Lovecká sezóna II.

Zvolnila krok svého koně. Hon byl nakonec úspěšný. I když ne pro ni. Sesedla ze svého koně a poslední desítky metrů došla ke stáji po svých. Odložila si klobouk a stáhla rukavice. Rozepnula si tmavě zelený kabátec a pověsila si ho vedle vrat do stájí. Bylo tam příjemné teplo a ona se potřebovala nadechnout té vůně sena, slámy, koňského slaného potu a dřeva. Odstrojila svého koně zatímco stájník se staral o koně ostatních jezdců.

Když její kůň spokojeně odfrkoval, sedla si konečně vedle na balíky slámy. Stájník za ní přišel a nabídl jí horký čaj z termosky. Jen na ni mrknul a ona se na něj usmála. Byl to Henry. Kdysi ho zaměstnal ještě její dědeček. Tehdy to byl mladý Brit, co se sem dostal s několika koňmi, které dědeček koupil pro obohacení genetiky rodokmenu v jeho stáji.

Claudie si ho oblíbila už jako malá, když se do stáje chodila schovávat před chůvou. Učil ji znát koně. Jak jim porozumět, naslouchat, jak s nimi mluvit, aby ji poslouchaly. Brzy na koni jezdila jako vítr. To Henry přemluvil dědečka, aby ji místo klavíru nechal jezdit na koni. A pak to přišlo. První kůň. Byla to klisna. Bílá jako sníh. Henry ji pojmenoval Ostara, když se narodila. A vymínil si tehdy u dědečka, aby to byla její klisna. Milovala ji. Byla její spiklenec a nejlepší přítelkyně.

Dnes už Henry byl padesátník. A Ostara už tu nebyla. Uteklo to . . . pomyslela si. Měla zachmuřený výraz.

"Claudie jste v pořádku?" zeptal se jí a díval se na ni tím svým pohledem, kde se potkávalo zimní moře a uschlá tráva na pobřeží. Pozvedla jen koutky úst v pokusu o úsměv.

"To víte Henry. Občas mi chybí dědeček. Tyhle hony míval rád."

"To máte pravdu. Starý pán lesního inženýra v sobě nezapřel. Les i obora v něm měla dobrého hospodáře. A stáje? Byly jeho pýchou." přitakal Henry, zatímco rozhazoval vidlemi slámu pod koně.

Dopila čaj. Ještě chvíli sledovala skrze okna stáje dění venku. Chystal se výřad ulovené zvěře. K lišce přibylo i pár bažantů a zajíců. Trubači se seřadili opodál a čekalo se na to, až se hosté sejdou a vzdá se hold ulovené zvěři. Několik mužů začalo zapalovat ohně u výřadu. Vše jí bylo tak známé a přesto jako by cizí.

Otevřela se vrata. V nich stál Richard s Davidem.

"Tady jsi. Pojď. Bude nástup."

Hodila na sebe kabátec, vzala klobouk a rukavice, poděkovala Henrymu a vyšla ven.

Slavnostní lovecké fanfáry. Vyhlášení krále honu. Pár slov na závěr. Když se začali lidé rozcházet, tak přišel Henry a začal zvěřinu odnášet do staré, kamenné stodoly, kde každý kus pověsil na hák. Když bylo potřeba, mohla sloužit jako kovárna. Měla i výheň. Ale v časech honů ji využívali k tomu, aby zde vyvěsili ulovenou zvěř. Claudie sama vzala několik bažantů a šla mu pomoci. Když je věšela na háky, ozvaly se za ní kroky. Myslela, že je to Henry. Ale nebyl. David nesl malé sele.

"Máš tu někde něco na pověšení?" pronesl zadýchaný a sele položil na podlahu před sebe.

Otočila se na něj. Překvapilo ji, že se zapojil. Pověsila poslední dva bažanty a poodešla pár kroků dál do stodoly. Odjistila elektrický naviják a spustila se dolů asi metrová tyč s několika otvory. Nohy selete dostali na tyč. Pak je zajistili zarážkami, které nasunuli do děr v tyči. Mechanický naviják cvakl, začal napínat řetěz a sele zvedal do visu. Mezitím došel Henry s další zvěří.

"Děkuju za pomoc." pronesl kvapně. "Ale to stačilo položit, já už bych se o to postaral."

Claudie mlčky převzala od Henryho dva zajíce a věšela je vedle bažantů.

"Je tam ještě nějaká zvěřina?" zeptal se David i když tušil, že tohle byly poslední kousky.

"To je všechno." řekla mu Claudie ostře, aby mu dala najevo, že ho tam nechce.

David se na ni podíval. Jeho pohled trval o vteřinu dýl, než jí bylo příjemné. Pak pokynul na Henryho rukou a odešel.

"Nebuďte na něj tak tvrdá Claudie. On nemůže za svou matku. Je to chytrý kluk."

V ní se ale vařily emoce. Provokoval ji. Štvala ji jeho drzost a sebevědomí. Henry to z ní vycítil. Přišel k ní a dovolil si, co si mohl dovolit jen když bývali o samotě. Obejmul a přitiskl k sobě. Cítila, jak se všechny ty emoce valí z jejího hrudníku do jejího hrdla. Jak se zhmotňuje knedlík v jejím krku. Chtěla křičet, ale nedokázala vydat ani hlásku. Jen přerývavě dýchala do flanelové košile na jeho silné hrudi. Vůně sena a koní ji uklidňovala. Další zasraná ataka. Jen tam stál a držel ji. Viděl to na ní už po honu, že kontroluje svůj dech a mlčí, aby se nepodřekla.

Její ruce zajely pod Henryho vestu a obtočily se kolem jeho pasu. Vnímala mužnou vůni jeho kůže a pak to přišlo. Zatoužila se ho dotknout pod košilí. Občas viděla Henryho, jak se v létě ochlazoval studenou vodou svlečený do půl těla. Pamatovala si jeho zarostlý hrudník. To nutkání se ho dotknout ji pohlcovalo a tak prsty začala vytahovat košili z jeho kalhot. Henry ji od sebe odtáhl na délku paží.

"Tohle nemůžete Claudie. Není to dobrý nápad." řekl s výrazem v očích, který jako by ji varoval. Jiskřilo v nich varování před něčím, co drží pod kontrolou.

Její prsty začaly obratně rozepínat knoflíky košile.

"Claudie!" řekl tiše, ale rázně.

Nezastavila se. Knoflík za knoflíkem rozhalovala jeho hrudník. Tmavý porost vybízel, aby do něj zajela prsty. Aby se přitáhla a zabořila do něj svou tvář. Aby vdechovala jeho vůni. On ji ale pořád držel na délku paží od sebe.

"Nebraň mi Henry. Prosím." tiše zašeptala. Ne jako paní panství. Ne jako žena, která platila jeho mzdu. Ale jako plachá mladá žena, která se toužila dotýkat někoho, komu věřila a mohla se na něj vždy spolehnout. Někoho, kdo tu pro ni vždy byl.

"Claudie jste krásná žena. Nedokážu Vám odolat a zároveň Vás chránit před sebou. Prosím. Nedělejte to."ffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffff

"Chráníš mě co jsi přišel na panství. Dokážeš to i teď." a vzala jednu jeho ruku, aby ji ze sebe sundala a mohla se přiblížit k němu blíž.

"Claudie. Nedělejte to." vydechl tiše a v jeho hlase byla slyšet až bolest. "Nedokážu Vás uspokojit něžně, jak si zasloužíte."

Ona pokračovala. Stál bez hnutí. Vysoký, tvrdý, nepoddajný kus kamene. Každý jeho nádech byl hlubší a výdech pomalejší. Její prsty už rozepnuly celou košili a ona drobnými polibky zasypávala jeho hrudník.

"Claudie" možná prosba aby pokračovala? Sám ztrácel hlas.

Rozepla mu opasek. Knoflík od kalhot. Zarostlý podbřišek ji lákal. Vzala za zip. To ale její ruku zastavil.

"Claudie nemám spodky. Nedělej to. Prosím."

Dívala se mu do očí. V jejich moři se už rozzuřila bouře. Škrrrrrk. Její ruka zajela dovnitř. Horký, ztopořený penis už čekal a vybízel k doteku. Klekla si před Henryho, aby si ho vzala do pusy. Chtěla ho ochutnat. Zavřel oči. Věděl, že už prohrál. Její rty obepnuly jeho žalud a dál lačně pohlcovala třičtvrtě jeho délky. Jak ho polykala, tak jeho penis v puse začala dráždit jazykem a pomalu ho sála. Vytvářela tím podtlak, který jeho penis doslova vedl k explozi. Odhodlal se.

"Zastav. Když to tak moc chceš, bude to po mém Claudie. Jsi na mém uzemí. A přišla jsi ty za mnou, že to po mně chceš. Tak dostaneš to, pro co jsi přišla." a zvedl ji ze země. Prvně ji svlékl kabátec. Pak rozepnul a svlékl košili. Pomaličku odhaloval její bělostnou kůži. Když se snažila ho dotknout, udělal jen "Ššššššš." nebo "Ne.". Prsty obkroužil každou oblinku jejího těla. Pak jí rozepnul tmavě zelenou krajkovou podprsenku a jak ji z ní svlékal, tak se Claudie zakryla pažemi.

"Spusť ty ruce dolů. Chtěla jsi to. Tak se nestyď." tiše to šeptal do jejích vlasů stojící za ní. Ona spustila ruce podél těla. Obešel ji. Její krásná prsa, tvrdé bradavky, kulatý pupík . . . dotýkal se jí. Kolem krku jí zůstal jen hedvábný šátek Rozvázal ho, aby ho vzápětí uvázal přes její oči.

Pak se ozvalo zarachocení navijáku. Zvedl její ruce a přivázal je pomocí kožených řemínků na podobnou kovovou tyč, na kterou před chvíli zavěsili s Davidem sele.

Klekl si před ni a začal rozepínat hnědé, jezdecké kalhoty, které stáhl pod zadek. Rovnou i s kalhotkami. Pomohl jí rozkročit se. Až pak se zadíval. Upravené, krátké chloupky nad klitorisem zdobily její Venušin pahorek. Všude jinde ale byla do hladka vyholená. Hladil ji po vnitřní straně toho kousku nahých stehen, než prsty přešel výš. Dráždil ji, ale i když cítil, že mu svým tělem jde naproti, nechtěl její přání vyslyšet. Dráždil ji dál. Chvíli prsty potom pusou. Zezadu. Věděl, že ji nemůže takto nechat příliš dlouho. Nebylo tu nejtepleji.

Vytáhl z kalhot opasek. Plác. Zasáhl její levou půlku. A znovu. Poprvé i podruhé vyjekla překvapením. Ale postupně se měnila barva hlasu a z výkřiku se stávalo sténání rozkoší. Všiml si, že nastavuje zadek pro další ránu. Dopřál ji tedy další a další. . . a další. Občas ji plácl přes prsa. Jindy se opasek štiplavě dotkl jejího mokrého rozkroku.

Pak si stoupl k ní zezadu. Jeho hrubá ruka ji chytila pod krkem a lehce stiskla její hrdlo.

"Opravdu si myslíš, že to chceš tak, jak to mám rád já?"

Ona přikývla.