Lovecká sezóna VII.

Několik dalších dní na Schwarzbachu plynulo relativně v poklidu. Claudie se potkala s několika zaměstnanci a řešila provozní věci okolo panství. Henry se věnoval novým koním, aby si zvykli co nejlépe na nové prostředí. Večery trávili spolu. Vše se začalo pomalu uklidňovat.

Byla sobota, když Claudie přišla s nápadem, že by spolu mohli jet na bažanty. Počasí jim přálo. Bylo přesně to ráno, kdy na trávě je stříbrný háv od mrazu, ale slunce se klube do své podzimní krásy na modré obloze bez mráčku. Vyjeli na koních. Nešlo ani tak o to něco ulovit, ale vyjet si spolu. Mlčky se kochala barvami podzimu, které se svlékaly z mrazivého pláště. Užívala si štiplavost studeného vzduchu v plicích a sílu koňského hřbetu mezi jejími stehny.

Kousek za oborou seskočili z koní a pustili psy. Henry věděl, že tam bažanti jsou, takže nikoho nepřekvapilo, když jeden z ohařů zvedl kohouta z vysoké trávy. Výstřel. A pták šel z letu k zemi.

"Máme splněno." řekl spokojeně Henry. Claudie si prohlížela svůj úlovek. Ohaři ale dělali svou práci dobře a pár dalších kousků zvedli. Nakonec jich měli pět.

"Podívej." ukázal Henry směrem ke staré lovecké chatě. Claudie o ní věděla, ale roky tam nebyla a co si pamatovala, nikdo ji nepoužíval víc, než jako sklad na krmení pro zvěř. Podívala se na Henryho.

"Stálo by za to ji obnovit. Nemyslíš? Místo je to skvělé. A je u ní i studánka s pitnou vodou."

Claudie s ním šla blíž. Stavba byla dřevěná a ve stavu tak na demolici. Čas vykonal své. Ale matně si pamatovala, že sem rád jezdil její táta. Henry měl pravdu. Voda tam skutečně byla. A stála na místě, kde byla krásná vyhlídka do krajiny.

"Jakou máš představu?" zeptala se Henryho.

"Jen dřevěný srub s krbem. Možná s malou saunou. Nic okázalého."

Chvíli o tom ještě vedli řeč a pomalu se vraceli na panství. Koně je vedli pomalým krokem. Nebylo kam spěchat. Claudii chlácholil podzim v celé své kráse a nadchl ji nápad s loveckou chatou. Henry se snažil odvést její pozornost od věcí, co se v posledních dnech děly a byl rád, že se mu to dařilo. Než byli skoro ve stájích.

Pět jezdců na koních, kteří se akorát rozjížděli do krajiny opačným směrem, než ze kterého se vraceli oni.

"To je . . . "

"Richard, David a tři synové od . . ."

"Co tu sakra dělají?" vytočila se Claudie."A proč nevím, že přijeli?"

"Myslím, že o tom nevěděl nikdo." dodal Henry do jejích vzdalujících se zad.

Claudie pobídla svého koně a vyrazila směrem k jezdcům. Henry s odstupem jel za ní.

"Strýčku." pozdravila se s Richardem."Netušila jsem, že máte v plánu přijet."

"Netušil jsem, že se musím ptát." pichlavě odvětil Richard.

"Ptát? Bylo by dobré mi dát alespoň vědět. Nečekala jsem hosty."

Henry ze vzdálenosti asi padesáti metrů pozoroval celou situaci. Nelíbilo se mu na ní jediné. Že je tu David. Claudie vedla zdvořilostní boj. On vedl ten svůj s ním. Vysmíval se mu do očí a ho to dost zneklidňovalo. Když se Claudie odtrhla od skupinky, Henry počkal, až se uklidní a pak jen tiše pronesl, že by bylo lepší, aby dnes spala u něj, že má špatný pocit. Podívala se mu do očí. Viděla, že jeho obavy jsou upřímné a sama cítila, že něco není v pořádku.

Odpoledne se pětice mužů vrátila. Pro změnu s několika zajíci. Tou dobou Claudie už s Henrym rozpracovávala novou vizi lovecké chaty. Chtěla na tom pracovat dokud měla ona čas a Henry nápady.

Richard vešel bez zaklepání do její pracovny. "Chci s tebou mluvit."

"Vešel jsi bez zaklepání a jak vidíš, nemám na tebe čas." řekla aniž by zvedla zrak od papírů, na které kreslil Henry náčrty co a jak a kde by se dalo udělat.

"Já se neptal. Mohla bys toho svého pohůnka poslat kam patří? Nebo on už nemá práci u koní, co ti zahřívá postel?"

Claudie se nadechla. "Když myslíš, že je jeho místo v mojí posteli, pak je jeho místo i v mé pracovně. Zůstane."

Richard cítil, že prohrává a ta situace se mu vůbec nelíbila.

"Na Schwarzbachu jsem doma. Nebudu se opakovat. Ani v tom, jestli sem můžu přijet. Ani v tom, že tady toho koňáka nechci. Copak jsem pro tohle panství udělal málo?"

Claudie otevřela šuplík ve stole a začala cosi vypisovat. Pak to podala strýci.

"Šek?"

"S gáží za tvé služby jako správce. Mělo by to odpovídat tomu, kolik bych platila každému jinému za takovou práci. A tím jsme srovnáni."

Richard nevěděl co na to říct.

"Stále nemám účetní podklady k chodu panství. Myslím tím především stavební práce." dodala.

"Víš, že žádné nejsou."

"To by se dalo brát jako zpronevěra. Už jsem v této věci podnikla právní opatření, jak jsi asi postřehl. Doporučovala bych ti tedy peníze vykázat oproti tomu co bylo vyplaceno a pokud budou nějaké nesrovnalosti, tak aby jsi peníze vrátil. Dokud se věc nenarovná, není vhodné, aby jsi na panství jezdil a nebo si sem vodil své hosty. Pokud je to vše, tak můžeš odejít stejně tak, jak jsi přišel. Dveřmi."

Richard odešel rozlícený do běla. Claudii se třásly ruce a byla vděčná, že jí neselhal hlas. Sesunula se do křesla a zavřela oči.

"Nevěřím, že to bude tak jednoduché Claudie."

"Ani já. Ale audit, který jsem nařídila, ukazuje nesrovnalosti odhadem za 50 tisíc euro na mzdě pro Davida oproti mzdě, kterou měl stanovenou ve smlouvě na zahradníkův domek. Prostě mu vyplácel kolik si David řekl, ne kolik měl. A to je jen předběžný odhad. Nesedí tam ani částky za materiál a některé faktury vypadají, že se netýkají vůbec panství, ale panství je zaplatilo. Už to řeším vše s právníky."

Za dvě hodiny se Richard i jeho hosté vyprovodili z budovy panství. Claudie si oddechla, když viděla odjíždět auta. Henry byl ve stájích. Zatoužila si zaplavat a tak se převlékla a vyrazila do přestaveného starého skleníku. Její otec tam nechal udělat bazén se saunou. Na dřevěné lehátko odložila župan a skočila rovnou do vody. Plavala tempo za tempem. Jako by z ní stékal stres s každým uplavaným bazénem.

Najednou do jejího těla narazily vlny v jiném tempu, než bylo to její. Pár metrů od ní plaval David.

"Co tady děláš?"

"Co by, nemohl jsem odjet, pil jsem. Tak jsem si šel zaplavat, abych vystřízlivěl a mohl řídit."

Claudie se rozhodla plavat ke kraji. Když se snažila vyhoupnout z bazénu ven, tak ji David doplaval a chytil za lýtko, stáhl zpět do vody a namáčkl na stěnu bazénu. Držel ji pod krkem. Hrubě. Nemohla se téměř nadechnout.

"Tak se ti to líbí?" pronesl David. "Podívám se." a volnou rukou jí začal přejíždět po těle v jednodílných plavkách. Zajel pod okraj v tříslech a podél něj mezi její nohy. Claudie cítila, že na ni jde ataka. Nemohla se nadechnout a křeč svírala její hrudník. Jeho prsty začaly mnout její klitoris. Pak zajel prsty do ní. Teprve teď Claudii došlo, že nemá plavky a že se na ni tlačí svým ztopořeným penisem. Jeho žalud se už tlačil mezi její stehna. Nedokázala vydat ze sebe jediné slovo.

"No tááák. Vím, že se ti to líbí. Viděl jsem to na vlastní oči, zapomínáš? Uvolni se a pusť mě do sebe Claudie."

"Naser si." zachroptila.

Vrazil jí facku. Pak chytil její prso. Hrubě. Bolestivě mnul její bradavku. "Ukousnu ti ji, jestli nebudeš vstřícnější . . . Claudie."

Věřila mu, že by toho byl schopný, přesto se bránila dál. Jeho stisk kolem jejího krku zesílil. Prsty znovu sjel mezi její nohy a zase se začal tlačit do ní. Claudie v tu chvíli cítila, že její mysl začíná rezignovat. "Ať už to má za sebou . . ." šlo jí v hlavě, když se ozvala rána, plesknutí vody a hlasité zakňučení bolestí. V tu chvíli polevilo i sevření kolem jejího krku. Otevřela oči.

Viděla krvavý květ rozšiřující se ve vodě a Davida, jak si drží nos, ze kterého mu teče krev. Pak se otočila. To už ji ale Henry vytahoval z vody ven.

"Jsi v pořádku?"

Ona kývla hlavou. Nebyla schopná víc. Třásla se a zaseknutá v jakémsi nouzovém režimu cítila, jak se jí zmocňuje strašná zima.

"Volám policii. Tohle si vypiješ." řval rozzuřený David za Henrym, který balil Claudii do županu a odnášel ji pryč. Nevěděl, že ta je už na cestě a jede si pro něj.

David se stihl jen utřít a ani nebyl oblečený, když ho pár policistů obestoupilo a vyzvalo, aby je doprovodil k podání vysvětlení. Odvezli ho sebou.

Claudie se třásla v křesle. Henry roztápěl krb. Dívala se na něj. Jak v kleče zapaluje oheň. Jeho pevný zadek se rýsoval pod kalhotami. Uvědomila si, že její tělo je zaseknuté mezi šokem a chtíčem. David se jí sice hnusil svým chováním. Ale jeho doteky . . . když zavřela oči, cítila je zpět ve své kůži. Jen jí probleskovala tvář Henryho místo Davida.

"Už ho odváží? Díky."

Teprve teď jí došlo, že telefonuje. Dívala se na něj tiše. Mlčky. Uvědomující si chtíč, který v podbrišku nerozeznával čí byly ty prsty v ní.

"Zůstaneš?" zeptala se ho.

"Měl bych ještě. . . "

"Prosím."

"Už se nemusíš bát Claudie." a pohladil ji po tváři.

"Nebojím se. Už ne. Ale nechci být sama. Chci být s tebou. Zůstaneš?"

Henry se podíval na hodinky. Vzal telefon. Vyřídil dva telefonáty.

"Dobře. Zůstanu."

"Ale pak se svlékni."

Henry povytáhl obočí. Nečekal, že by po něčem takovém mohla mít myšlenky na fyzično. Rozepnul si knoflíky na košili, svlékl si ji i s trikem pod ní. Pak si rozepnul kalhoty.

"Stačí?"

"Pokračuj. Chci tě nahého." dodala se zálibným pohledem na jeho široká ramena a rýsující se houštinku chlupů na podbřišku.