnitř na zakázku udělaná stěna s hračkami a ondřejským křížem, která se dala schovat posuvným modulem. Stálo to všechno sice balík, ale pokud máte náročnou klientelu, tak si s kávovarem a postelí nevystačíte. Pozemek sám o sobě měl pár tisíc oplocených metrů čtverečných, takže opravdu klid. Hlídaný přes vzdálený dohled sekuritkou. Už se totiž párkrát stalo, že si někdo "spletl datum" a místo branou lezl přes plot. Nebo chtěl ulovit pikantní fotky.

Když jsem vše uklidila, umyla, vydezinfikovala, ošetřila kožené povrchy nábytku, tak jsem připravila hračky na středu. Měl přijet můj oblíbený, i když nepravidelný klient. Byl to armádní důstojník s jistou slabostí. Těšila jsem se na něj. Po letech našeho kontaktu už jsme byli spíš přátelé. Byl taky jeden z mála, který neměl stanovený čas. Přijel sice na domluvený čas, ale už jsme dávno neřešili, jak dlouho se zdrží. Často jsme tam spolu krom večera byli celou noc a trávili ji v sauně, bazénu . . . a povídali si mimo jiné. Ale dnes bylo ještě úterý a já jela na noc zpět domů. Napustila jsem si vanu, pustila si Čajkovského a nechávala se nést gradující hudbou. Myslela jsem zároveň na ten malý lísteček. Cítila jsem, jak se mé tělo začíná rozechvívat. Žádalo si pozornost. Jeho pozornost. Prsty jsem sklouzla mezi stehna a začala si to dělat. Pomalu jsem masírovala klitoris, pak prsty začala zajíždět dovnitř. Můj dech se zrychlil a přešel do hlasitého vzdychání. Chtěla jsem ho. V tu chvíli bych dala cokoliv za jeho fyzickou přítomnost v mé koupelně. Udělala jsem se a neměla jsem pocit, že by má chuť na něj byla menší. Z vany jsem se přesunula do postele. I když mi bylo lip, zůstávala otázka, jestli to chci jinak, než jak to bylo doposud. Perfektně podle mé potřeby...

Středa utekla poměrně rychle a v příjemném duchu. Klient byl příjemný jako pokaždé. Klasika, orál a pánský anál. Přiznávám. U něj mě i baví při pohledu na jeho pevný zadek. Pravdou je, že za ty roky už prostě oba víme co a jak, takže ho uspokojit je opravdu hračka.

Čtvrtek už měl jiný rytmus. Klienti byli dva. První měl jako fetiš boty, takže vydržel hodinu masturbovat mezi mýma nohama, ovšem jen tam, kde mé nohy obepínaly latexové kozačky. Druhý mi zase jezdil s penisem v pásu cudnosti. Ve chvílích monotónních smyček jsem utíkala myšlenkami do své ložnice. Znovu si vybavovala Mikeho nahé tělo.

Pátek jsem měla manželský pár. Ona submisivní bisexuálka, on switch s občasnou potřebou se nechat přivázat na ondřejský kříž. Zatímco ona mu olizovala varlata a penis, já mu přidávala různé "drobnosti" typu kolíčky na bradavky. Závěr býval různý. Ale většinou se buď díval on na mě s manželkou a u toho masturboval, nebo manželka se dívala na to, jak má sex se mnou.

Sobotu jsem měla partu třicátníků, co si objednali striptýz s orální koncovkou pro oslavence, takže vcelku snadné.

Neděli mi klient odřekl s tím, že změna v jeho plánu mu neumožňuje dojet. Měla jsem tedy den navíc. Den pro sebe na přemýšlení. Nemám takové dny zrovna ráda. Takže jsem nakonec odjela na bungalov uklidit a nachystat vše na další týden. Dala si i svou chvilku jógy a zakončila to saunou a bazénem. Večer jsem se vrátila domů a poprvé se přistihla, že přemýšlím nad jeho dámskou klientelou. Popravdě jsem nepatrně žárlila. Chtěla jsem totiž Mikeho mít pro sebe. Dnes. Teď.

***

Pondělí. Katie probudil východ slunce. Bylo okolo sedmé ráno a horizont, na který se dívala z okna, měl růžovo - fialový háv. Měla ten pohled ráda. Ještě rozespalá ležela pod dekou. Cítila, jak jí tělo s přesností švýcarských hodinek připomíná, že je pondělí. Ten den v týdnu, který má vyhrazený pro sebe. Vlastně pro ni a Mikeho. Její potřeba sexuálního uspokojení si říkala o to, co měla každé pondělí za své. Jenže bude to tak i dnes?

Vstala a zabalená do županu přešla do kuchyně. Pustila kávovar a s vůní čerstvě namleté kávy se začaly o slovo hlásit i jiné potřeby. Rozhodla se, že si na snídani zajede. Oblíbené bistro, tousty a míchaná vejce, křupavá slanina.... Na krátký okamžik rozptýlila své myšlenky. Ale po chvíli ji stejně dohnaly. Bylo před desátou dopoledne a Katie seděla v autě. Nechtělo se jí domů. Nechtěla tam sedět a čekat na něj, kdy a jestli vůbec přijede. Jela za město. Projížděla se bez konkrétního cíle asi hodinu. Než jí přišel mail. "Čekám na tebe."

Několikrát jsem tu větu přečetla, než jsem si uvědomila souvislosti. Přijel v jiný, nedomluvený čas. Čeká na mě a já vlastně pořád nevím, jestli vůbec chci jeho hru akceptovat. Natož s novými pravidly. Stočila jsem své suvéčko na vedlejší silnici a odepsala "Jdou špatně hodinky mně nebo tobě?" jako odpověď. Během minuty přišel další mail. "Dnes máš přece volno a já taky - má pravidelná klientka mi totiž minule odřekla další spolupráci - takže mám čas tě navštívit a přemluvit tě na výlet.". Jen pomalu mi docházelo, že toto má být asi rande. Nebo ne?

Dojela jsem k domu. Seděl ve svém allroadu. Vystoupil a šel mi naproti. Pozdravili jsme se a letmo mě políbil na tvář. Přátelsky. Trošku mě tím zmátl. "Pojedeš se mnou nebo svým autem za mnou?" zeptal se bezprostředně poté. "Kam?" a přemýšlela jsem, co tím výletem mohl myslet. "Pojedu za tebou svým". Na to jen odpověděl, že mi do mailu pošle dvoje souřadnice a ať si vyberu kam pojedeme. Vybrala jsem ty druhé. Jezero kousek od menšího městečka. V horách. Trošku jsem to tam znala, tak mi to bylo příjemnější, než první varianta historického centra nedalekého města. Jeli jsme tedy k jezeru. Netušila jsem, že tam bude mít dřevěný srub.

Zastavili jsme na příjezdové cestě. Vystoupili jsme. On držel v ruce krabičku, která vypadala jako větší krabička od kravaty. Vybídl mě, ať jdu za ním. Uvnitř to byl moderní, ale útulný prostor. Materiály jako dřevo, kov, sklo a kámen byly tím, co tvořily převážnou většinu interiéru. Terasa s výhledem na jezero byla jen dotvořením dokonalého dojmu. Stála jsem tam a sledovala tě. Krabičku jsi odnesl někam z mého zorného pole. Bylo tam příjemné teplo. Pomohl jsi mi z kabátu a provedl mě. Obývák s krbem spojený s kuchyní, koupelna, ložnice pro hosty, kde jsi nechal můj kabát a jedny dveře, které zůstaly zavřené... Tvá ložnice. Usadil jsi mě na barovou židličku v kuchyni, zeptal se jestli mi můžeš nalít víno a začal jsi vařit.

Několik dalších hodin uteklo nenucenou konverzací při vaření a jídle. Docela jsme se nasmáli. Pak procházka okolo jezera a po návratu přesun do tepla ke krbu. Z povídání jsme přešli pozvolna do líbání. Citila jsem, jak mé tělo chce víc ze tvé fyzické blízkosti. Celý týden toho podivného čekání jako by se nashromáždil do mého podbřišku a já si to vlastně uvědomila až ve chvíli, kdy jsem tě ucítila takhle blízko. Vstal jsi a vzal mě za ruku. Vyzval mě, ať jdu s tebou a vedl do ložnice. Na tvé posteli ležela TA krabička. Upoutalo to zase mou pozornost. Podal jsi mi ji, ať ji otevřu. Uvnitř byly hedvábné stuhy. Na bondage. "Jestli je přijmeš, už nebude cesty zpět a budeš opravdu moje. Patřit mi. Ne jen tak, jak to chceš a očekáváš. Ale opravdu moje. Chceš to?" Zvedla jsem oči ze stuh na jeho oči. Bylo vidět, že se snaží být sebejistý, ale je v něm hodně nejistoty, jestli dárek příjmu. Byl najednou tak odkrytý a nahý, jak nikdy dřív. Přijala jsem je. I když jsem věděla, že tím ztrácím veškerou kontrolu nad situací a mohla jsem jen doufat, že nebudu litovat.

Stuhy jsem odložila na postel, klekla si, rozepla mu kalhoty a stáhla je dolů i s boxerkama. I přes napětí, které v něm doposud bylo, mu stál. Vzala jsem ho do pusy a začala ho kouřit. Něžně, pomalu. Věděla jsem, že přesně tak to má rád a nebylo kam spěchat. Po chvíli se začal nepatrně prohýbat v bedrech a jeho ruka zajela do mých vlasů za účelem natlačení mé hlavy na jeho penis. Měla jsem ho v tu chvíli opravdu hodně hluboko. Narážel si mou hlavu takhle ještě chvíli a těsně před vyvrcholením mě zastavil. "Beru to tedy jako souhlas, že chceš zůstat... A být dnes moje... Moje Subinka, nadržená pro svého Pána... Připravena roztáhnout mu nohy a držet mu tak, jak chce on... Můj miláček, co mě chce potěšit." řekl to z části šeptem a z části chraplavě. Jen z kombinace slov, které zvolil, jsem byla nadržená na hraně únosnosti. Ano. Přesně to jsem v tu chvíli opravdu chtěla. Ještě pořád klečící jsem kývla souhlasně hlavou a řekla "Ano... Můj Pane." a bylo vidět, jak mu zacukalo v péru. Řekl ať se svléknu. A já to udělala. Mezitím zapálil svíčky. Opravdu hodně svíček. Šel do koupelny a pustil vodu ve sprše. Řekl, ať jdu za ním. Zatímco po nás tekla voda, prstil mě tak, že jsem se udělala, nepřestával ale s prstěním a dělal mě zas a znovu.... Několikrát. Věděl, že mě tím dožene na maximální nadrženost. Když se mi už opravdu třásla kolena a já se nemohla unést, tak mě natlačil na zeď sprchy a prstění nahradilo líbání. Dlouhé líbání. Tolik jsem chtěla jeho krásný penis v sobě. Potřebovala jsem to. A nebyla jsem zvyklá na něj čekat. Tvé stehno se tlačilo mezi moje stehna. Dokonale jsi tím masíroval můj klitoris a já už nedokázala myslet na nic jiného, než na to, co mě tlačí na podbřišku. Sakra. Správné místo. Jen ne z venku, ale zevnitř. Šeptala jsem, jak moc tě chci. Prosila tě mezi polibky. Zastavil jsi vodu. Utřel mě i sebe ručníkem a přesunuly jsme se do ložnice. Zalovil jsi prsty mezi dřevěný rám postele a matraci a vyndal kovová oka dvě v nohách a tři v hlavě postele. Vyzval jsi mě, ať si lehnu na břicho. Roztáhl mi nohy, vyndal první stuhy a obmotal jimi mé kotníky i zápěstí a uvázal mě do ok. Další stuhou jsi mi zavázal oči. Odešel jsi a já vpovzdálí slyšela cinkot skla. Pak jsi se vrátil a já pochopila. Šel jsi pro led, který jsi začal pouštět na mou páteř a po ní dolů na má bedra. Štiplavý pocit chladu vystřídalo cosi horkého dopadající na kůži mých zad. Horký vosk.

Nevím, jak dlouho jsi bystřil mou touhu a smysly, ale bylo to neskutečné a já z toho opravdu tekla blahem. Pak jsi začal povolovat stuhy a přetočil mě na záda. Opět jsi mě uvázal. Ruce mi zůstaly překřížené nad hlavou. Pak na má stehna dopadl dotek důtek. Nepatrný, dráždivý.... Několikrát se to opakovalo a já na každý reagovala vzrušeným vzdechem. Už jsem nedokázala čekat. Do dlaní jsem stahovala prostěradlo a v hlavě mi jela představa tvého péra bušícího tvrdě do mě. Tenké kožené provázky začaly přejíždět po mé mokré štěrbince. Bylo to k nevydržení. Najednou jsem ucitila tvůj horký, tvrdý penis. Přejížděl jsi s ním po tom mokru, až si sám našel cestu dovnitř a konečně do mě pronikl. Bylo to osvobozující. Šukal jsi mě pomalu, ale hluboko. Už jsem nedokázala ovládat svůj mozek. Snažila jsem se ještě víc nabodávat na tebe. Jít ti naproti. "Bože můj.... Prosím ošukej mě. Víc. Potřebuju tě tvrdě!" Prosila jsem tě a ty jsi přitvrdil. Šukal jsi mě jako nadrženou čubku a já zažívala jízdu na horské dráze orgasmu. Netrvalo to sice dlouho a udělal jsi se i ty, ale ten pocit, kdy jsi do mě nastříkal své sperma, byl úžasný. Ležela jsem tam a jen vnímala, jak na mně ležíš, jak ze mě vytékají naše smíchané šťávy a bylo mi dokonale. Odvázal jsi mě a přitiskl mě k sobe. "Budeš moje?" zeptal jsi se. A já se na tebe podívala. Viděla jsem směs nejistoty a možná trošku studu ve tvých očích.

"Už jsem." Odpověděla jsem.