Luna - část 24.

"Dnes je potřeba přejít do fáze dvě. Pokud aktivuje hologram, je potřeba s ním navázat komunikaci." 

"Beru na vědomí. Držím pozici" odpověděla roboticky znějícím hlasem Luna. Přece jen její hlasivky nebyly už dávno živé, ale nahradil je obvod umělých.

"Zítra nám oznámí své podmínky přenechání zóny. Jedna technologie jim nebude stačit. Budou vyjednávat. Chtít víc. Lidé. Chtějí pořád víc. Budeme tedy hrát o čas. Je třeba se dostat do hlavy toho operativce. Hned."

Luně se na obrazovce rozsvítil zelený puntík. 

"Aktivoval holografický projektor. Započínám fázi dvě." řekla věcně jako by oznamovala, že si jde nechat seřídit šroubky v prstech. 

Dvojkový robot zasunul zástěnu z materiálu podobného sklu. Tenkého jako fólie. Výborný vynález. Když na něj ostřilo jakékoliv zařízení zaznamenávající obraz, tak vytvářelo efekt tekoucí vody. Neprůhledné, vlnící se pozadí. Nemluvě o jeho vlastnostech pohlcovat zvuk. 

Dvojkový robot sledoval Lunu, jak si nasazuje speciální postroj, který přenášel její pohyby do siluety hologramu na projektoru. Byla dobrá ironie, že operativec si vybral dívku, která byla vytvořena právě podle ní. Když ještě byla člověk. Když ještě měla tělo z masa a kostí a její mozek byl napojený na živou míchu. Mozek. A tvář. To bylo to poslední, co na ní zůstalo její. Lidské. Vše ostatní nahradila mechanika. 

31 zlomených kostí, roztrhaná slezina, spálené plíce, spálená kůže na 60% těla. Důsledek vodíkové bomby. Našli ji "hrobaři". Jednotka sběračů raněných, co je prodávali na pokusy. Měla štěstí, že ji vykoupily dvojky. Její poranění bylo natolik neslučitelné se životem, že chtěly vyzkoušet, jestli jejich technologie umí tohle zvládnout. Udělaly jí dokonalé, mechanické tělo. Dokonce i s měkkýma tkáněma. Žádnej tvrdej obal chránící hromadu kabelů. Ale pěkný mechanický tělo, které potáhly uměle vypěstovanou kůží v laboratoři. Dokonce na ni napojily umělou nervovou soustavu, takže cítila doteky. V mozku si uvědomovala i pocity jako bolest z poranění. Na to musela být opatrná. Kůže se musela pak pomocí štěpů naočkovat do rány a trvalo to několik dní, než to srostlo. Mohla dokonce i masturbovat. Její pohlavní orgány sice nezachránily, ale udělaly jí alespoň plastiku spodku. Dokonale vymodelovanou frndu. Akorát ji musela uměle zvlhčovat. Bradavky se jim sice už tak nepovedly - reagovaly dlouho, než změnily tvar na tvrdé hroty, ale dotýkat se jich pro ni bylo příjemné víc, než dřív.

Když přemýšlela a ptala se proč ji nedaly běžné mechanické tělo, bylo jí řečeno, že jde o určitý úkol. Misi. A k němu bude dál připravována. Už tenkrát byla určitá vize, že bude sloužit jako rudá volavka. Model, který se kdysi za studené války používal v tehdejším sovětském svazu. Velmi funkční. Když dvojky přemýšlely jakým způsobem ovládnout lidi, tohle vycházel jako jeden z těch nejzajímavějších pokusů. 

Lunin nadřízený tento program vedl. Luna byla stvořena dle jeho představy dokonalosti. Musel ji vše naučit, nestačilo vložit data jako do nějakého robota. Vše se učila systematicky slovo od slova. Byla to výzva . . . učit člověka - stvoření,  které kdysi učilo jeho předky a bylo jim stvořitelem.

Luna nebyla první, ani jediná. Ale byla tou, co nebylo třeba eliminovat, co se podařila k dokonalosti. Nevykazovala emoční nestabilitu. Byla vysoce inteligentní, logicky myslící, analytická a pragmatická bytost. Chladnokrevně fungovala mezi dvojkama, jako by sama měla mozek dvojky. 

Díval se na její pohyby úst, pohyby rukou, jak se prohýbá v bedrech . . . 

"Tak povrchní a tak pudové." pronesl téměř pohoršeně. Mělo by mu to být jedno. Ale měl v sobě pragmatickou etiku. A toto mu přišlo jako neefektivní a primitivní chování lidského jedince. Když se Luna klidně usadila, začala komunikace s operativcem. Luna naprosto dokonale odříkala co měla. Pak se rozsvítil červený puntík. Luna sundala snímače a zaklonila hlavu. Zavřela oční víčka. Její neuronový oběh nevykazoval žádný vzruch. Pouze hodnotu stresu, která lehce vyskočila a hned padala zase do normálu.

"Předala jsi mu informaci o tom, že může navštívit naši stanici ?"

"Ano, informaci obdržel. I podmínky návštěvy."

"Reakce ?"

"Vypnul se. Budu sedět na stanovišti. Kdyby se rozhodl znovu zapnout."

"V pořádku. Úkol tedy pokračuje fází tři."